Opět se vám to podařilo, vyhrál jste JBC Revelations 2016. Bylo pro vás letos boj náročnější než v předchozích ročnících?
V mnoha ohledech to pro mě bylo letos jednodušší. JBC jsme pořádali již počtvrté a za tu dobu jsme nasbírali zkušenosti, od prvního ročníku se pořadatelský tým rozrostl z deseti lidí na sedmdesát, takže jsem některé věci mohl předat dál. V sobotu už jsem měl volné ruce a mohl se věnovat jenom závodění.
Jak se vám závodilo?
Ve čtvrtfinále mi úplně odešly nohy. Bojoval jsem, ale měl jsem děsné křeče. Nevěřil jsem, že bych mohl dobře odstartovat, a rval do sebe cukry. Ale pořád to bylo v pohodě oproti loňsku, kdy jsem měl urvaný kotník, a roku 2014, kdy jsem měl zlomený palec na ruce. Nakonec to všechno dopadlo dobře.
Fotogalerie |
V loňském roce se vám navíc vracely těžké angíny. Jak hodně ovlivnily vaši závodní kariéru?
Když vám úplně odejde imunita, vezme vás to nejen fyzicky, ale i psychicky. Nejhorší je beznaděj, když pro vás nikdo nemá žádné řešení, žádné východisko. Po jedenácti dávkách antibiotik jsem viděl, že prášků už bylo moc, a rozhodl se pro alternativnější cestu. Změnil jsem životosprávu a žiju trochu zdravěji.
Jak udržujete formu?
Za normálních okolností trénuji dvakrát denně. Tenhle koncept se snažím držet, ale během příprav JBC sedím u počítače a vyřizuji e-maily a telefony, takže jsem někdy rád, když se dostanu na kolo jednou za den. Někdy ani to ne. Na druhou stranu je to pořád moje domácí trať, rukama mi na ní prošel každý kámen, což je proti soupeřům obrovská výhoda.
Pro cyklistický svaz je JBC moc náročný
Před letošním ročníkem bylo špatné počasí. Nahnalo vám strach?
Vyděsilo nás. Ve středu 13. července a ve čtvrtek 14. července se otevřelo nebe a lilo na nás vodu plnými kýbly. Údajně spadlo 35 milimetrů srážek za den.
Co to udělalo s tratí?
Měli jsme ji dokonale připravenou, ale kvůli přívalovým dešťům nám protékala až na parkoviště. Když už kopec nemohly vyjet ani čtyřkolky a nahoře začaly padat stromy, začal jsem z toho mít blbý pocit. Naštěstí se to v pátek 15. července otočilo, vylezlo sluníčko a všechno jsme dohnali. Se závodem jsem spokojený už jenom proto, že zatímco v předchozích ročnících skončilo v průměru deset lidí v nemocnici, letos záchranka neodvezla nikoho.
Tomáš Slavík zabodoval hned dvakrát: postavil výtečnou trať a vyhrál na ní.
Co považuješ za nejlepší okamžik?
Nejhezčí moment byl, když na trať vyrazil Michal Kosík, biker, který neměl štěstí a po nárazu do stromu skončil na vozíku. Protože je to bojovník, postavil si speciální vozíček do terénu, se kterým se pouští do neskutečných věcí. Při první jízdě zlomil osu v přední nápravě, ale když vyjel na trať podruhé, měl jsem namále, abych se nerozbrečel. Takovej diváckej kotel jsem snad ještě nezažil.
Kolik diváků dorazilo?
Víc než loni a podle našich odhadů jich bylo deset tisíc. Na finále jsme kvůli nim dokonce museli zavřít vlek a vyvážet závodníky na kopec čtyřkolkami, protože pod vlekem už se kvůli davům nedalo projet.
Co jste letos udělali jinak?
Podařilo se nám postavit trať tak, že závodníci jezdili víc u sebe, ale současně měli víc možností na předjíždění. Jinak ale držíme stejný koncept. Novinkou byl Red Bull Tour Bus, na jehož mobilním pódiu za dva dny vystoupilo šest kapel.
Z JBC se stala velká událost regionu. Jak silnou máte podporu ze strany města nebo kraje?
Tady na severu doposud frčely jenom masové kolektivní sporty jako fotbal a hokej, tak jsem moc rád, že se nám podařilo dokázat, že existují i jiné sporty, na které se přijdou podívat celé rodiny. Ze strany města i Libereckého kraje mám velkou podporu a jsme za ni moc rádi.
Co na závod říkají oficiální představitelé české cyklistiky?
To už je bohužel jiný příběh. Český svaz cyklistiky prohlásil, že trať je příliš těžká a akce je spíš exhibiční, takže jako nominační na mistrovství světa určil jiný závod. Pojede se ve stejném areálu, ale velké skoky se budou objíždět. Já za sebe říkám, že kdo nesjede trať JBC Revelations, nemá na mistrovství světa co dělat.
Jaké jsou vaše další plány? Máte za sebou mise v Jižní Americe a na Novém Zélandu, chystáte se na nějaký další exotický výlet?
Měl bych trénovat na zářijové mistrovství světa ve Val di Sole, ale v plném proudu už jsou přípravy na další akci. Letos jsme se vedle fourcrossového JBC Relelations rozhodli uspořádat ještě hudební JBC Fest. Festival se bude konat 5. a 6. srpna v krásném prostředí u jablonecké přehrady a na rozdíl od masovek by měl být pro lidi, kteří mají rádi kvalitní kytarovou muziku. Z velkých kapel přijedou Visací zámek, Pipes and Pints, UDG nebo Hentai Corporation, ale budeme mít i spoustu menších, undergroundových, včetně kolumbijského skáčka Skampida. Hned potom odlétám do Kanady na největší bikovou událost s názvem Crankworx, kde budu v pěti až šesti disciplínách bojovat s Francouzem Adrianem Loronem o titul King of Crankworx. V dosavadním hodnocení jsem na druhém místě, doufám, že se mi bude dařit.
