Snad každý důvod, který nás přiměje k cvičení, je dobrý. Studie nemoralizuje. Jestli někoho do gymu přitáhne vize vyrýsovaného břicha, proč ne?
Důvody pro samotný výzkum byly přitom zřejmé. O prospěšnosti tělesné aktivity se ví hodně, benefity cvičení zdůrazňuje studie za studií, shrnuje je článek za článkem. Přesto pohyb schází v životním repertoáru mnoha lidí.
„Je to vlastně ohromující. Věda nám říká, že kdybychom věnovali fyzické aktivitě jen něco více než dvě hodiny týdně, můžeme zabránit třiceti procentům nemocí, zlepšit kvalitu života, prodloužit dožití. Jenže to dělá jen necelá čtvrtina lidí,“ líčí Yftah Gepner, jeden z vedoucích studie vydané magazínem Journal of Medical Internet Research. „Proč to tak je? Svým blízkým přejeme o narozeninách ‚hodně zdraví‘, ale nikdy ne ‚fajn tréninky‘.“
Proto se jeho tým rozhodl najít odpověď na otázku, co funguje jako motivace pro cvičení a jaké strategie nám pomáhají u něj vydržet. Věří, že zjištění pomohou dovést k pohybu víc lidí. Jeho zájem nebyl průkopnický, cesta však ano.
Nevsadil totiž na strukturované rozhovory s respondenty a respondentkami, na dotazníky jako předchozí výzkumy. Jejich limitem byl mnohdy specifický rozsah zpovídaných, kteří na účast na výzkumu kývli. A často rovněž trochu neupřímné odpovědi, reakce mívají účastnice a účastníci tendenci upravovat a ohýbat podle toho, co si myslí, že chtějí vědečtí tazatelé slyšet, podle toho, aby z nich vyšli v lepším světle.
Proto se izraelský tým ponořil do internetových diskuzních fór. Tam, kde muži a ženy komunikují bez odborného dohledu, svými slovy, o vlastních motivacích, návycích, potížích, zkušenostech s cvičením. Analýzu jejich příspěvků nechala studie na umělé inteligenci.
