Studie, která vyšla v magazínu JAMA Network, v úvodu shrnuje, že pětačtyřiceti procentům případů demence je možné se vyhnout prevencí. Stačí úprava čtrnácti rizikových faktorů. Autorský kolektiv výzkumu se zaměřil na jeden z nich – a doložil, jak mocný je a jak s ním v jakých údobích lidského života zacházet.
Životy mužů a žen z výzkumu rozčlenil do tří fází. Raná dospělost sahala od šestadvaceti do čtyřiačtyřiceti let, střední věk pokrýval dobu od pětačtyřiceti do čtyřiašedesáti, pozdní život studie vyměřila pro roky od pětašedesáti do osmaosmdesáti. Výzkum zajímalo, zda se u sledovaných rozvinou známky demence. Celkem 567 z 4 354 mužů a žen nemoc dostihla. Nevyhnulo se jí šestadvacet procent lidí z nejstarší věkové kategorie, čtrnáct procent mužů a žen ve fází středního věku, čtyři procenta ze vzorku rané dospělosti.
Výzkum však zaznamenával též, jak aktivně muži a ženy žili. Kolik času věnovali spánku, kolik proseděli. A jak se hýbali, jak moc si dopřávali fyzickou aktivitu lehké povahy, střední nebo intenzivní. Pro svou studii si totiž ze čtrnácti rizikových kritérií demence vybral autorský tým právě faktor tělesné aktivity.
Analýza odhalila, že se do propuknutí nemoci propisuje. Je mocnou prevencí. Studie však rovněž dovede doporučit, jak má kdy naše tělesná aktivita vypadat.



















