Termín Dušičky vychází z lidové mluvy a vztahuje se k duším zesnulých. Liturgicky je tento den ukotven v římskokatolickém kalendáři a tvoří neodmyslitelnou součást cyklu, který začíná už předchozí den.
1. listopadu – Slavnost Všech svatých
Tento den se neslaví jako vzpomínka na všechny zemřelé, nýbrž jako den uctění všech, kteří již dosáhli nebeské slávy – svatých, kteří tak ukazují konečný cíl křesťanského života.
2. listopadu – Památka všech věrných zemřelých
Toto je skutečný den, kdy se chodí na Dušičky. Datum bylo pevně stanoveno po roce 998 díky opatovi Odilonovi z Cluny a je výslovně věnováno modlitbám za ty duše, které potřebují očistu před vstupem do nebe. Modlitby a mešní oběti živých tak mají duším pomoci.
V českém prostředí je termín Památka zesnulých synonymem pro 2. listopad a ztratil svůj striktně teologický význam, ale zachoval si pietní podstatu.
Jak se slaví Dušičky v Čechách a na Moravě?
Ačkoliv se Dušičky v moderní době spojují především s návštěvou hřbitovů, staré lidové tradice odhalují hlubší víru v prolínání světa.
Kdy se chodí na Dušičky? Dnes je to obvykle prodloužený víkend kolem 2. listopadu.
Svíčky a světlo
Ústředním motivem Dušiček je zapalování svíček (nebo luceren) na hrobech. Světlo má symbolizovat věčný život a zároveň sloužit jako průvodce pro duše, které se v tuto dobu vracejí.
Staré obětiny
Lidová víra předpokládala, že duše z očistce v tomto období vystupují a jsou hladové. Dochoval se zvyk, že se v domácnosti nechávalo mléko na stole nebo se do lamp namísto oleje nalévalo máslo, takzvané chladivé světlo, aby se duším od jejich utrpení ulevilo.
Dušičkové pečivo
Po celé zemi se peklo speciální pečivo zvané kosti svatých, ve tvaru zkřížených kostí, věnečků nebo promáčknutých žemlí, které se rozdávalo žebrákům či chudým jako almužna výměnou za modlitbu za zemřelé rodiny.
Regionální zvláštnosti
Tradiční rituály se lišily region od regionu. Zatímco například na Doudlebsku se až do poloviny 20. století zachovala takzvaná dušičková koleda – obchůzky o všesvatové rohlíky, v jiných krajích byl v oknech k vidění vydlabaný „bubák“ vyřezaný z řepy, který měl odrážet zlé síly.
Dušičky ve středoevropském zrcadle
Sousední země prožívají vzpomínku na mrtvé podobně, ale s mírnými rozdíly v liturgickém a lidovém důrazu.
| 1. listopad (křesťanská tradice) | 2. listopad (lidová praxe) | Specifický rituál / Praxe | |
| Polsko (Zaduszki) | Wszystkich Świętych (státní svátek, návštěva hřbitovů) | Zaduszki (explicitně modlitby za duše, wypominki) | „Znicze“ (svíčky) a tzv. „wypominki“ (čtení jmen zemřelých v kostele) jsou masivně rozšířené. |
| Slovensko | Sviatok všetkých svätých (státní svátek) | Pamiatka zosnulých | Praxe je velmi blízká české: hřbitovy, věnce, svíčky. |
| Německo (Katolické oblasti) | Allerheiligen | Allerseelen | Katolické oblasti slaví podobně jako Česko. Protestanti mají Totensonntag (poslední neděle církevního roku), který má statut „tichého dne“ se zákazem hlučných akcí. |
Co mají Dušičky společného s Halloweenem?
Ačkoliv Dušičky striktně dodržují pietní ráz, jejich časové vymezení a některé lidové prvky je spojují s jinými svátky, které se vzájemně prolínají:
- Halloween: Dušičky a Halloween mají společné keltské kořeny ve svátku Samhain (31. 10. až 1. 11.), kdy se věřilo v návrat duší. Zatímco křesťanství svátek spiritualizovalo, anglosaská kultura si uchovala hravé masky a světelné rituály (dýně) proti zlu.
- Den mrtvých (Día de Muertos): Mexický Den mrtvých se koná ve dnech 31. 10. až 2. 11. a má stejné téma – návrat a uctění zesnulých. Zde však rituál není smutný, nýbrž oslavný, založený na obětech jídla (ofrendas) a barevných průvodech.
Tyto dny tak potvrzují touhu lidí napříč kulturami najít rituální způsob, jak si připomenout a uctít památku svých drahých zesnulých.
