Řekněte, jak moc jste slavný na Novém Zélandu?
Moc ne, naštěstí. Popularita není ten důvod, proč mám tenhle sport rád. Věnuji se mu, protože je to moje vášeň, rád soutěžím, ale nesměřuji tím ke slávě. Na jednu stranu je dobré, že můj sport nemá takovou pozici, na druhou zase nastává problém při shánění sponzorů, kde bych nějakou tu popularitu potřeboval. Je to dvousečné.
Jak jste dřevorubeckému sportu propadl?
Můj otec se tomuhle sportu věnoval, byl v něm výborný. Já vyrůstal s ním, koukal na jeho závody a ve dvanácti jsem začal sám závodit. Ale až tak ve čtrnácti letech jsem přípravu začal brát vážně, pustil jsem se do tvrdého tréninku, první mistrovství jsem absolvoval v osmnácti.
Jste bohatý?
Ne, vůbec, ve STIHL Timbersports neleží hromada peněz. Pokud se tomu sportu věnujete profesionálně jako já, musí to být kvůli té vášni, ne pro peníze. Není to jako v hokeji, fotbalu. Můžete vydělat statisíce, ale ne miliony dolarů.
Je to jako desetiboj. A taky jako golf
Jason WynyardNovozélandský obr je nejlepším současným sportovním dřevorubcem na světě. Měří 192 centimetrů a váží 130 kilogramů, je mu 37 let. Za svou dráhu se stal devětkrát mistrem světa ve STIHL Timbersports, od roku 1999 zvítězil jedenáctkrát v řadě v americké obdobě dřevorubeckého mistrovství světa. Je držitelem několika světových rekordů, v roce 2008 se stal maorským sportovcem roku. |
Jaké je tajemství vašeho úspěchu?
Bože, to vážně nevím. Makám na sobě, trénuji, jsem sportu oddaný, kladu na sebe vysoké nároky, nastavil jsem si vysoké laťky. A pak někdy přijdou i výsledky.
Takže jen dřina? Žádný dar, nadání?
Jistě, něco z těch kvalit je přirozené, ale talent vás dostane jen na určitou úroveň. Pokud chcete být nejlepší na světě, pak je to právě o tvrdém tréninku.
Ten vypadá jak?
Dost složitě, protože dřevorubecký sport obsahuje šest různých disciplín a jediný způsob, jak se připravit, je trénovat je všechny. Pořád dokola, hodně dřeva, pilování techniky. Mohl bych to přirovnat k desetiboji, nelze být dobrý jen v jednom, musíte zvládat všechno. A to je ta výzva, každé z těch šesti odvětví vyžaduje jinou dovednost, zapojujete v nich jinou část těla. Já se prostě udržuji ve formě, někdy plavu, skáču přes švihadlo, běhám, ale hlavně je to o tom, že vezmu sekeru nebo pilu a trénuji na kládách.
Řezání ruční pilou je prý Wynyardovou nejoblíbenější disciplínou.
Co posilovna?
Ne, tu jsem zkoušel, ale nikdy mi nepomohla. Nenašel jsem program, který by mi vyhovoval.
Počkat, copak svaly nejsou ve vašem sportu rozhodující?
Spíš je to o umu se sekerou, nikoliv o muskulatuře. Když zaseknete sekeru do dřeva, není to o síle, spíš o švihu, je to něco jako golf.
Kdo vám dodává dřevo?
Dřív jsem měl několik sponzorů z dřevařské oblasti, teď je to složitější. Dostávám odřezky od kamarádů na pile. Naštěstí za ně nemusím platit.
Seker mám doma šedesát
Kde nakupujete sekery?
Na ně mám štěstí, z Nového Zélandu pochází firma Tuatahi Axes, která vyrábí nejlepší sekery na světě. Ty v nejvyšší kvalitě stojí 800 novozélandských dolarů (přes jedenáct tisíc korun). Váží asi 3,5 kilogramu, čepel má na šířku asi dvacet centimetrů. Preferuji velké čepele na měkké dřevo, které se používá při většině soutěží.
Jak je čepel ostrá?
Jako břitva, mohl byste se s ní holit.
Brousíte si ji sám?
Někdy jo, jinak mám chlapíka v Austrálii, který mi sekery připravuje.
Kolik máte seker?
Doma asi šedesát. Když jedu na závody do Ameriky, beru si jich asi tucet, to pak s sebou vláčím dvě velké bedny. Do Evropy vozím polovinu.
Jak vypadá takový transport letadlem?
Je to náročné kvůli váhovému limitu. Když vezu šest seker, mám je v hliníkových boxech, každá má olověný obal, který chrání ostří, a tím se dostávám nad třicet kilogramů povolených pro jedno zavazadlo. Když ale celníkům vysvětlím, na co sekery používám, bývají většinou v pohodě. V USA je to nejhorší, mysleli si, že jsou to zbraně. To byste ale stejně mohli říkat zbraň třeba golfové holi nebo baseballové pálce.
Kdybych se nevěnoval dřevorubeckému sportu, jezdil bych v tiráku, říká Jason Wynyard.
Mají vaše sekery jména? Třeba „Ona“, „Miláček“...
To ne, mám je jen očíslované, abych věděl, která je vhodná na jaké dřevo.
Dýmka, žena a kniha se nepůjčují. Co sekera?
U ní by to mělo být stejné. A ještě bychom měli na ten seznam přidat motorovou pilu.
Závody si chci užít
Jak se připravuje na kládu? Máte nějaké zaklínadlo, modlitbu?
Nic takového, veškerá příprava proběhne doma před závody. Čím jsem starší, tím víc tréninku potřebuji, teď jsou to tak tři měsíce práce a těsně před soutěží spíš odpočívat. Na to jsem už taky několikrát dojel, protože jsem se snažil dohnat spoustu věcí na poslední chvíli. Rituály nemám, spíš se snažím závody si užít, protože ty jsou odměnou za vaši práci.
Jste nebezpečný?
Snad jenom pro ten kus dřeva.
Disciplíny STIHL TimbersportsSpringboard: přesekávání kmene z prkna ve výšce Nejdřív se vyseká kapsa, do které závodník zasadí prkno. Z něj vyseká druhou kapsu, znovu zasadí springboard a teprve z tohoto prkna ve výšce kolem tří metrů se půlí kmen. Stock saw: řezání klasickou motorovou pilou. Cílem je odříznutí dvou kotoučů z ležícího kmene. První se řeže směrem dolů, druhý opačně. Oba kotouče musejí mít stanovenou tloušťku, jinak je závodník diskvalifikován, čas se zastaví až při dopadu druhého kotouče na zem. Standing shop: přesekávání stojícího kmene. Používají se na míru vyrobené sekery upravené pro daný typ dřeva. Závodník seká kmen nejdříve z jedné strany, potom doseká z druhé. Single buck: řezání ruční pilou. Měření času začíná se signálem rozhodčího a končí s kompletním odříznutím jednoho kotouče. Underhand chop: přesekávání ležícího kmene. Závodníci stojí na ležícím kmeni a v půli jej přesekávají nejdříve z jedné strany, potom se otočí a dosekají kmen z druhé. Hot saw: řezání motorovou pilou s extrémně silným motorem Výkon pětadvacetikilogramové pily přesahuje 62 koní, její cena 100 tisíc korun. Cílem disciplíny je odříznutí tří kotoučů dané velikosti z ležícího kmene. Čeští dřevorubci se utkali na republikovém mistrovství světa v neděli 29. května v Mikulově. Titul si odvezl Jan Svoboda, druhý byl Aleš Svoboda a třetí Jan Kamír. |
A váš sport je?
Ano, velmi! Vždyť si hrajeme s motorovou pilou, snadno si můžeme ufiknout kus těla. Musí se k tomu přistupovat seriózně, mít respekt k nářadí.
Ale vy máte všechny prsty. Zatím?
Já se naštěstí všem velkým zraněním vyhýbal. Ale stačí chvilka nepozornosti...
Jaká je vlastně životnost dřevorubce?
Pokud se o svoje tělo dobře staráte, dobře trénujete, nepodceňujete stravu, pak se dá závodit odhadem do padesáti let. Minimálně.
To je váš plán?
No, nevím. Rád bych. Pokud se ale dostanu do stádia, kdy nebudu se svými výkony spokojený, do pokračování se nijak nutit nebudu. Dá se vydržet relativně dlouho, není to jako ragby nebo fotbal.
Jak se uklidňujete?
Rád poslouchám hudbu. A taky miluji rybaření, kdybych nebyl dřevorubcem, asi bych vysedával u vody. U toho se moc bavím, i když času není mnoho.
Jaký je váš největší úlovek?
Já nikdy nerybařil závodně, největší rybou byl osmdesátikilový tuňák. Ale moje rodina ryby miluje, takže když zamířím s udicí k vodě, je to proto, abychom měli večeři.
A jaká je příští trofej, kterou vyhlížíte?
Rád bych na konci srpna vyhrál americké mistrovství, tam zaměřuji veškerou svoji pozornost.
