Na úvod připomeňme, že imperativ deseti tisíc kroků je skutečně mytický. Víme navíc docela přesně, jak vznikl – je výsledkem chytrého marketingu. Váže se k produktu japonské firmy Yamasa Tokei, která se v roce 1964 pokusila zúročit ohlas japonských olympijských her prodejem krokoměru. Na trh přístroj uvedla pod chytlavým názvem, číslovka 10 000 napsaná japonskými znaky přitom připomíná postavu v chůzi. Mělo to nápad, vtip, linku.
Snad i proto se ono číslo na chůzi pro zdraví nalepilo. I když pochodovalo na vodě. „Je to náhodná cifra,“ líčil ve videu pro Big Think evoluční biolog Daniel Lieberman z Harvardovy univerzity. „Chytlavý slogan, bez jakéhokoli vědeckého základu,“ usmívá se v rozhovoru pro Scientific American jeho harvardská kolegyně I-Min Lee.
Již dlouho proto výzkumy splácejí dluh a japonský marketing dohánějí. Práce z magazínu Nature Medicine se k nim přidává s pečlivou studií. Zahrnula do ní téměř tři stovky mužů a žen ve věku od padesáti do devadesáti let. V době, kdy do výzkumu vstoupili, netrpěl nikdo z nich kognitivními poruchami.
Po následujících čtrnáct let vědci zaznamenávali kondici jejich mozků s pomocí skenů, prověřovali je paměťovými testy a s pomocí krokoměrů sledovali, kolik toho denně ujdou.
„Výsledky osvětlují, proč někteří lidé, kteří nastoupili, jak se zdá, cestu k Alzheimerově nemoci, nepodstupují takový kognitivní úpadek jako jiní,“ uvádí závěry práce vedoucí studie Jasmeer Chhatwal z bostonské instituce Mass General Brigham.



















