Je na místě bát se pohybu, anebo se vyplatí promyšleně cvičit? Jedné z nejčastějších otázek při dlouhodobé bolesti zad se příliš často dostává mylné odpovědi. Odkazuje na absolutní klid, na pasivní metody jako baňkování, tejpování, manipulace nebo masáže. Ty však dělají z klienta pasivního pacienta, jejich účinnost navíc podporují jen slabé důkazy.
Nejefektivnějším přístupem je, spolu s metodami pro zlepšení biopsychosociálních faktorů, pohybově-silová intervence. Ideální je přitom kombinace mobilizace, tedy opakovaných pohybů specifických pro daný problém, aerobního tréninku typu chůze či jízda na rotopedu, a silového rehabilitačního tréninku. Ten mezi jiným napomůže posílení oblastí, které bolest inhibuje, dopřeje rovněž hypoanalgetický efekt.
Prvním cvikem je tah s kettlebellem či podobnou zátěží. Při bolestech začněte s respektem, stačí šesti- až osmikilogramová. Postavte si ji na vyvýšenou podložku, snížíte tak rozsah pohybu. Díky tomu se nebudete muset bát, že byste si ublížili, zatížení nebude vysoké. I tak však efektivně posílíte ty svalové skupiny a onen druh pohybu, který potřebujete podpořit nejvíc. Ze začátku jsou vaším cílem dvě série po šesti až osmi opakováních.
