Není to samozřejmě první studie svého druhu. Její autorský tým ostatně přiznává, že ho inspirovala práce z roku 2019. Zjistila tehdy, že čím víc lidé věnují času fyzické aktivitě, tím nižšímu riziku předčasného úmrtí jsou vystaveni.
„Zajímalo mě, jak by se onen vztah přeložil do naděje dožití. A kolik života navíc může přinést jediná hodina chůze,“ vyložil vedoucí autor studie Lennert Veerman portálu CNN.
Rozdíl až šest let
Odpověď se svým týmem hledal s pomocí dobrovolníků a dobrovolnic, bylo jim čtyřicet let a více. Celkem autorský kolektiv vycházel z údajů o více než 36 tisících mužů a žen. Rozdělil je do čtyř skupin, podle míry jejich pohybu. Nejméně aktivní si dopřávali padesáti minut chůze denně. Druhá skupina na tom bylo o třicet minut lépe, třetí se mohla prokázat 110 minutami denně, nejpřičinlivější denně ušla 160 minut.
Pokud se všechny časy zdají docela vysoké, je třeba vést na vědomí, že například padesát minut nejméně aktivní skupiny je podle autorského týmu studie prostě jen součtem docela běžných činností. Nezahrnuje cílené vycházky, jen všední pohyb, výzkum ho sledoval akcelerometry.
Na základě dat a modelů studie vyměřila všem předpokládané dožití, na základě míry jejich pohybu. Rovněž vypočetla, o kolik let by si muži a ženy z jednotlivých kategorií mohli život prodloužit, kdyby se hýbali víc.
Jedním z nejvíce překvapujících závěrů je podle Veermanových slov pro portál Fortune zjištění, jak obrovského navýšení dožití by mohli málo aktivní lidé dosáhnout, kdyby se začali hýbat více. A měli by o tom přemýšlet, protože nedostatkem pohybu ztrácejí mnoho let života. Je-li totiž ve Spojených státech, odkud data pocházela, věk dožití 78,6 let, neaktivitou si ho zkracují o téměř šest roků.
Kdyby svůj životní styl změnili a chůze do něj zařadili víc, hodně by si polepšili.
Nejméně aktivní si změnou pomohou nejvíc
Kdyby se jim povedlo posunout se do skupiny s největší porcí chůze, museli by přidat 110 minut denně, zvýšila by se doba jejich očekávaného dožití o celých jedenáct let. Kdyby se do oné čtvrté skupiny, se 160 minutami chůze denně, dostala celá Amerika, obecné dožití by se zvedlo téměř na 84 let. Postupné navýšení fyzické aktivity na úroveň třetí skupiny by prodloužilo dožití o 3,5 roku, na hladinu druhé kategorie o 0,6 roku.
Portál News Medical dodává, že studie, vydal ji magazín British Journal of Sports Medicine, si troufla na docela detailní výpočty. Každá hodina chůze navíc podle ní vynese dodatečných 160 minut života.
Práce však upozorňuje, že vztah mezi mírou aktivity a dožitím není lineární. Ti, kdo se již pohybu věnují hodně, nemohou velké zisky v podobě prodloužení dožití očekávat, maximum existuje. Poselství studie tedy míří především k těm, kdo pohyb zanedbávají. I umírněné navýšení fyzické aktivity může přinést významné zisky, vzkazuje výzkum. A nikdy není pozdě, doplňuje apel Study Finds.
Přesto autorský tým nezastírá, že jeho práce má některé limity. Vychází ze starších dat, a protože se očekává, že se aktivita amerických mužů i žen v posledních letech trochu zlepšila, nemusejí být s ohledem na nelineární souvislost zisky v dožití tak velké, jak model ukazuje. Vztah mezi mírou pohybu a dožitím rovněž studie neprokázala jako příčinný. Dodat je však třeba, že experti si jsou jistí, že pohyb je pro zdravou kondici a zlepšení dožití klíčový, jak CNN potvrdil například kardiovaskulární odborník Andrew Freeman.
Odborník na veřejné zdraví Peter Katzmarzyk souhlasí. Poznamenává, že nedostatek pohybu souvisí s mnoha nemocemi, včetně srdečních, s mrtvicí, cukrovkou, s několika druhy rakoviny. „Být fyzicky aktivní snižuje riziko rozvinutí oněch chorob a úmrtí v jejich důsledku,“ shrnuje.
Význam pohybu pro kondici a dlouhý zdravý život výzkumy zdůrazňují stále častěji. A stále víc zaznívají i doporučení, jak ho do životního stylu včlenit.
Běžná aktivita je základ
Experti podtrhují, že fyzická aktivita nemusí obnášet jen specifickou činnost, jako jsou výběhy, plavání, cvičení v posilovně. Začít je třeba s pohybem, který se zakomponuje do našeho běžného života. Recept je jednoduchý, chůzi si dopřávat cestou do práce a z práce, chodit pěšky na nákupy, protáhnout procházky se psem.
Ani v práci, která nás přiková ke kancelářskému stolu, nemusíme jen trpně sedět. Máme-li chvilku, místo projíždění sociálních médií si můžeme dopřát procházku, třebas jen po budově. Při čekání na kávu můžeme udělat pár dřepů, nebo na ni prostě v dřepu vyčkat. Pohybové přesnídávky, jak se oněm chvilkám využitým během práce pro tělesný pohyb říká (psali jsme o nich například tady, tady, tady), jsou mantrou současných doporučení. Právě proto, že jsou tak snadno skloubit s všedním rytmem, nevyžadují speciální tréninkové programy, vybavení, časová okna – a i když jsou jen kratičké, sčítají se a jejichbenefity jsou zaznamenání hodné.
Freeman přitom nenechává vše pouze na jednotlivcích a individuálním úsilí. Více pohybu je součástí veřejného zdraví a úřady by mu měly vycházet vstříc, například plánováním městského života a dopravy tak, aby byl vstřícnější k chodcům.