Nebezpečný kousek se odehrál v čínské provincii Hubei a Potter si mezi skaliska nad Starým kaňonem nenatáhl lano, ale slackline, popruh, který není na rozdíl od provazu nikdy natažen úplně napevno. Je tedy pružnější a pod nohama provazochodce neposednější.
Po dva centimetry širokém popruhu přešel dobrodruh čtyřicetimetrovou vzdálenost za dvě minuty. Během výkonu se podle záběrů čtyřicetiletý Potter "dopoval" muzikou do sluchátek.
Miluje přítomnost smrti
"Vidíš jasněji. Přemýšlíš mnohem rychleji. Slyšíš jinak. Tvůj kontakt nohou na laně je pronikavější. Zvýší se ti smysl pro rovnováhu." Těmito slovy Potter vysvětluje, proč mu vědomí blízkosti smrti při jeho troufalých eskapádách pomáhá.
Syn armádního plukovníka a učitelky jógy, jemuž v žilách koluje částečně i indiánská krev, se narodil v USA v roce 1972. V osmnácti začal chodit na univerzitu, ale už ve druháku dal před studiem navždy přednost svému oblíbenému sportu, lezení. Nový domov si tenhle vytáhlý mladík našel sice jen v dodávce, ale zato přímo v lezeckém ráji, Yosemitském národním parku.
Postupně zdolával stále obtížnější cesty, až začal lézt free solo, tedy sám a bez jištění. K tomu přidával i rychlostní rekordy na nejpověstnějších cestách v parku. Někdy jich vylezl i několik bezprostředně za sebou. Až se z něj stala lezecká legenda.
Kromě lezení mu učarovalo i chození po tenkém popruhu vysoko nad zemí zvané highlining, které navíc rád kombinuje se skákáním ze skal neboli base jumpingem, a vytváří tak novou aktivitu, base-line. Malý padák na zádech se mu ostatně osvědčil i při pádu z Eigeru při takzvaném base-solo výstupu, jehož je Dean také průkopníkem.
Highlining dnes prý miluje skoro víc než lezení. "Je při tom snazší dostat se do toho tichého bodu, kde se soustředím jen na to, kde jsem a jak hluboko mohu spadnout. Smysly jsou úplně vybuzené – je to naprosté uvědomování si všeho," popisuje.
