Čtvrtek 15. dubna 2021, svátek má Anastázie
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Čtvrtek 15. dubna 2021 Anastázie

Jizerská 50: Z tučňáka běžcem, díky mistru Lisičanovi

  17:58
Jizerskou 50 jsem jel několikrát, ale nejvíc mi uvízla v paměti v roce 2010, kdy jsem ji běžel jako test před sedmdesátikilometrovou Marcialongou. Šli jsme do toho společně s Davidem Vávrou a čím víc na naši kondici pracoval zub času, tím víc jsme na to šli vědecky.

Měli jsme od začátku listopadu speciálního kouče, nechali jsme si udělat funkční testy, já šlapal prakticky denně na rotopedu a obden posiloval ruce na speciálním běžkařském trenažeru. Vyráželi jsme z poloviny startovního pole, doběhli těsně za první třetinou a pokořili čtyřhodinovou hranici, což na dva obstarožní sportovce nebyl špatný výkon.

A protože jsem ve sportu detailista, tak dodnes věřím, že kromě starých závodnických běžkařských návyků, dvouměsíčního tréninkového úsilí, skvělých nových běžek a umění trpět, největší roli v našem relativním úspěchu tehdy sehrál „mistr“ Petr Lisičan, kamarády zvaný Jula. Myšlenky na něj, mne provázely prakticky celý závod a vzpomínám na to dodnes.

Kdo dříve jezdíval Jizerskou 50 nemohl neznat tohle jméno. Bývalý špičkový závodník (čtvrtý na MS 1987 v Oberstdorfu), později zástupce voskařské firmy Toko. „Pan Máza“, který dlouhé roky rozbaloval kousek od startu závodu svůj stánek a mazal lyže stovkám borců, kteří mu, coby velkému odborníkovi, věřili víc než sobě. A tak jsme učinili i my.

To ráno si pamatuju, jakoby to bylo dnes. Ideální podmínky ze včerejšího dny byly pryč, nad Bedřichovem trochu sprchlo a napříč závodním polem zavládla totální panika. Včetně elity. Standa Řezáč se prý na poslední chvíli rozhodl, že pojede úplně nahladko. Švéd Oskar Svard si zase vybral mikrokontakt atd. Srandovní bylo, že stejné mazací šílenství jako mezi profíky, panovalo i ve zbytku startovního pole. Obležený stánek Petra Lisičana nebyl výjimkou. Nejdřív tam mazali klistr, pak se vraceli k tuhým voskům na minusové teploty a ty přetahovali turistickým TOKO sprejem. To prý byla Lisičanova specialita.

Nervózně jsme s Davidem podupával u stánku a trochu nevěřícně poslouchali Julovy rady, když nám předával několikrát předělávané lyže: „Ze začátku budete trochu smekat, když to bude moc, tak jděte ze stopy, ale nahoře se to určitě chytí. Volal jsem na Jizerku, bude to ok,“ sliboval.

Start. Vyrážím, ne zběsile, ale poklusem, abych si rychle nazul lyže a prodral se co nejvíc kupředu s co nejmenší ztrátou energie. První skluzy ale nejsou skluzy. Dělají se mi „bakule“, lyže drhnou ve stopě a já zoufale ztrácím pozice. Konečně to trochu sklepávám a nořím se do davu.

Po 100 m je naštěstí tak trochu jedno, jak kdo má namazáno. Noříme se do lesa, stopa se zvedá, trasa zužuje a špuntuje stovkami závodníků. Dlouhé minuty se suneme vzhůru, lyže na lyži. Po chvilce se konečně trošku rozjíždíme, ale ze stopy začínají zlověstně problikávat zrcátka, známka, že to bude nejspíš zoufale smekat. A přesně to se děje. Mistře Lisičane, to je teda hrůza...

Kolem mne pádí šťastlivci, kteří napatlali klistr. Mám vztek, jdu podle instrukcí mimo stopu, ale i tak to dost smeká. Míjí mne chlapík na turistických červených Artiskách Rubín z roku 1979. Připadám si na nejnovějších závodních atomikách jako blbec. Už neztrácím vteřiny, možná minuty. A hlavně nervy. Čekám, kdy se chytnu, marně. Mistře Lisičane, co byste asi teď řekl, kdybyste to viděl?

Kilometry se plouží zoufale pomalu, pořád stoupám do kopce a pořád smekám. Jestli to takhle půjde dál, nemám šanci ujet ani 30, natož 50 kilometrů. Panika. Snažím se hlídat aspoň trochu techniku, abych se neuplácal k smrti. Na šestém kilometru borci, kteří jsou na tom podobně, vyskakují do stran a mažou klistr. Nemusím se vzrušovat, já si žádný nevzal. Buď se chytnu, nebo... mistře Lisičane, já vás snad zabiju.

Kilometr číslo 7 před Kristiánovem. Co se to děje? Náhlá změna. Zrcátka mizí, začínám se chytat. Capkání tučňáka se mění v regulérní lyžařský běh. Najednou mne už nikdo nepředjíždí. Naopak. Předjíždím všechny kolem. Je to paráda. Mistře Lisičane, asi se vám omluvím, ale pro jistotu ještě počkám.

Jedu vzpřímeně, klidně, nekoukám pod sebe, ale na záda závodníků přede mnou. Totální katastrofa se mění v euforii. Mistře Lisičane, jste bůh! Lyže jedou jak utržené ze řetězu, jakmile se profil jen trochu narovnává, pouštím se do mohutných soupažů.

Řítím se do první občerstvovačky na Kristiánově přesně podle rafinované taktiky, kterou jsme před časem vymyslel – občerstvení není k občerstvování, ale k předjíždění. Popadnu teplý jonťák, kopnu ho do sebe, polovinu si vyleju na dres, dvěma třema rázy lyží rozpráším mraky odhozených kelímků a mizím. Mám radost jako dítě. Za mnou zůstává 30 „lenochodů“, kteří do sebe pomalu cpou banány a tatranky.

Míjím Čihadla, další občerstvovačku na Hraniční a blížím se k Jizerce. Lyže nemají konkurenci, kilometry ubíhají jako v pendolinu. 10, 15, 20, 25 kilometr je Jizerka. Co 5 až 10 minut předjedu na 30 lidí. Jen na vteřinku mi někde vzadu v hlavě probleskne – jak dlouho tohle můžu vydržet? Neměl bych zpomalit? Zaplaším obavy nekompromisně a pyšně. Moje škoda...

Míjím Nora Olafa Thona, jméno s norskou vlajkou má na zádech. Hi Olaf, jak to jede? Olaf se směje, je zakousnutý do stopy a mohutně máchá pazourama, v nichž drží krátké hůlečky. Nohy má ve fusaku jak miminko, pod sebou křehkou konstrukci přimontovanou na dvě závodní běžky. Jeho průvodce ho občas postrkuje na dlouhé hůlce. Olaf je ochrnutý od pasu dolů.

Kolem 25. km toho už začínají mít někteří dost. Chlapík jede, najednou si píchne hůlku mezi lyže a zřítí se do lesa. Nejhorší jsou sjezdy, v rozježděných a rychlých stopách padají lidi jak švestky. Jede mi to jako blázen a musím dávat extrémní pozor, abych včas uhnul nebo se sám nezřítil.

Z Jizerky to mastím na Smědavu, tam další rychlodávka jonťáku a vzhůru do obrkopce směr Knajpa. Na 33 kilometru jakoby najednou někdo zatáhl za brzdu. Přichází vystřízlivění. Dramaticky. Je tu krize, jako rychlá smrt. Už zase vedu na dálku rozhovor. Mistře Lisičane, proč jste mne nevaroval?

Dlouhá rovinka, téměř stojím. Marně hledám v ledvince karbošnek (tubu s energetickým gelem), asi mi vypadl. Naštěstí mám ještě energetickou tyčinku. Je zmrzlá na kost, zuřivě ji lámu, cpu do pusy a snažím se rozžvýkat. Jak opočlověk, který nejedl sedm dní. Vím, že to je poslední naděje. Když tu podrážku spolknu, tak se snad zachráním. Koušu a koušu a ploužím se vpřed.

Je to nekonečné. Pak se konečně nahazuji jak restartovaný počítač. Na 38 kilometru začínám znovu pořádně jet. Poslední občerstvovačka na Hřebínku, poslední jonťák, už vím, že to dojedu v normálním tempu. Trochu se jen motám a vztekám mezi lidmi, kteří jeli závod na 25 km a zamíchali se teď mezi nás. Dávám si bacha hlavně ve sjezdech. Chvíli to připomíná slalom.

Cedule 2 kilometry do cíle je stokrát milejší, než kdyby místo ní stála ta nejkrásnější holka. Finiš jedu s jedním borcem soupaž prsa na prsa, jak při světovém poháru. Dojde i na vykopnutou nohu na fotobuňce, ale stejně je tam ten mizera o půl boty dřív.

Chci ještě zajít za mistrem Lisičanem a poděkovat mu za to antické drama, které připravil. Nakonec ale mizíme s partou Sklepovských sršáňů v hospodě a já už to poděkování nestihnu. Za dva roky Petr Lisičan, nemyslitelná součást J50, umírá na rakovinu.

  • Nejčtenější

Zrzky mají kouzlo, jsou jedinečné a nejvíc sexy, směje se MOgirl Estelle

Za sebou má vysokou školu v Amsterdamu. Aktuálně žije v Oxfordu, kde studuje mezinárodní obchodní management a...

I děvčička nejmenší musela smilniti aneb jak to chodilo mezi adamity v Táboře

Premium Když církev prohlásila reformátora Jana Husa za zatvrzelého kacíře a odsoudila ho k smrti v plamenech, rozhořelo se...

Škodí. Internetové porno propaguje sexuální násilí, říká studie

V dlouhé debatě o tom, zda je pornografie škodlivá, nebo ne, zazněl silný hlas. Aktuální britská studie je totiž vůbec...

KVÍZ: Mstiví, lstiví, krutí. Jak znáte padouchy z bondovek?

Bývají nebezpečím pro celé lidstvo, jejich bezcitnost je vynalézavá a obvykle mívají bazén se žraloky. Padouši, zloduši...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Supervýkonní predátoři a hypermasožravci. Výzkum popsal lidi doby kamenné

To oni mohli za vymření velkých zvířat, jako byli mamuti. A jen proto poté vzali na milost rostlinnou potravu a začali...

Bláznivý voyeur Tichý. Žil jako bezdomovec, dnes jeho fotky stojí statisíce

Premium V jeho domě se fotky válely po zemi, padal na ně prach i bláto z bot. Na téměř každé z nich byla skvrna od kávy nebo...

Za fotky nehody Philipa nabízeli obří sumu. Neprodal jsem, říká exšéf Kladrub

Premium Když v roce 1996 přijela do Čech britská královna Alžběta II., snad nikdo nemohl velkému milovníkovi koní a jejich...

Svačiny jsou zbytečné. Stačí jíst dvakrát denně, vysvětluje profesor Anděl

Premium Nadváhu má v Česku až 44 procent mužů a 31 procent žen. A obezitu dalších 20 procent mužů a 18 procent žen. Statisíce z...

  • Další z rubriky

Zadržte dech. Podvodní hokej je kolektivní sport bez komunikace s týmem

Premium Zdá se být pouhou krkolomnou ztřeštěností, je to však regulérní a komplexní sport. Hokejisté při něm nebojují pouze se...

Prostřelená mícha a hlava v oprátce. Vrah zabil svého kamaráda kvůli džínám

Premium Chvíli přešlapoval na rohožce, pistole zastrčená za kalhotami ho tlačila do zad. Chce ty věci, potřebuje je. Nebo aspoň...

Turnaje Counter-Striku přitáhnou více jak půl milionu diváků, říká hráč

Je třeba obětovat spoustu hodin tréninkům, sbírat zkušenosti, sledovat zpětně vlastní zápasy, učit se z výkonů...

VIDEO: Zkusili jsme nejkompaktnější elektrokoloběžku. Je lehká a mění barvy

Je netradičně lehká, během tří sekund ji složíte a na to, jak mění barvy, byste se vydrželi dívat opravdu dlouho. Na...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Kuchyň mají na terase. Šílený plán mladých manželů je geniální

Honza a Katka se po svatbě nastěhovali do domu svých prarodičů. V patře, které obývají, jim však chybí kuchyň. A tak...

Princ Harry se vrátil do Británie na pohřeb dědečka, karanténu nestihne

Britský princ Harry přiletěl z Los Angeles na pohřeb svého dědečka prince Philipa. Na letišti Heathrow ho v neděli po...

Podstoupím úpravu prsou. Není čas cvičit a chroustat mrkev, říká Kalivodová

Andrea Kalivodová (43) se svěřila s tím, proč se rozhodla podstoupit remodelaci prsou. Operní pěvkyně v rozhovoru pro...

Pohřeb prince Philipa se bude konat 17. dubna, Harry dorazí bez Meghan

Buckinghamský palác oznámil, že pohřeb zesnulého prince Philipa se bude konat 17. dubna. Zároveň potvrdil, že princ...

Karel neskrýval, že chce syna, prozradila těhotná Lilia Khousnoutdinova

Lilia Khousnoutdinova (32) a Karel Janeček (47) se za pár týdnů dočkají miminka. Publicistka, návrhářka a cestovatelka...