Ondřej Moravec při sestupu z vrcholu hory Rauherkopf (3 101 m) v pohoří...

Ondřej Moravec při sestupu z vrcholu hory Rauherkopf (3 101 m) v pohoří Silvretta na hranicích Rakouska a Švýcarska. | foto: Čeněk Třeček, iDNES.cz

Druhá tvář biatlonisty Moravce, to jsou mačky, cepín a skialpové lyže

  • 0
Mladík v mačkách stoupá po prudkém svahu. Skialpinistické lyže nechal o desítky metrů níže. Pokračovat na nich už skalnatý vrchol neumožňuje. Posledních pár kroků a stojí na 3 312 metrů vysoké hoře Piz Buin. "Výš jsem nikdy nebyl," říká nejlepší český biatlonista Ondřej Moravec.

Osmadvacetiletý Ondřej Moravec má za sebou dlouhou a úspěšnou sezonu. Získal v ní několik bronzových medailí, stříbro a začátkem března v Oslu poprvé v kariéře vyhrál závod světového poháru (více zde).

Na konci března biatlonistům sezona končí. Pak mají měsíc volno a od počátku května začíná opět trénink. Místo odpočinku však vyrazil Moravec na skialpy do pohoří Silvretta na pomezí Rakouska a Švýcarska. V polovině dubna se nechal zlákat pozvánkou od předního výrobce skialpinistického vybavení.

"Proležet měsíc, to si neumím představit. Odpočívám pár dní, venku je hezky a už musím na kolo. To je nemoc sportovce. Znám sice takové, kteří by to ležení vydrželi, ale já ne," vysvětluje  Moravec.

To, že vyrazil na skialpové lyže, není náhoda. Tomuto koníčku se věnuje už deset let. Většinou vyráží na Kralický Sněžník, který má z domova nejblíže. Občas jezdí i v Krkonoších, byl i na Slovensku v Nízkých Tatrách.

V Alpách je poprvé. "Nikdy jsem nic takového, jako tady, nezkusil. Zážitků mám plný batoh," usmívá se. Za pár dní zdolal pět vrcholů, každý s výškou přes tři tisíce metrů.

Kondice i zkušenosti získané jízdou na běžkách

Při stoupání na "tuleních pásech" se zřetelně projevuje jeho dobrá fyzická kondice. Problémy mu ale nedělají ani lezecké pasáže vrcholků a sjezdy po zasněžených svazích si viditelně užívá. Zvládá je bravurně. Přitom se jezdit v hlubokém sněhu nikdy neučil.

Trendy ve skialpinismu

Úzké lyže pro závodníky, širší pro turisty a „fošny“ pro freeridery.

"To mám z běžek. Když umíš lyžovat na běžkách, a já na nich stojím v zimě dennodenně, tak to se naučíš. Něco pak ještě odkoukáš, něco vyzkoušíš," vysvětluje. 

Při skialpinismu ho baví jak sjezdy, tak to, že se fyzicky "vybije" na horách, v přírodě. "Možnost jezdit ve volném terénu se člověku jen tak nenaskytne. Může samozřejmě dělat nějaký heliskiing, ale to u mě moc nehrozí. Takže tohle je jediná cesta, jak se dostat na ten kopec," říká.

Možností dostat se na kopec jsou samozřejmě i vleky, lanovky, a pak jízda po upravených sjezdovkách. To ale podle Moravce není ono. "Já ani sjezdovky nemám. Když už někdy vyrazím, jezdím na skialpových lyžích," směje se.

Trenéři vrcholových sportovců nejsou příliš nakloněni "rizikovým " aktivitám svých svěřenců. Ondřej Moravec má ale výhodu. Ke skialpinismu ho přivedl současný trenér Ondřej Rybář spolu s bývalým reprezentantem a nyní trenérem i servismanem Michalem Málkem.

"Kluci - Jarda Soukup, Zdeněk Vítek si skialpové vybavení pořídili taky, ale myslím, že už ho dlouho nevytáhli. Vyrážíme už jen já a Michael," tvrdí úspěšný biatlonista.

Vyměnit biatlon za závodní skialpinismus se však Moravec nechystá. "Závody jsem zkoušel, Vertical v Jasné na Chopok, to je velice výživná záležitost. Pak i mistrovství republiky na Mísečkách, ale že bych měl nějaké ambice, to ne. Závody mě nelákají, těch mám za sezonu dost," říká Ondřej Moravec, který jich obvykle absolvuje kolem pětatřiceti.