Norsky se disciplína nazývá døds. Skokan při ní letí vzduchem k vodní hladině s roztaženýma rukama a nohama, jako kdyby se chystal dopadnout „na placáka“. Až teprve v poslední chvíli se sbalí, protože jinak by samozřejmě utrpěl vážná zranění. Dopadová pozice má několik podob, skokan může tělo „zlomit“ do „véčka“ tak, že do vody nejprve zaboří ruce a nohy, tak, že do ní zajedou lokty a kolena, nebo tak, že úvodní náraz absorbuje hlava a nohy.
Kořeny onoho stylu jsou spojené s lázněmi Frognerbadet v Oslu, právě tam v šedesátých letech minulého století začali skokani takto hazardérsky skákat.
Šílení Norové: skoky do vody na dělnický způsob bolí Zapomeňte na předpisová salta, čisté vruty, ukázkovou akrobacii. Dobrodruzi praktikující norské skoky do vody se vlastně především snaží vyhnout smrti. I proto nese jejich sport název dødsing, tedy smrtící skoky. Narodil se jako dělnická reakce na uhlazené skoky do vody, které patřily buržoazní společnosti. |
Od roku 2008 se každoročně pořádá mistrovství světa v death divingu. Při klasické disciplíně se měří, jak dlouho skokan nebo skokanka dokáže letět v „placákové“ poloze a vyhrává ten, kdo se sbalí až docela v posledním momentu před dopadem. Volný styl sází na kreativní triky během skoku. Do vody se závodníci vrhají z deseti až čtrnácti metrů.
Stokilometrovou rychlostí
Ken Stornes, bývalý příslušník norské armády a muž vikingské odvahy, se rozhodl překonat rekord v death divingu z co největší výšky, držel ho Emil Lybbek, který v roce 2019 zdolal 27 metrů. Stornes jej překonal, 21. srpna 2021 skočil z 31,3 metru.
Skákal ze skalního útesu, před skokem se několikrát zhluboka nadechl, aby se na riskantní úkol připravil psychicky, a s předpisově rozpřaženýma rukama a nohama skočil. K vodě padal rychlostí sto kilometrů v hodině. „Byla to sranda,“ hlásil po skoku muž, který se hlásí k heslu „Dělej vždy to, z čeho máš strach“.
