Když Rusové v neděli 8. května ve druhé třetině prohrávali na mistrovství světa s českým týmem, vypustili na led Artyho. Na bruslích měří přes dva metry a ve výstroji váží ke 130 kilům.
Prásk, prásk, prásk!
Jevgenij Arťuchin začal okamžitě rozdávat rány. Puku si nevšímal, zato brutálně boural soupeře. Milana Michálka i Karla Rachůnka srazil na led a vyřadil do konce utkání. Českými diváky v bratislavské Orange Aréně i doma u televizí lomcoval vztek, když viděli, že mu jeho běsnění u rozhodčích prochází (dostal jen dva menší tresty).
Co je to za člověka? Nechápe, že může soupeře zmrzačit? Není to úplný magor?
Jednou chci hrát za Disneyho
Narodil se v roce 1983, v osmdesátých a devadesátých letech vyrůstal v Moskvě. V dětství ho zaujala filmová komedie The Mighty Ducks (v Česku známý jako Šampioni), který líčí vzestup týmu malých hokejistů. Proto prý snil o tom, že si jednou zahraje hokej za Anaheim Mighty Ducks, kalifornský klub, který v roce 1993 založila společnost Walta Disneyho.
Obdivoval Larionova, Gretzkyho, Fjodorova, Lindrose, Bureho nebo Lemieuxe, tedy vesměs tvořivé hráče (snad s výjimkou Lindrose). Sám se ovšem prosadil trochu jiným, výrazně ostřejším stylem. Vzhledem ke své postavě a slušným bruslařským schopnostem upoutal zámořské scouty a v osmnácti byl draftován do NHL týmem Tampa Bay Lightning.
Jevgenij Arťuchin se rád pere. Ostatně, chodil i na kurzy boxu.
O rok později se vydal přes Atlantik a naskočil do kanadské juniorské soutěže. Během 53 zápasů stihl dát pouze 13 gólů, zato trestných minut nasbíral 204.
V tomto rytmu pokračoval i v dalších letech. Rozdával hity, provokoval a pral se. Málokdo se dokáže soupeři dostat pod kůži jako on. Stačí si jeho jméno zadat do vyhledávače na youtube.com a hned vám vyskočí řada jeho drsných činů.
Pan cestovatel
Není to specialista na bitky, ale ani se jim nevyhýbá. Většinu rvaček díky své postavě a síle vyhrál. Pustil se do vyrovnaného boje i se slovenským gigantem Zdenem Chárou z Bostonu. Však také chodil na lekce boxu a mezi své mimohokejové idoly řadí Alexandra Karelina, legendu řecko-římského zápasu.
V základní sestavě Tampy se ovšem dlouho nemohl napevno chytit, a tak kočoval po různých ligách a městech: Moncton, Hershey, Pensacola, Springfield… Sotva se na delší dobu prosadil v NHL, pohádal se s vedením Tampy o výši platu a na dva roky se vrátil do Ruska, kde vystřídal Jaroslavl, Omsk a CSKA Moskva.
Jeho putování pokračovalo v létě 2008 přesunem zpět na Floridu. Opět podepsal kontrakt s Lightning (na 1,9 milionu dolarů za dva roky) a předvedl se s nimi také v pražském dvojzápase proti New York Rangers.
V létě 2009 se mu splnilo dávné přání, Tampa ho vyměnila do Anaheim Ducks, za něž chtěl hrát jako kluk. Příliš se u nich ale neohřál, neboť ho Ducks po sedmi měsících poslali do Atlanty. Ta s ním odmítla prodloužit smlouvu, a tak se náš statný cestovatel opět vypravil do rodné Rusi.
Takhle ho zná hokejový svět nejvíc: Jevgenij Arťuchin v dresu Tampa Bay Lightning naráží na mantinel soupeře z New Jersey Devils.
Sezonu 2010/11 si odkroutil v Kontinentální lize, v níž se bil za Petrohrad. I v historickém městě na Něvě pokračoval ve svém stylu: ve 26 utkáních základní části mu napočítali pouhých 9 bodů, ale trestných minut měl rovných 115.
Výbojnou hrou na sebe upoutal i v národním týmu, v dubnovém turnaji v Brně bušil do Čechů i Finů. Ale to byla jenom předehra k jeho vystoupení na bratislavské mistrovství.
Češi mají divný charakter
Minulý týden v rozhovoru pro server sports.ru Arťuchin řekl, že mezi své úhlavní hokejové rivaly počítá Kanadu, USA a Česko. Reportérka se ho zeptala, proč je vysazený právě na Čechy, jestli je to kvůli neustálému připomínání invaze v roce 1968.
"Kvůli tomu taky," odpověděl Arťuchin, "navíc se mi nelíbí jako lidi. Mají divný charakter. Jsou mezi nimi i fajn kluci, ale třeba (Jana) Marka nemám vůbec rád."
O dva dny později létal mezi mantinely jako utržený ze řetězu a nenáviděné Čechy srážel jako kuželky. Kouč Alois Hadamczik i manažer Slavomír Lener po utkání důrazně žádali dodatečné Arťuchinovo potrestání. Marně.
Ozvali se i čeští hráči. "V NHL by dostal distanc na deset zápasů," řekl Patrik Eliáš, útočník New Jersey. "Nepřijel sem hrát hokej, jen chce někoho zranit," prohlásil Milan Michálek z Ottawy. "Je to blázen," dodal Jakub Voráček z Columbusu.
Všichni léta působí v zámoří, kde se hokejisté navzájem rozhodně nešetří, jenže Arťuchinovo pojetí tvrdosti je pobouřilo.
Doma je největším hrdinou
Rusové však svého Žeňu oslavovali jako hrdinu. Spoluhráči ho plácali po ramenou, kouč Vjačeslav Bykov ho pochválil na tiskovce: "Maladěc!"
"Doma je teď největším hrdinou," řekl pro MF DNES reportér Pavel Lysenkov z deníku Sovětskij sport. "Kam se na něj hrabou Ovečkin nebo Kovalčuk. Víte, Rusové milují okamžiky, kdy naši lidé ukazují svou sílu."
Další přívržence si monstrum na bruslích ve vlasti jistě získalo v pondělí, kdy Rusové slavili Den vítězství ve 2. světové válce. Jejich reprezentace však podlehla Finům 2:3 po nájezdech.
"Je mi těžko u srdce, že jsme prohráli v tak významný den," řekl zdrceně novinářům.
A pak se znovu pustil do Čechů: "Je to banda ubrečenců. Simulují, asi je tak od dětství vychovávají. Začíná to u jejich trenéra. Jak se chová on, chová se i jeho mužstvo. Když jsem v neděli šel z ledu, něco na mě křičel, ale já mu nerozuměl."
Kočovník. Válečník. Vlastenec. Nepřítel Čechů. Tak to je, vážení čtenáři, Jevgenij Arťuchin.
