Porazil rakovinu i všechny své soupeře. Americký cyklista Lance Armstrong předvedl snad největší návrat v historii sportu, sedmkrát ovládl galeje jménem Tour de France.
Nyní už tři roky nezávodí, čelí zcela jiným protivníkům: Francii, antidopingovým laboratořím i exmanželce. Vyvrací nařčení, že podváděl. Přesto je podle časopisu Forbes osmou nejvlivnější populární osobností na světě.
Cyklistika bývala ve Spojených státech minoritním sportem, jehož popularita těžce pokulhávala za profesionálními ligami baseballu či basketbalu. Armstrong však dokázal cosi nepředstavitelného.
On, cyklista, si podmanil Ameriku - a celý svět navrch. Když unikl smrti a vyhrál Tour, třásl mu rukou i miliardář Donald Trump. Makléři z Wall Street mu přiřkli poctu, aby zazvoněním na zvonek zahájil burzu.
Od sponzorů pobíral až 17 milionů dolarů ročně, tedy více než 400 milionů korun. Mezi sportovci USA se vyšvihl na 4. místo v žebříčku příjmů.
Chtěli jste, aby Armstrong promluvil na akci vaší firmy a zaměstnanci mu položili pár otázek? Prosím, ale cena, kterou stanovili jeho agenti, byla 200 tisíc dolarů. „Na to, že jde o cyklistu, je to neuvěřitelná částka za jedno setkání,“ tvrdil Nova Lanktree, viceprezident společnosti CSMG Sports, která zprostředkovává mítinky celebrit s firmami. „Armstrongův příběh však přesahuje sport. Pro reklamu je to silný, pozitivní obraz úspěchu.“
V červenci 2005 Lance vyhrál Tour posedmé, vytvořil historický rekord a skončil. Tehdy říkal: „Pořád miluju, co dělám. Pořád mohu vstát a zabíjet se v šestihodinovém závodě na kole, vrátit se zničený, vyčerpaný a říct: To byl ale skvělý závod. Ale bude mi čtyřiatřicet. Chci trávit více času se svými dětmi.“ Teprve mnohem později přiznal: „Posledních několik let jsem už závodění nenáviděl.“
Když se na závodě Okolo Georgie loučil s americkými fanoušky, přišlo se mu do Augusty „poklonit“ 120 tisíc Američanů.
Flámující prostopášník?
Pak se změnil. Dopřával si dříve zakázané ovoce. „Dvacet let jsem žil jako mnich. Když ale teď otevřete lahvinku červeného, budu první u stolu. Jíst zdravě a chodit brzo spát, to teď není pro mě,“ řekl dokonce.
Po dvou letech zrušil zasnoubení se zpěvačkou Sheryl Crow, opustil ji. „Je to nespolehlivý prostopášník,“ prohlásila o něm. Po jeho boku se vystřídaly další ženy - mezi nimi Ivanka Trumpová, Jennifer Anistonová a nejnověji Ashley Olsonová, o patnáct let mladší herečka. „Armstrong má krizi středního věku,“ komentovala to média.
Neblaze se proslavil i častými flámy s hercem Matthewem McConaugheyem. Domů se vracel pozdě v noci, opilý. Svým třem dětem z bývalého vztahu s manželkou Kristin, potom vyprávěl, že na flámování není nic divného. „Nikdy by mě nenapadlo, že Lance bude dětem tak špatným příkladem,“ tvrdila Kristin a uvažovala, že požádá o soudní zákaz styku s dětmi.
Ještě tvrdší ránu jeho takřka nadpozemské svatozáři zasadili francouzští novináři a funkcionáři ve spolupráci s dopingovými komisaři. Armstrong podváděl, zaznělo z Francie.
Deník L’Equipe s odkazem na důkazy z francouzské antidopingové laboratoře zveřejnil článek, že v jeho vzorcích z Tour 1999 za pomoci nových metod dodatečně nalezli stopy zakázaného prostředku EPO.
List Le Monde vzápětí přišel s tvrzením Armstrongova někdejšího lékaře, že bral doping už předtím, než u něj zjistili rakovinu. Jean-Marie Leblanc, šéf Tour, prohlásil: „Nevěřím v Armstrongovu čistotu.“
Ve válce s Francií Armstrong vše popřel. Jeho štáb argumentoval zprávou, čítající 132 stran, která údajně prokazovala jeho naprostou nevinu. „Je to rozsáhlé spiknutí, které má zdiskreditovat Lance. Jde o sabotáž. Někdo přidal do jeho vzorků z roku 1999 EPO,“ tvrdil cyklistův manažer Bill Stapleton.
Rozčilený Armstrong dodával: „Pan Leblanc a reportéři z L’Equipe mě nenávidí, vykládají bláboly.“ Prohlásil, že už nikdy se na Tour nevrátí ani jako divák, a zahájil soukromou válku s Francií.
Myslíte si, že Lance vítězil pomocí zakázaných látek?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pátek 1. února 2008. Anketa je uzavřena.
Po incidentu francouzského fotbalisty Zidana ve finále mistrovství světa například uvedl: „Všichni francouzští fotbalisté by měli být testováni na blbost.“
Marně se pak hájil, že šlo o žert. Když se předloni přece jen vrátil na Tour, aby podpořil svůj bývalý tým Discovery Chanell, přivítal ho list France Soir titulkem: „Vítej zpět, pitomče.“ Francouzská média Armstronga označila za hříšníka, lháře a pokrytce. Bojkotovala jeho tiskovou konferenci.
Naopak doma, ve Spojených státech, dál platil za vyhledávanou celebritu. Prezident George Bush ho pozval na svůj ranč. „Lance k němu přišel ve sportovním tričku a riflích. Byl mezi nimi osobní vztah,“ líčil Armstrongův bývalý kolega z týmu, Čech Pavel Padrnos. Mezi své přátele počítal i bývalého demokratického kandidáta na prezidenta Johna Kerryho.
Pomáhal obětem hurikánu Katrina a tisícovky přívrženců si získal svojí prací pro Nadaci Lance Armstronga, zaměřenou na boj proti rakovině. Žluté náramky Livestrong, celosvětový hit, pro ni vydělaly 60 milionů dolarů.
„Odtud se budete plazit!“ V mládí býval Armstrong paličatým teenagerem, který žil sám s chudou matkou v Texasu. V devatenácti se stal amatérským mistrem USA v silniční cyklistice, v jednadvaceti nejmladším profesionálním mistrem světa. V pětadvaceti ovšem onemocněl.
Ráno 2. října 1996 se probudil a bylo mu zle. Viděl rozmazaně, odkašlával krev. Odešel na vyšetření. Potom zvedl telefon a zavolal matce: „Mám rakovinu.“
„Tohle je vážné. Vypadá to jako rakovina varlat s rozsáhlými metastázemi do plic, řekl mi doktor Reeves,“ vzpomínal na kruté prozření ve své knize Návrat do života. Druhý den ráno musel na operaci.
Později se od lékařů dozvěděl, že měl méně než padesátiprocentní šanci na přežití. Po první operaci začal s chemoterapií, když mu oznámili: „Máte to i na mozku.“
Další operace, další dávky chemie. K tomu památný doktorův proslov: „Odtud se budete plazit. Budu vás zabíjet. Každý den vás zabiju, a pak vás zase přivedu k životu. Půjdu po vás chemií, znovu, znovu a znovu. Nebudete schopný ani chodit. Až skončíme, budeme vás to muset znovu naučit. Jste nejhorší případ.“
Intenzivní léčba chemoterapií trvala tři měsíce. „Bylo to deprimující. Ztratil jsem všechny svaly,“ vyprávěl. Na těle mu navždy zůstaly známky po nemoci. „Přímo skvostem mých šrámů je pár hlubokých stop ve tvaru půlměsíce na lebce -jako kdyby mě do hlavy kopl dvakrát kůň. Je to vzpomínka na mou operaci mozku.“
Proč tolikrát zvítězil?
Uzdravil se. Byl to zázrak? Ne, jen ukázka nezměrné lidské vůle v boji o přežití.
Znovu jezdil na kole. Ale už po pár metrech padal, předjížděly ho i padesátileté ženy. Po téměř dvou letech se však znovu postavil na start cyklistického závodu. Francouzskou stáj Cofidis, která ho v nejtěžší době hodila přes palubu, vyměnil za americký tým US Postal. Už v roce 1999 poprvé zvítězil na Tour de France! Šestkrát pak své vítězství obhájil.
Jak to dokázal? Hormon testosteron po odebrání varlete dostával zvenčí. Mnozí tvrdili, že právě to mu paradoxně pomáhá: jen díky tomu vydrží extrémní zátěž při jízdě v horách, jen díky tomu může trénovat jako nikdo jiný. Jiní však hovořili o dopingu.
Lékař Edward F. Coyla z texaské univerzity naopak ujišťoval: „Jeho svaly dovedou stále dokonaleji spalovat adenosintrifosfát - látku sloužící jako zdroj energie pro svalovou práci. Při srovnatelné zátěži srdce i plic ze sebe vyždímá vyšší výkon než soupeři.
S postupujícím věkem pracoval stále dokonaleji a lépe zužitkovával energii. Má vynikající dědičné předpoklady. Základem jeho úspěchů je však mimo jakoukoli pochybnost neuvěřitelně tvrdý trénink.“
Myslel na politickou kariéru „Chtěl jsem odejít na vrcholu, což se mi podařilo. Moc to pro mě znamená,“ uzavřel svou kariéru po sedmém triumfu na Tour. „Ale především jsem šťastný, že jsem se uzdravil a že vůbec žiju.“
Veškeré zvěsti o jeho comebacku vyvrátil čas. „On už si nemá na kole co dokazovat. Je dost vytížený svou nadací, obchodem a reklamou,“ říká Pavel Padrnos.
Zcela bez sportu však Armstrong být nedokáže. Předloni poprvé startoval na newyorském maratonu, doběhl v čase 2:59:36 na 869. místě. „Nejtěžší etapy na Tour nebyly nic v porovnání s tímhle,“ ulevil si v cíli, kde jej podepíral i hvězdný atlet Hicham El Guerrouj.
Loni se vrátil a dosáhl o 13 minut lepšího času. „Mohl bych být ještě rychlejší, ale to bych musel pít míň piva. To neudělám. Sportuju už jen pro radost,“ prohodil.
Zájem o něj projevil také Hollywood, dostal první malou roli.
Po setkání s Bushem naznačil: „Uvažuji o vstupu do politiky.“ Pak ale změnil názor: „Zažil jsem cynismus a špinavou hru ve sportu a už to nechci nikdy prožít znovu. Myslím, že v politice je to možná ještě stokrát horší.“
Ovšem v Armstrongově případě nic není vyloučené. Dokonce se o něm spekulovalo v souvislosti s kandidaturou na post texaského guvernéra. Kdyby se k ní odhodlal, byl by díky svému věhlasu stejně vážným hráčem jako kdysi Arnold Schwarzenegger v Kalifornii.
