Tragické události během Letních olympijských her v Mnichově znovu přilákaly pozornost filmařů. Na začátku března 2025 měl v českých kinech premiéru film švýcarského režiséra Tima Fehlbauma Mnichov 1972.
Vrací se k únosu izraelských sportovců během olympiády, který v roce 2005 již zpracoval Steven Spielberg. Na události se však dívá zcela jiným způsobem a klade otázky prudce aktuální v dnešní on-line době, kdy každý může natáčet na mobil a vysílat živě.
RECENZE: Znovu se tají dech. Mnichovský masakr v přímém přenosu |
Mnichov 1972, kde hlavní roli hrají novináři
Všichni reportéři chtějí vyprávět silný příběh. Ale co když se intenzivní boj o život odehrává přímo před jejich objektivy? Když se touha po senzaci tváří tvář smrti dostává do konfliktu se svědomím? Tyto a další otázky si klade původní scénář z pera švýcarského režiséra Tima Fehlbauma a scénáristy Moritze Bindera k filmu Mnichov 1972 z roku 2024, který si právem vysloužil nominaci na Oscara.
Na jeho základě však nebyl natočen hollywoodský velkofilm v duchu Spielbergova dramatu, ale sonda do nitra redakce televizní stanice ABC, která průběh únosu sledovala a vysílala. Věrně zachycuje atmosféru sedmdesátých let a díky reportážní technice zpracování věrohodně přivádí diváka přímo mezi novináře. Vznikla tak strhující reportáž o reportáži, která se zapsala do dějin.
Olympijské hry a boj o život
Byla to první olympiáda, která se celá vysílala v barvách. Do té doby lidé sledovali černobílé přenosy.
Film Mnichov 1972Datum uvedení: 13.12.2024 Režie: Tim Fehlbaum Výběr ocenění: |
Televizní kamery měly v Mnichově v roce 1972 sledovat sportovní klání. Místo toho se ale stávají svědky nečekaného závodu policejních vyjednavačů o čas a s nimi stovky milionů diváků po celém světě. Přitom se do popředí nevyhnutelně tlačí věčné dilema mnoha novinářů, když jde vedle sledovanosti také o život. Vyhraje na této olympiádě touha po senzaci nebo novinářská etika?
Zatímco události čeká rychlý a tragický spád, děj filmu nabírá na intenzitě. Vedle sebe a částečně i proti sobě tu stojí odvaha policistů a reportérů.
Tehdejší média i současní diváci v kině sledují živě průběh událostí a nevyhnutelně si přitom kladou řadu otázek. Pomáhají novináři zasahujícím policistům, nebo se jim jen pletou do cesty? Nekončí tváří v tvář smrti právo sdělovacích prostředků i veřejnosti na informace? Příběh filmu Mnichov 1972 se tak dostává nad úroveň mocenského konfliktů a k nadčasovým tématům propojení sportu a politiky, společenské odpovědnosti a morálky.
Atentát v Mnichově 1972 očima kamer
Zápletka filmu není jen fikcí scénáristů, ale věnuje se situaci, která se během tragédie v roce 1972 skutečně stala. Kamery a s nimi několik set milionů diváků sledovalo práci odstřelovačů v přímém přenosu. A to bohužel včetně únosců, kteří měli na pokoji puštěnou v televizi.
Vyhrocený konflikt policistů s novináři, kteří mohou zkomplikovat osvobození rukojmích, dobře znají diváci televizních kriminálek. V tomto případě však jde o velmi krutou realitu, která je díky své autenticitě pro diváky ještě lákavější, přestože může negativně ovlivnit práci zásahových jednotek a situaci rukojmích ještě zhoršit. Jak těžké to pak musí být pro jejich rodiny a nejbližší, si lze jen stěží představit.
Co se v Mnichově v roce 1972 skutečně stalo?
Teroristický útok na Letních olympijských hrách v Mnichově 1972 má jedenáct obětí z řad unesených izraelských sportovců a jednoho policistu, zabito bylo také pět útočníků.
Nad ránem 5. září 1972 pronikli palestinští teroristé ze skupiny Černé září do olympijské vesnice a na Conollystrasse 31 zajali izraelské sportovce. Navzdory statečnému odporu byli dva Izraelci zabiti téměř ihned a devět dalších drželi únosci jako rukojmí. Za jejich osvobození požadovali především propuštění více jak dvou stovek palestinských a arabských vězňů v Izraeli.
Ochrana izraelské delegace a celé vesnice, kterou podcenila izraelská i německá strana, nedostatečná výbava a organizace místní policie i neúspěch ve vyjednávání nakonec vedly k tragédii. Zatímco sportovní klání dále probíhala, vyjednavači sváděli boj s časem, když se jim podařilo původní několikahodinové ultimátum prodloužit až do pozdních nočních hodin. Na letišti, kde byly po jednáních pro únosce s rukojmími připraveny vrtulníky, se strhla přestřelka s policejními jednotkami. Zde zahynuli ostatní rukojmí a přežili pouze tři z únosců.
Prokletá olympiáda v Německu
Paradoxní je fakt, že to byly již druhé olympijské hry v Německu, kde vznešenou ideu a radost ze sportu zastínily politické souvislosti. V roce 1936 byly totiž Letní olympijské hry v Berlíně pořádány již po nástupu hitlerovského režimu a zneužity k jeho propagaci. Německý výbor tehdy zakázal Židům a Romům Německo reprezentovat, což vedlo k bojkotům dalších sportovců.
Olympiáda v Mnichově v roce 1972 měla události ze třicátých let zastínit. Bohužel to bylo nakonec ve zcela jiném směru, než měli organizátoři v plánu. Nakonec vstoupila do historie i díky televizním obrazovkám jako tzv. Mnichovský masakr. „Najednou byla atmosféra taková ostražitá, už tam visel duch strachu, úmrtí,“ vzpomíná na dění v Mnichově veslař a pozdější předseda Českého klubu olympioniků Oldřich Svojanovský. Přesto si odvezl i příjemné vzpomínky. „Ta soudržnost sportovců z celého světa byl vážně úžasný zážitek,“ dodává.
