Výzkum o vztahu cvičení, kondice a popíjení to byl přitom rozsáhlý, zahrnoval na 38 tisíc zdravých obyvatel Spojených států, ve věku od dvaceti do šestaosmdesáti let. Všichni byli sledováni v rámci dlouhodobé studie Cooperovy kliniky v Texasu, chodili na pravidelné roční kontroly, které obnášely i testy aerobní kondice na běžeckém pásu, výzkumníci je zpovídali ohledně jejich fyzické aktivity, cvičení, konzumace alkoholických nápojů i ohledně toho, nemají-li starost o její míru. Do studie byli přitom zařazení pouze ti, kdo pili alkohol alespoň jednou týdně.
Čím víc v kondici, tím větší pijáci
Zjištění byla jednoznačná, lepší kondice s sebou nesla vyšší konzumaci alkoholu. Ženy s nejlepší fyzičkou měly dvakrát větší pravděpodobnost, že týdně vypijí běžně čtyři až sedm sklenek piva, vína nebo tvrdého alkoholu. Muži v nejlepší fyzické kondici měli dvakrát větší pravděpodobnost, že si týdně dopřejí až čtrnáct těchto drinků.
Silový trénink pomáhá svalům. Ale nejprve mozku, tvrdí vědci Velká činka, kettlebell, dřepy, kliky a hrazda jsou vaším přítelem, který vám zaručí silnější svaly. Přirozeně. Jenže pozor, ještě předtím zlepší váš mozek. Zatímco svaly začne silový trénink měnit až po týdnech cvičení, nervový systém začne posilovat mnohem dříve, zjistil výzkum. |
Muži a ženy, kteří se chlubili pravidelnou sportovní aktivitou a zdravotním stavem, měli též o něco vyšší riziko, že spadnou do kategorie těžkých pijáků, kterou výzkum definoval osmi a více drinky v případě žen a patnácti a více u mužů. Ženy, které byly jak v kondici, tak ve skupině těžkých konzumentek, měly o míru své spotřeby alkoholu starost, u mužů to však neplatilo.
Takový vztah mezi fyzičkou, sportovními návyky a konzumací alkoholu může na první pohled vyhlížet paradoxně, zdravé návyky by přece měly plodit další zdravé návyky. Sportovně založení lidé přece spíše nekouří, neholdují nezdravému jídlu. Proč by to mělo být jinak v případě alkoholu? Autoři práce, která vyšla v magazínu Medicine & Science in Sports & Exercise, se však příliš nediví. Výsledky jejich výzkumu potvrzují předchozí studie, i když s mnohem větší autoritou.
Já si přece alkohol můžu dovolit!
Například již v roce 2001 vědci zjistili, že americké ženy a muži, kteří zvládli jeden drink denně, měli dvakrát větší pravděpodobnost, že pravidelně cvičí, než ti, kdo nepili vůbec. List The New York Times připomíná, že pozdější výzkum potvrdil totéž u univerzitních studentů, ti sportovně založení pili podstatně víc než jejich línější kolegové a kolegyně. Studie se 150 respondenty z roku 2015 poté vyjevila, že v dny, kdy její účastníci a účastnice cvičili, po tréninku obvykle zašli na sklenku.
Všechny tyto práce však měly značné limity. Byly minimalistické, soustředily se na mladé lidi, spoléhaly se na jejich subjektivní náhledy a informace. Bylo těžké na nich stavět. Nová texaská studie se však chlubí robustností a objektivitou. A zjištění potvrzuje.
Proč si však sportovní aktivita rozumí s alkoholem? Autoři práce předně s vědeckou pedantností připomínají, že jejich výzkum odhalil mezi sportem a kondicí na jedné straně a konzumací alkoholu na druhé souvislost. Ne příčinný vztah. Neurčil, zda sport vede k pití, nebo je to naopak.
Přesto nabízejí několik vysvětlení, proč může jít pití alkoholu v závěsu za sportovní, silovou nebo kondiční aktivitou. „Ve hře jsou pravděpodobně společenské aspekty,“ připomíná
Kerem Shuval, který texaskou studii vedl. Samozřejmě, zajít z tělocvičny se spolucvičenci na pivo může znamenat zavedený rituál a dvojnásobnou odměnu.
A poté je tu, vysvětlují autoři studie v tiskové zprávě, efekt zvaný morální sebe-licencování. Jeho princip je velmi prostý a značně svůdný. Správné jednání totiž nemusí produkovat další chvályhodné chování. Naopak, s dobrým skutkem v zádech si o moc snáze a benevolentněji odpustíme jasný přešlap. S absolvovaným tréninkem je pivo mnohem menším hříchem. Pácháme ho o to snáze, že máme za to, že my, co cvičíme, si něco častějších drinků dovolit můžeme.
