Motorkářka Katarína jede kolem světa: Tunisko mě vítá s otevřenou náručí

  11:00aktualizováno  11:00
První africkou zemí, kterou musí na své cestě kolem světa na motorce zdolat, je Tunisko. A Katarína Vrábelová si frenetický provoz na tamních silnicích užívá plnými doušky.

Údržbu a drobné opravy svého BMW 650 GS zvládne Katarína sama, kvůli ose ale skončil stroj v profiservisu. | foto: archiv Kataríny

"Wheeeeeeey," křičela jsem v přilbě, když jsem poprvé vjela do tuniského provozu, který je doslova bez pravidel. Vzpomněla jsem si na Vietnam, tam to bylo obdobné. Je to jako lyžování. Soustředíte se skoro výlučně jen před sebe, jako při rychlé jízdě prašanem. Máte prostě na starosti jen ty, co jsou před vámi, nebo v periferním zorném poli.

Boční zrcátka používáte, jen když dobržďujete, a to spíš jen proto, abyste zkontrolovali, že řidič za vámi nevěnuje pozornost nějaké extra důležité činnosti, kvůli níž momentálně nemůže řídit. Může to být třeba balení hašišové cigarety, pojídání čehosi z plastové krabičky, nebo může být řidič vykloněný z okna a klábosit se svým kamarádem v autě v sousedním pruhu. Vyplatí se držet spojku připravenou na rychlý start, i když je na semaforu zrovna červená a odpočítává se jasnými číslicemi, které vám dávají pocit bezpečí. Tedy spíš iluzi bezpečí.

Fotogalerie

Několikrát jsem musela doslova vystřelit dopředu, abych neměla cizí auto v zadku své krásky Euphorie. Správný Tunisan se na to usměje a ukáže vám palec nahoru jako projev uznání, že jste byla pozorná a stihla na jeho chybu zareagovat.

Je to vážně vzrůšo. Vypínáte všechno okolo, soustředíte se jen na sebe a nejbližší dopravní prostředky, snažíte se nevnímat kapky potu, které se v horkém parnu pomalu hromadí a slévají do proudů, které vám čas od času přeběhnou po zádech, aby se vpily do nohavic funkčního prádla.

Cesty jsou v Tunisu ovšem nadprůměrné. Hlavní tahy mají kvalitu rakouských dálnic. Cesty ve městech jsou samozřejmě o něco horší, ale ruku na srdce: se slovenskými cestami po zimě se to stále nedá srovnávat.

Děr je málo, otráví vás tady jen retardéry. Jsou vyrobeny z asfaltového nálevu, bez formy, takže někdy mají pět, jindy pětatřicet centimetrů a tlumiče dostávají pořádně zabrat.

Nejde se neseznámit

Kdo nikdy necestoval, těžko pochopí spojení s lidmi, k nimž na toulkách vždy dochází. S Rakušanem Markusem, jehož jsem potkala už na trajektu, nebyla otázka, zda vůbec budeme cestovat spolu, vlastně ani na okamžik na pořadu dne. Bylo to jasné od prvního momentu.

Nedá se to vysvětlit, ale když na vás ve světě čekají lidé, kteří k vám patří, buď je najdete vy, nebo si vás najdou oni sami.

"Nemůžeme takhle sedět," podívala jsem se na mladého muže na vedlejším sedadle autobusu, který byl v křeči, stejně jako já. Motorku jsem měla v opravně (potíže s přední osou), a vydala jsem se proto na výlet. Byli jsme jako sardinky, pod nohama měl batoh, během chvíle jsme se třikrát stihli obouchat lokty a dvakrát nohama. V bizarním autobusu s kovovými klecovými postelemi po dvou s námi řidič házel sem a tam. Takhle teda strávím celý den!

Ještě že mne má nebe rádo a byl to fešák, mladý vysportovaný Nizozemec. Byl mi sympatický a věděla jsem, že i já jemu, protože to vidíte na očích.

"Promiň, nerozumím ti," podíval se na mě.

"Čeká nás osmadvacetihodinová cesta autobusem a sedíme tu jako cizí lidé, namačkaní, těsně u sebe. Je mi to nepříjemné. Stydím se, že mám špinavé nohy, mastné vlasy a raději bych teď byla někde ve sprše hostelu," usmála jsem se.

"Přesně vím, o čem mluvíš, kdybychom se znali, snášelo by se to snáz," zasmál se i on.

"Tak si podejme ruce," odhodlala jsem se.

Otočila jsem se k oknu a usnula jsem. Statečně jsem pak celou noc ležela nehnutě, aby se můj soused mohl také alespoň trochu vyspat, a přetrpěla jsem mravenčení v nohou.

Lidi jsou prostě úžasní a je skvělé je na cestách potkávat. Pořád tvrdím, že zlí lidé neexistují. Jen skutečně nešťastní lidé.

Autor:

Nejčtenější

Jsem hravá a výstřední, přátelská a nekonfliktní, říká MOgirl Loo

Den zlepší i pouhý úsměv, říká Mogirl Loo.

Jejím dětským snem bylo prý užívat si život a mít kolem sebe přátele. „Zatím mi to jde,“ usmívá se MOgirl Loo.

Za radostí a rozkoší. Řádová sestra uprchla z klášterní nudy, říká archiv

Svůj život v benediktinském klášteře středověká Johanka ukončila v roce 1318...

Není to jen příběh o touze po tělesném chtíči. Je to příběh o vzdoru, nepřizpůsobivosti, síle. V době, kdy si ženy...

Mával jsem mačetou a uvěřil na vúdú, říká český dědic trůnu v Nigérii

Vymoci si v Nigérii postavení a reputaci nebylo snadné ani pro královského...

Tátou kluka z Bruntálu byl nigerijský král. Poprvé se viděli, když bylo Obonetu Ubamovi 15 let. Po otcově smrti se...

I láska k přírodě prochází žaludkem. Invazivní druhy končí v USA na talíři

Enviromentální gastronomie. Nebo gastronomický enviromentalismus? Ochrana...

Symbolem ochrany přírody se stalo vegetariánství. V mnoha ohledech právem. Konzumaci masa však není třeba zavrhovat....

OBRAZEM: Tady všude jsem byla mrtvola. Britka fotí anti-selfie

Byl, byla jsem tady, říkají módní selfie. I tady jsem jakoby umírala, říkají...

Byl, byla jsem tady, říkají módní selfie. I tady jsem jakoby umírala, říkají anti-selfie britské umělkyně Stephanie...

Další z rubriky

K veganství jsem se dostal přes punk, říká MMA bojovník

Overdrive - Pavel Salačák

Bojuje v kleci, ční z ní díky brysknímu knockoutu kolenem po devíti sekundách boje. Vidět je však i díky tomu, že...

Bojové umění jako emancipace. Kuvajtské dívky získávají sílu v tělocvičně

Fai al-Fahadová pracuje v akademii jako asistentka instruktora.

Cílem je větší bezpečí, ale též silnější sebevědomí žen. A jejich svobodnější účast na veřejném životě. Metodou je...

Porazte sedavý styl života: zdraví prospěje pár výběhů do schodů

Je to dobrá zpráva, včlenit funkční pohyb do všedního života je snazší, než...

S vervou si ráno, v poledne a navečer vyběhnete pár pater a víte, že máte odcvičeno. Aktuální studie opěvuje zdravotní...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz