Drsný. Skutečně, Boot Camp vzešel z výcviku americké armády. Cílem je dosáhnout co nejvyšší fyzické a mentální odolnosti vojáků.
Jeho česká obdoba ale vůbec nebyla tak brutální. Tedy alespoň v tom smyslu, že vám nikdo nešlapal po hlavě a neřval na vás, když jste nějaký cvik prostě nezvládali.
Jde o silově vytrvalostní trénink, který vás dostane do formy, říká Jakub Makalouš, který Boot Camp do Česka přivedl. Lidi nespokojené se svou figurou nakopne k tomu, aby na sobě pracovali, sportovcům pomůže ještě víc vylepšit kondici. Je prý opravdu pro každého.
A jaká byla realita?
Když jsme se v areálu Hamr v pražském Braníku poprvé sešli, viděl jsem skoro samé mladé lidi. Ve sportovním, pár známých se bavilo ve skupinkách, zbytek vyčkával. Plaché úsměvy, nesmělé pozdravy. Ono před sedmou hodinou ráno…
Ano, Boot Camp se odehrával třikrát týdně od sedmi po dobu pětasedmdesáti minut.
Když jsem tak díval po zatím neznámých účastnících, v duchu jsem se pochválil, že jsem přes léto pilně cvičil a pár nadbytečných kil sundal. „Tady se ti to bude hodit,“ problesklo mi hlavou.
Po pár úvodních slovech jsme vyrazili poklusem na louku, kde nás – skupinu zhruba dvaceti lidí – podrobili jednoduchým fyzickým testům: kliky, lehsedy, běh. Podle výsledků jsme měli být roztříděni do skupin.
„Jsi na tom dobře,“ psal mi Jakub po první hodině. Nepřehnal jsem to? napadlo mě. Když jsem supěl při běhu za lehce vyklusávajícím atletem s vypracovanými lýtky, cítil jsem, že mi každou chvíli prasknou plíce. Představa, že bych funěl s vyplazeným jazykem za jeho zády celý měsíc …
Naštěstí ne! Šel jsem do střední skupiny. Tedy mezi ty, kteří jsou dost v kondici na to, aby si pořádně mákli, ale zase ne dost na to, aby atletovi stačili.
Hned ve středu jsem pochopil (a nejen já), co znamená sáhnout si pod své dno. Po rozcvičce následovaly po skupinkách výběhy do schodů na branický železniční most, posilování v písku na beachvolejbalových kurtech, ale to hlavní na nás čekalo na louce vedle tenisových kurtů.
Robert, jeden z trojice trenérů, se do nás pustil zhurta: „Tam po jedné noze, zpátky po druhé. Tam kačáky, zpátky žabáky. A jedu, jedu!“ Po všem tom skákání jsem cítil, jak mi nohy vypovídají službu. A začal jsem se bát druhého dne…
„Jděte se vyklusat, vyženete kyseliny z těla,“ radil Jakub i trenéři. Ale vždyť já nemohl ani chodit! No, v pátek jsem zjistil, že nejsem sám. Problémy měla celá řada kolegů. A také jsem zjistil, že se tělo nechá ošálit, a skutečně jsem se po pár minutách běhu zahřál a bolest odezněla.
To nejhorší mám za sebou.
Další dny se daly zvládat, i když jsme třeba celou hodinu strávili běháním v hlubokém písku. A hlavně jsem poznal, že to funguje. Že hodinka pohybu po ránu člověku vážně pomůže k tomu, aby se cítil fyzicky líp.
Navíc jsme dostali doporučení, co dělat ve volných dnech, a měli jsme možnost poradit se specialistkou na výživu. I to vyžadovalo odvahu, tedy pokud se jejími radami chtěl člověk řídit. Proč jenom musejí být všechny dobré věci tolik nezdravé?
Hodiny plynuly. Bylo úžasné sledovat, že v jinak poměrně deštivém září během Boot Campu ani nekáplo. A když třeba při výklusu kolem branického golfového hřiště vysvitly do oparu ostré paprsky slunce, byla to ta nejlepší odměna za dřinu.
Přesto jsem Boot Camp nedokončil. Ne, že by mě přestal bavit, ale prostě jsem nevydržel. Nemohl jsem přizpůsobit biorytmus rannímu vstávání na půl šestou a tělo vypovědělo službu.
Začalo to nataženým stehenním svalem, pak jsem včas neuhnul při míčové hře a narazil si ruku. Definitivně mě pak uzemnily bolavé plotýnky. I když za ty spíš než sychravý ranní vzduch v Braníku mohla ledová klimatizace, kterou na nás vytrvale pouštěl horkokrevný kolega. Inu open space…
Přestože mně instruktorka Veronika ukazovala protahovací cviky a účastník Boot Campu Miloš mi ochotně dal číslo na známého fyzioterapeuta, který prý má zlaté ruce, věděl jsem, že to vzdám. Ale bylo mi smutno. A těším se, až se znovu setkáme na závěrečném zhodnocení akce. Po lidech, se kterými jsem se třikrát týdně dobrovolně mučil, se mi fakt docela stýská.
A vím, že do podobné akce půjdu znova. Ale připravenější a v lepším čase, aby mě zase nesklátila únava. Protože jedno je jisté. Boot Camp vás nakopne a ukáže vám cestu. Musíte pro to ale hodně udělat sami!
| INFO
BOOT CAMP |
