Letošního závodu se mělo zúčastnit patnáct pozvaných jezdců, kteří patří k nejlepším evropským jibberům, a jeden Amík. Dalších patnáct závodníků se na HF Jibmasters mohlo nominovat zasláním svého videa.
Mělo se jet o čtvrt milionu.
K Richardově smůle zaúřadovalo počasí.
Za pár dní se měla na tvoje závody sjet řada skvělých jezdců z celého světa. Jaký je to pocit, dělat rozhovor o akci, která se nekoná?
Pocit marnosti a zbytečnosti.
Už podruhé ti závod překazilo počasí. Uvažujete například o jeho přesunutí do zahraničí?
Za celou zimu napadlo v Černém dole 45 cm přírodního sněhu a teploty neumožňovaly zasněžit snowpark technickým sněhem. Těch málo dnů, co bylo pod nulou, resort zasněžoval sjezdovky.
Vzhledem k tomu že se HF Jibmasters kvůli sněhu odpískalo již podruhé, jsme v podstatě nuceni závod v budoucnu přesunout do Alp, pokud ho chceme udržet při životě.
Jak na zprávu o zrušení akce reagovali pozvaní jezdci?
Brali to sportovně. Sami se celou zimu pohybují na horách a vědí, jaká je sněhová situace v Evropě.
HF Jibmasters je především o jibbingu. Čtenáři Xman. cz ale možná neví, co to je. Mohl bys jibbing popsat úplnému laikovi? O co jde, co se hodnotí? V čem se liší od skoku a u-rampy?
Jedná se sjíždění zábradlí, zídek, rádiusů, prostě čehokoliv, co jde na snowboardu sjet. Čili jsou to umístěné překážky ve snowparku, vyrobené ze železa, plastu, dřeva, betonu či mramoru, které imitují městskou architekturu.
Jak jsi se k jibbování dostal ty?
Přes americké časopisy a videa, která mě před několika lety inspirovala. Snažil jsem se to tady taky pořádně rozjet.
Jak se pozná spravný jibber?
Že všechno ojibbuje s úsměvem a stylově.
Patříš k nejlepším českým jibberům. Najdou se ještě nějaké překážky, ze kterých máš respekt?
Čím jsem starší, tím větší respekt mám právě ke streetu. V parku nemám problém s ničím, ale street jibbing občas bolí, když se člověk hecuje a snaží se překonat svůj strach – a ne vždycky se to podaří.
Pak ty pády na betonové schody bolí.
Na základě čeho jsi zval jezdce do Černého dolu?
Vybíral jsem je podle jejich umu, pověsti, jména a volného času.
Přejděme tedy k něčemu, co se konat bude. Podobně jako řada českých jezdců jsi i ty údajně propadl surfingu. Považuješ to za přirozený vývoj?
Považuju to za super relax koníček, který mě možná bere víc než snowboarding. Zejména kvůli tomu, že člověk k tomu potřebuje jen plavky, ručník, opalovací krém, prkno a vosk na prkno. Nic jiného.
Nemusím si kupovat drahé permice, ubytování na horách a modlit se za hezké počasí. Když odpočíváte po surfingu na pláži, tak je taky velmi příjemný pohled na hezké holky v plavkách. Je mnohem příjemnější žít na pláži než v horách.
V čem je surfing snowboardingu podobný?
Jet v prašanu za hezkého počasí a chytnout vlnu je velmi podobné. Podobu spatřuji taky ve frontách na vleku o víkendech a v tom, když 20 surfařů chytá vlnu na 20 metrech čtverečních.
Kde surfuješ?
Bohužel zatím jen ve Francii a Španělsku.
Co bys doporučil surfařským začátečníkům? Kam se mají vydat, čím se mají řídit?
Nejlepší rada pro absolutní začátečníky je surfový camp v Evropě. Vyhnou se tím počátečním zmatkům, kam jet, jaký surf si koupit nebo půjčit, na co si dát pozor ve vodě. Ohromně ti to pomůže a urychlí to učení.
Léto je ale pořád daleko. Jaké máš plány na nejbližších pár měsíců?
Koncem března jedu na měsíc natáčet a fotit pro firmu Ride do USA, pak mě čeká pár výletů do Rakouska na ledovce. Největší událost mě ale čeká v podobě narození potomka. Čekání na něj zkrátím jízdou na biku v okolí Prahy a v Rakousku.
