"Dostaneš se do tempa, běžíš a na nic nemyslíš. Někdy jen pozoruješ přírodu, okolí, kterým jsi už běžel, se ti zdá nové, protože zrovna zapadá slunce… Asi proto to dělám," říká Jaroslav, který pracuje u Hradní stráže. A ještě něco ho na běhání baví: "Ten pocit, když přiběhneš, sundáš boty a dáš sprchu. To je očista po utrpení, nebo tak nějak bych to popsal."
Líbí se mu i to, že se během člověk unaví rychleji než například jízdou na kole. "Někdy stačí 45 minut, jindy hodina a máš toho dost," říká.
Za měsíc zdolá 120 kilometrů, z donucení je ale nepolyká. "Někdy je to víc, někdy méně, donedávna jsem to vůbec nesledoval, vždy šlo jen o pocit a chuť."
Nejvíc mu přitom sedne okolí Milíčovského lesa či Hostivařské přehrady. "Někdy zaběhnu do Kunratického lesa, kousek od práce mám navíc Stromovku, tam běháme povinně," směje se.
A běžecký cíl? Zaběhnout We Run Prague v čase mezi 45 a 50 minutami. "Minulý rok jsem to přežil za 48 minut, letos bych chtěl být lepší. Ale když to nepůjde, dít se nic nebude. Zlepším-li se, budu rád, ale nebudu se tím nervovat," říká.
Běh za poznáním
Petr hrál od jedenácti do jednadvaceti basketbal a i když říká, že na něj nemá ani talent, ani fyzické předpoklady, rád si ho zahraje dodnes. Vyjde mu to ale tak jeden večer v týdnu – a na běhání se mu líbí právě flexibilita, díky níž se mu může věnovat podstatně častěji než kolektivnímu sportování.
We Run PragueBěhat jen tak sám či s kamarády je fajn, hromadný závod dá však vašemu sportování jiný rozměr. Chcete-li ho zažít, zaregistrujte se na desetikilometrový běh We Run Prague, který se koná v sobotu 1. září. Připravit se na něj můžete na trénincích, které pořádá Nike. |
"Kvůli práci cestuji, takže je obtížné chodit pravidelně na tréninky se stejnou partou lidí," vysvětluje, "proto mi vyhovuje, že se můžu kdykoli přes den během pěti minut obléknout a vyběhnout. Můžu skončit, kdy chci, a kromě počasí je mým soupeřem jen moje lenost."
Zatím ji zvládá docela dobře, týdně naběhá v průměru 30 kilometrů. "Většinou jsem venku od půlhodiny do hodiny a půl. Přiznám se, že jakmile je to ke dvěma hodinám, začínám se nudit," říká.
Pokud jde o prostředí, dává jednoznačně přednost přírodě. "Ve městě běhám, jen když opravdu není jiná volba. Na druhou stranu je to ale docela fajn způsob, jak nové místo poznat. Nedávno jsem poprvé navštívil Bukurešť a běh jejím centrem byl naprosto famózní. Uchvátila mě i Budapešť, běhá tam spousta lidí a široké chodníky podél Dunaje a tři kilometry dlouhý ostrov uprostřed města jsou pro běh jako stvořené. Tam bych asi rád zaběhl v budoucnu i něco většího," plánuje.
Nejbližším cílem je mu ale půlmaraton v Lyonu. "Běží se v říjnu, a pokud tomu přijdu ještě víc na chuť, dal bych poté rád i celý maraton."
