Masopust 2025

Masopustem se většinou rozumí třídenní hýření, předcházející čtyřiceti dnům půstu před Velikonocemi, ale v širším pojetí jde o období od svátku Tří králů do Popeleční středy, kterou začíná jarní půst. Označení posledních dnů masopustu se krajově liší: bláznivý dny, vostatky, voračky, končiny či fašank. K masopustu patří dobré jídlo, pití a karnevalové veselí.

Termín masopustu je závislý na datu Velikonoc. Vyvrcholením masopustu je Tučný čtvrtek, po něm v dalším týdnu přichází Popeleční středa a s ní půst. Datum Popeleční středy se určí tak, že od pondělí toho týdne, v němž začínají Velikonoce, odečteme čtyřicet dní. Posledním dnem, kdy lidé mohli hodovat, bylo úterý Popeleční středě předcházející – a pak už „maso pusť“!

Například, když v roce 2025 připadá Velikonoční neděle na 20. dubna, velikonoční týden začíná pondělím 14. dubna. Po odečtení čtyřicet dnů, vychází Popeleční středa na 5. března.

Průvod, maškary a dary

Základem masopustní tradice jsou odedávna obchůzky maškar, průvody namaskovaných chasníků provázených muzikanty. Průvod zastavoval u jednotlivých stavení a jeho účastníci si vyžadovali vstup do chalup a obdarování, případně tanec s přítomnými děvčaty.

Mezi dary, které hospodyně maškarám předávaly, patřily zvláště maso a vejce, koblihy, ale taky obilí nebo mouka. Mnohdy si maškary braly, co je napadlo, třeba vejce z kurníků nebo uzené visící v komínech domů. Obecní úřady tedy musely čas od času zasáhnout proti obchůzkám z pozice moci a chození maškar bývalo i zakazováno a různě postihováno.

K nejstarším převlekům patří masky zvířat a vůbec nejfrekventovanější je patrně maska medvěda. Nejoblíbenější masopustní figuru vodil na řetězu nebo na provaze medvědář. V průvodu zpravidla nechyběla ani maska koně.

Z lidských postav byly vždy nejvděčnější zesměšňující masky žen nebo babek s nůší. V průvodu dodnes většinou pochodují také kominík, dráteník, hasič, flašinetář, řezník a voják, někdy „laufr“ – tak se nazývali ozbrojenci z dob před třicetiletou válkou, střežící hranice před Turky.

Nescházejí různé varianty šašků, klaunů a strakapounů s dřevěnou plácačkou, vydávající směšný zvuk. A jestlipak znáte pohřebenáře? To bývá při obchůzkách chlapík ve slaměném kuželovitém klobouku, kterému hospodyně darované jídlo napichují na „hřeben“, chcete-li na rožeň.

Tradice na seznamu UNESCO

O síle masopustních tradic u nás a o jejich neobyčejné folklorní hodnotě svědčí to, že byly už v roce 2010 zapsány na prestižní seznam mistrovských děl ústního a nehmotného dědictví lidstva, sestavovaný organizací UNESCO. Konkrétně se té pocty dostalo masopustním obchůzkám a maskám z konce devatenáctého století na Hlinecku ve východních Čechách.

Čas setkávání a spousty jídla a pití

Slovo „mjasopust“ je doloženo již ve velkomoravských pramenech z devátého století. Jiné kroniky uvádějí, že si na masopustní slávu potrpěl už druhý český král z rodu Přemyslovců Vladislav II., který prý pořádal ve svých palácích třídenní hodokvas, při němž zval měšťany k bohatě prostřeným stolům.

Masopustní obyčeje jsou soustavně zaznamenávány od devatenáctého století, a to v mnoha regionálních modifikacích.

Ve městech i na vesnicích neznamenal masopust jen období tanečních rejů a obchůzek maškar, byl rovněž dobrým důvodem pro oblíbená společenská setkávání rodin a přátel, při kterých často nescházely zabijačky. K masopustu ale patří i koblížky, koláče, škvarková pomazánka nebo vepřové koleno.

A byl to i čas konání veselých divadelních představení a bujarých srazů členů různých cechů a spolků. Masopustní dny bývaly i vhodnou dobou pro námluvy a pořádání svateb.