Ano, do genů onoho bizarního sportu byla vepsána teatrálnost. Vznikl ostatně na rockovém pódiu. Skupina pozdějšího tahouna ligy Pillow Fight League (PFL) pana Stacey P. Casea totiž svá vystoupení doprovázela burleskovými umělkyněmi, které vyzývaly publikum k polštářovým bitvám. Byla to zábava, uvolnění, divadélko.
Jenže pak se zrodil nápad udělat z toho regulérní sport.
Jeho zakladatelky mu nadělily motto „Bojuj jako holka“ a nebyla v tom ani stopa sebeironie. Zápasy byly drsné. Kolo mělo pět minut, povoleny byly údery, škrcení, ale i výskoky s dopadem natažených nohou na ležící oponentku, pokud do toho byl naaranžován polštář.
Chytat soupeřčin polštář bylo zakázáno, zdržovalo to boj nemístnými pauzami. Stejně tak měla pravidla potřebu vyloučit dloubání očí, tahání za vlasy, kousání, údery pod pás, ale též oplzlé chování. Striktní zákaz pravidla udělovala vylepšování polštářů různými objekty, „například cihlami“.
Liga měla premiéru v roce 2006 v Kanadě a byl to trhák. O sportu, do něhož se pouštěly bojovnice s vášnivostí a zápalem, psaly listy The New York Times, The Washington Post, televizní stanice FOX, ABC, NBC, CBS.
„Na PFL je geniální, nebo spíše nejgeniálnější to, jak dokázala liga integrovat prvky jiných sportů, zatímco si vytvořila svou vlastní důvěryhodnost,“ líčil fascinovaně server ESPN.com. Z roller derby si sport vypůjčil vytváření přezdívek bojovnic, jinak však čerpal z boxu a MMA.
„Nemáme zájem o parády okolo slečen, co se v hraných polštářových bitvách předvádějí nahoře bez nebo ve spodním prádle. Kolem našich polštářových bitev je všechno reálné,“ zdůrazňoval organizátor Stacey P. Case.
Skutečný byl i trénink. Jak důležitý byl, bylo vidět ze soubojů, na nichž dávaly profesionálky z PFL prostor amatérkám z publika. Zatímco odvážlivkyně z hlediště se upínaly na polštář a na jeho překotné, snaživé a chaotické metání do hlavy oponentky, profesionální bojovnice se soustředily na zápasnické techniky, na shození soupeřky na zem a nasazení páky. Hodila se znalost Muay Thai, grapplingu, MMA.
Byl to kontaktní sport se vším všudy, včetně zranění. „Mnohé souboje jsou opravdu brutální. Teče při nich krev z nosu,“ přiznala listu The New York Times bojovnice Tara Zachariahová a s odkazem na jednu ze svých oponentek dodala: „Boozy Suzy si vymkla loket a byla dva měsíce mimo ligu.“
Zranění byla opravdu běžnou výbavou bojovnic. Vanessa Aislinová, vystupující pod přezdívkou Apocalypstic, měla čtyři měsíce závodní pauzu kvůli zlomené ruce. „Z těch, kdo se pokusí do Pillow Fight League nastoupit, se to povede jen třiceti procentům. A z nich zůstane jedna ze tří. Další se zúčastní jedné show a zmizí,“ líčila.
„U nás nejde o předvádění implantátů, naolejovaných ženských těl a spaghetti wrestling,“ zdůrazňoval Case. Novinář Thane Burnett si to vyzkoušel na vlastní kůži. „Malá, ale hbitá zápasnice je na mých zádech a snaží se mě zlomit jako tvrdohlavého osla. Polštář zkroutila jako oprátku, obtočila ji kolem mého rudnoucího krku a utahovala ji takovou silou, že chroptí i ona. Sestřel ho, sestřel ho, halekal kdosi po mé levici,“ popisoval svou zkušenost žurnalista.
Nebyl to však jen sport, ale též komunita. „Jestli se nějaká žena chce do ligy přidat a sexualizovat, co děláme, je vedle. U nás jde o sport, sport je naším zbožím. Naším zbožím nejsou ženy,“ připomínal Case.
A zdálo se, že ono zboží bude dobře vynášet. Nový sport si nejenže našel příznivce, ale dobral se publika, které rostlo. V roce 2007 koupili televizní práva na vysílání ligy producenti reality show a sitcomů Eddie October a Al Berman. Jenže o čtyři roky později, po pětašedesáti večerech po celé Severní Americe, se vše zastavilo. Podle oficiálního vysvětlení kvůli zdravotním problémům ligového vrchního komisaře Caseho.
V roce 2015 koupila práva kanadská mediální podnikatelka Brandy Dawleyová a peníze na rozjezd hledala skrze crowdfunding. Neúspěšně, účty PFL na Twitteru i Facebooku jsou dlouho němé.
