Podněty a důvody pro svou práci shrnuje autorský kolektiv v magazínu Journal of Exercise Science & Fitness pádně. Obezita je stále rozšířenější problém, podle odhadů má počet lidí, kteří jí budou trpět, do roku 2030 přesáhnout jednu miliardu. Nejenže omezuje praktický všední život, je primárním faktorem pro mnohé chronické nemoci, jak je cukrovka, kardiovaskulární choroby, některá druhy rakoviny.
Pravidelná tělesná aktivita je podle studie považovaná za vysoce efektivní nefarmakologickou intervenci pro regulaci obezity. Silový trénink a kardio jsou poté její časté typy, strategie. Právě ty se práce Pekingské univerzity rozhodla prověřit.
K ruce si vzala pětačtyřicet mužů od osmnácti do třiceti let. Rozdělila je do tří skupin. Jednu nechala kontrolní, bez jakýchkoli instrukcí. Dvěma zbývajícím předepsala tři hodinové tréninky týdně. Jenže zatímco jedna měla začínat silovým tréninkem a cvičení završit kardiem, druhá měla vsadit na obrácený sled.
Výzkumný kolektiv sledoval účastníky pokusu v mnoha parametrech. Zajímala ho jejich svalová síla, hustota kostí, poměr tuku, svalů, kostí, vody v těle, rovněž VO2max, maximální množství kyslíku, které dokáže tělo aktivitě využít.
Výsledky prokázaly, že cvičení prospělo oběma aktivním skupinám. Přesto vyjevily rozdíly. A vynesly doporučení.