Praktická věda. Výzkum hledal nejkratší efektivní dávku silového tréninku.
Na začátku výzkumu, který vyšel v magazínu Medicine & Science in Sports & Exercise, byla úvaha o tom, co vlastně stojí lidem v cestě do posilovny. Možná obava ze specifického, macho prostředí, mnohdy strach ze složitých cvičebních protokolů, složité aritmetiky ohledně velikosti zátěže a počtu opakování. Rovněž z nutnosti nákladného vybavení. Jenže nejčastější překážkou bývá časová zaneprázdněnost.
Vklínit trénink mezi práci, domácí povinnosti, kulturní vyžití je oříšek. Právě proto se Brad Schoenfeld z Lehman College se svým týmem rozhodl detekovat, jaká nejkratší cvičební dávka je pro růst síly i svalů ještě efektivní.
K ruce si jeho kolektiv vzal dvaačtyřicet zdravých mužů a žen, od osmnácti do čtyřiceti let. Všichni již se silovým cvičením jistou zkušenost měli. To bylo důležité, aby výzkum odhalil, zda je minimalistický přístup schopný pokračovat v růstu svalů a síly, i když jsou svaly již silné a do jisté míry vypracované. I u těch, kdo nezačínají spíše od nuly.
Experiment jim předepsal devět cviků na horní i spodní část těla. Nescházelo mezi nimi stahování kladky úzkým úchopem, přitahování kladky vsedě, tlak na ramena, tlak na hrudník, tricepsový tlak, bicepsový zdvih s jednoručkami, dřepy na Smithově stroji, tlak na nohy a extenze nohou.
Cvičebních dávek jim studie nenařídila moc.
