Doprovázím do Poruby své tři dospívající syny, po nichž jsem zdědila super vybavení. Je jasné, že na startu se budu vyjímat, až nazuji profesionální brusle bez brzdiček, a pak se obalená chrániči ze všech stran jako Teletubbies (tlusté postavičky obřích miminek z televizního pořadu pro batolata) vydám na trať.
Mezi chrty
Abyste rozuměli, praví kolečkobruslařští borci chrániče na lokty či kolena nenosí. Skutečně. Žádný in-line šampion nemá při Světovém poháru ani při maratonu, ani na dráhových závodech na rukou a nohou jedinou ochranu.
Ostrava vítá světovou elituS výraznými změnami ve prospěch místních pohodových hobby in-line bruslařů se Ostrava stane ve dnech 14.-15. června opět hlavním městem světového in-line bruslení. Už pátým rokem bude hostit závody seriálu World InLine Cup se světovou elitou na startu. V předvečer této mimořádné sportovní události se v pátek na porubské Hlavní třídě uskuteční Večerní In-line party, které se loni zúčastnilo rekordní téměř dva tisíce bruslařů. Sobotní dopoledne začne sérií závodů pro veřejnost. Jak oddělené závody pro hobby bruslaře, tak pro závodní licencované jezdce se pojedou na tratích 1, 3 a 10 km. Odpoledne pak začíná závodit na třiatřicetikilometrové trati světová elita. Ženy startují ve 14:30, muži o dvě hodiny později. |
A tak zatímco já se ploužím po trati s vycpávkami i na zadku, abych si zase nepřikecla na kostrč, mí synové se řítí po závodním okruhu rychlostí až 50 kilometrů za hodinu jen v helmách. V nízkém postoji se ženou jako chrti za vidinou vítězství (všichni jsou letos mistři republiky ve svých kategoriích v bruslení na dráze), a když sprintují do cíle, rozkomíhají ruce jako lopaty větrných mlýnů. Vždycky se modlím, aby nedošlo ke karambolu, přestože mě všichni tři ubezpečují, že závodníci už umí padat. A dodávají, že "při jejich rychlostech ty hadříky stejně nikoho neochrání".
Asfaltové lišeje
Nevím, jestli mají pravdu, ale faktem je, že všichni tři závodí od útlého dětství a i s chrániči měli vždycky všelijaké silniční a asfaltové lišeje stejně strašné jako dnes. Prostě už jsem se smířila s tím, že se mé děti tak třikrát do roka pořádně ostrouhají o asfaltovou dráhu, neboť u kolečkových rychlobruslařů není pád otázkou "zda", ale "kdy".
Pak si pár dní lížou rány, sprchují se s igelitovými pytlíky přes odřeniny a natírají se konopnými mastmi, po nichž se mokvající kůže rychle hojí. Já jsem se však ještě k tomuto stupni borectví zatím nepropracovala, takže se za svůj bytelný obal, který ze mě dělá bruslící Teletubbies, nestydím.
Courák a expres
Jezdím totiž jenom závodně. Máte-li doma samé šampiony, nikdy jim samozřejmě nemůžete na bruslích stačit. Jen když občas trochu zvolní, aby mohli vzít s sebou na in-line stezku tatínka, který je tohle všechno naučil, dostanu šanci za nimi plápolat aspoň na kole.
Brusle nazouvám, jen když vyrazíme na seriál závodů Life InLine… co mám také dělat? Přece tam nebudu celý den jen postávat na chodníku a čučet a čekat, až se děti s manželem vyzávodí.
Bruslím tedy jenom závodně. V sobotu 15. června to bude v Ostravě o to lepší, že letos poprvé jsou amatérské kategorie oddělené od soutěží registrovaných závodníků, takže už se nemusím bát, že mě závodní express smete do příkopu. Zazávodím si v couráku, a pak se na ty nejlepší z celého světa v klidu podívám, jak si to rozdají mezi sebou.
