Po svých k Everestu - den osmý

  13:00aktualizováno  13:00
Vstáváme do kalného rána. Je zima, všude leží těžký mokrý sníh. Tři členové výpravy se rozhodují, že nebudou pokračovat dál. Jejich cesta pod nejvyšší vrchol Světa tedy končí kousek nad hranicí čtyř tisíc metrů.

Cesta k Everestu. | foto: Josef Albrecht

S jedním z nich se Polda vydává do místní nemocnice. Vracejí se s tím, že jenom za návštěvu je nutné zaplatit sto dolarů. Ošetření zatím není nezbytně nutné, takže se zatím odkládá.

Dnes musíme vystoupit těsně pod pět tisíc metrů nad mořem, až na morénu ledopádu Khumbu. „V podstatě nás čekají dva nepříjemné kopce, ale zase to není až tak moc daleko,“ uklidňuje nás Polda.

V dolině je zima, sychravo. Rozlehlým údolím stoupáme nahoru a cítím, jak mám žaludek jako na vodě. Přemýšlím, zda bude nutné se vyzvracet, ale stejně nemám téměř co, protože jsme jídlu moc nedal. „Jdeme moc rychle, zpomal, nebo ti bude blbě,“ radí mi Polda.

Dám na něj a zpomalím. A opravdu je to lepší. Nutno ale říci, že původní tempo, z něhož jsem teď citelně ubral, nebylo bylo na evropské poměry žádné turbo. Spíš naopak.

Údolí se postupně zužuje a celku ostrým stoupáním se dostáváme na hranu ledovce. Je dobře cítit, že blízko něj rychle klesne teplota. Přes lávku, pod níž se řítí šedozelená ledovcová řeka, přecházíme na druhou stranu údolí.

A najednou se stane něco, co je možné snad jenom v tak vysokých horách: doslova během pár minut je obloha jako vymetená a dolinu i okolní kopce prozáří slunce. Nálada poskočila okamžitě o pár pater vzhůru.

Místo, kde jsme přešli ledovec, nabízí příjemnou zastávku v podobě restaurace. V místě, kterému se říká Dulgha, si dáváme oběd. Tedy někteří. Osobně to řeším jednou snickerskou a coca-colou. Víc do sebe nedostanu. Při pohledu na kolegy se trochu uklidňuju, že asi nejsem nijak nenormální.

Mnozí jsou na tom podobně jako já. „To že je vám blbě, je úplně normální! Já jdu taky jako nemocný osel,“ hlásí Polda. Nutno dodat, že si vzápětí objednává kus masa a pivo. To by asi nikdo z nás nedal.

Čeká nás ještě druhý „krpál“. Na terase hospody identifikujeme skupinu Rusů, s níž jsme se míjeli na cestě do Tengboče. Představa, že nás zase bude dopředu tlačit jejich šílený bubeník, nás zvedá z lokálu a spěcháme nahoru.

Spěcháme není úplně přesné. Výstup vypadá tak, že každých čtyřicet až padesát kroků se člověk musí vydýchat. „Zvolit si správné tempo je nesmírně důležité a není jednoduché se to naučit,“ vysvětluje Polda s tím, že vydýchávání nesmí být ani příliš krátké ani příliš dlouhé. „Tak akorát. Prostě, aby s každým vykročením  nemusel člověk zase začínat znova.“

Vypadá to, že je takový postup pomalý, ale není to pravda. Ani jsme se nenadáli a dalších skoro čtyři sta výškových metrů máme za sebou. Odměnou nám je uchvacující pohled na Ama Dablam a několik sedmitisícovek. Navíc vidíme z druhé strany než z Tengboče, z čehož lze usuzovat, že máme za sebou už pořádný kus.

Cílem dnešní etapy je osada Lobuche. Leží pod ledovcovým valem a hned, jak se schová sluníčko za horizont, se tady citelně ochladí. Na to doplatily dvě členky výpravy, které se nechaly zlákat vidinou teplé sprchy a rozhodly se, že si umyjí hlavy.

Nejenže pár litrů teplé, nikoli horké, vody za čtyři dolary na umytí vlasů skoro nestačily, ale jejich zdravotnímu stavu to moc nepřidalo.

Navíc se zdá, že obyvatelé Lobuche jsou opravdu studený odchov. V kamnech se zatápí v pět večer. Ještě v osm je v proskleném lokále zhruba deset stupňů Celsia.

PARTNEŘI VÝPRAVY:

HUDY

CK LIVINGSTONE

Autoři:

Nejčtenější

Moje fantazie nejsou mládeži přístupné, říká MOgirl Mallghareth

„Že jsem lesba, jsem si poprvé uvědomila, když jsem se v dětství zamilovala do...

Vždy tušila, že je na holky, ani tak však nebylo přiznání jednoduché. „Dlouho jsem se mu bránila. Se svou přirozeností...

Tajemství nejbohatšího muže světa: Rockefellerův otec byl podvodník

Pěstoval si image muže čistých hodnot, jeho otec, který mu půjčil peníze do...

Svůj úspěch líčil jako příběh plný odříkání, píle. Jenže jeho kariéra obnášela též nemilosrdné potírání odborů, stávek,...

Velká Bertha obírala boháče ve vlacích. Stala se podvodnickou legendou

Dokázala využít i své korpulentní postavy. Vzbuzovala díky ní důvěru, protože...

Falešná jména, smyšlené tituly, především však skvostné řečnické schopnosti. Pohotové reakce, schopnost improvizovat. A...

I sexuální scény musí herci cvičit, nejen akční, říká trenérka

Film Život Adéle rozkrývá milostný vztah dvou dívek, hlavní role ztvárnily...

Jak se líbat, jak předstírat kopulaci, jak sadomasochistické praktiky a jak znásilnění. Hercům radí, hledá s nimi...

Bizarní bazar: indické tržiště s lodní veteší má na délku 11 kilometrů

Na každou loď se čeká s netrpělivostí, je cestou k obživě.

Svou poslední plavbu tu zakončily stovky lodí. Byly rozebrány na součástky a šrot a jejich vybavení slouží lidem dál. V...

Další z rubriky

Zabejčenost a síla. Díky tomu vyhráváme, říkají beachvolejbalistky

Oceňují na sobě profesionálnost, humor, bezprostřednost. A na písku to Barboře...

Pro popularizaci plážového volejbalu udělaly svými úspěchy hodně. Připomínají však, že jakkoli vypadá tento sport jako...

Kdo má vanu, ten má ránu, směje se MMA zápasník Petrášek

Postavu má Miloš Petrášek jako kulturista. V kleci to však není výhoda.

Má téměř kulturistickou postavu, proto bylo pro laiky nepochopitelné, že jej dvakrát porazil Jeremy Kimball, jehož...

Dlouhodobý lidský fyzický výkon má hranice. Vědci je nalezli

Anton Krupicka patří mezi nejlepší světové ultra-běžce. Prolomil by limit,...

Limity jsou jen v hlavě, říká se v extrémních sportech, které testují hranice lidského výkonu. Není to celá pravda. O...

Najdete na iDNES.cz