VIDEO: Křížení tratí nám na Dakaru dělalo chaos v hlavě, říká motorkář

Jednačtyřicátý ročník závodu Dakar byl pro něj zatím nejlepším, v konkurenci továrních jezdců skončil na patnáctém místě. „Bylo to peklo, tratěmi nám organizátoři zamotali hlavu. Dost jsme bloudili,“ říká motocyklový jezdec Milan Engel.

Závod pro vás dopadl skvostně, problémy se vám však nevyhnuly, je to tak?
Byl to už můj pátý Dakar, věděl jsem, do čeho jdu, a začátek jsem si užíval. Trable jsem však měl na přejímce. Na ní musíte motorku předat ke kontrole, zda je úplně v pořádku. Tam mě trochu zdrželi.

Co komisaři vadilo?
Každý rok to požadavky zpřísňují, dělají trable. A jde o to, že tovární motorky mají vždycky přednost, my, co nejezdíme za fabriku, si to vyžíráme. Tam jsme se trochu zadrhli, ale pak už to šlo v pohodě.

Motorka vás podržela, vyhnul jste se technickým problémům?
Vše šlo jako po másle, ale samozřejmě jsme, jako na každém Dakaru, dost bloudili. Musíte totiž trefit navigační body, které nejsou vidět, jsou to pouze GPS body a my je musíme strefit řádově na metry. Bylo obtížné je najít. Když ho přejedete a vracíte se zpátky, udělá vám to takový maglajz v hlavě, že nevíte, zda jedete dobře, nebo ne. Je to spíš tušení, že jedete správně. Každý rok je to stále těžší.

Celý rozhovor v pořadu Drive na Óčku

Milan Engel bude jedním z hostů pořadu Drive na televizi Óčko v neděli 7. dubna ve 22:00 hodin. Povídal si s ním Jakub Buba Ouvín.

Letos se jel závod poprvé ve své historii pouze v jedné zemi, v Peru. Projevilo se to nějak na jeho náročnosti?
Ta země byla na závod dost malá. Aby se do ní závod vešel, tratě se trochu i křížily. Právě to křížení nás mátlo, jeli jsme etapami, kde se už závodilo, byla tam spousta stop, leckdy jsme prostě nevěděli, která bije.

Je to tak, že s každým Dakarem sbíráte zkušenosti, že jste rok od roku lepší?
S každým závodem je to lepší. Je strašná dřina vyrovnat se továrním týmům, ti z motorky neslezou, za rok najedou tisíce kilometrů, umějí perfektně navigaci. A ta nejde natrénovat někde doma, to si člověk musí odzávodit. Zkušenosti pomáhají k výsledku.

Jak vlastně probíhá trénink v tuzemsku? Feš feš, tedy onen latinskoamerický měkký písek, tady nenajdete.
To opravdu ne, ale dokonce ani v Maroku, kde též trénujeme. Je jen v Jižní Americe. Tady já natrénuju jen motokros, enduro. Když se chcete trochu připravit na dakarové duny, jsou nejbližší v Maroku. Jsou tam měkké písky.

Dojel jste na patnáctém místě. Příští rok budete chtít hranici posunout?
To bude velmi obtížné, úspěch by bylo i obhájení letošního výsledku. Je za ním pětiletá dřina a můj cíl byl skončit v první dvacítce.