Antonín Novotný se narodil do rodiny zedníka v Letňanech. Vyučil se strojním zámečníkem, pak pracoval v různých dělnických profesích. Hned v roce 1921 vstoupil do nově vzniklé Komunistické strany Československa (KSČ).
Věnoval se tělovýchově a postupně stoupal na stranickém žebříčku, a to zejména po stalinizaci strany v roce 1929. Ve třicátých letech se jako mládežník zúčastnil sjezdu Kominterny v Moskvě a těsně před druhou světovou válkou se stal poprvé v životě placeným funkcionářem KSČ na jižní Moravě.
V prosinci 1929 se oženil s Boženou Fridrichovou a o rok později se jim narodil syn Antonín.
Během protektorátu se věnoval ilegální činnosti komunistické strany. V roce 1941 byl zatčen a až do roku 1945 vězněn v koncentračním táboře Mauthausen-Gusen.
Po válce se stal stranickým tajemníkem v Praze a aktivně pomáhal při únorovém převratu v roce 1948. Následoval raketový stranický vzestup. Stal se členem Ústředního výboru (ÚV) KSČ a navázal kontakt se sovětskými poradci v Praze, které informoval o vnitrostranické situaci.
Postavil se proti tehdejšímu generálnímu tajemníkovi strany Rudolfu Slánskému a po jeho sesazení a popravě byl jmenován tajemníkem Ústředního výboru. Když zemřel v roce 1953 Klement Gottwald a nebyla znovu obsazena funkce předsedy KSČ, získal post prvního tajemníka a stal se faktickým stranickým vůdcem. Široká veřejnost ho ale příliš dobře neznala.
Novotný jako první tajemník ÚV KSČ uzavřel otevřené spojenectví s novým sovětským vůdcem Nikitou Chruščovem. Stejně jako on, i Novotný pochopil, že je třeba zachovat komunistický systém, ale zároveň se zbavit kultu osobnosti. Zachránit režim, ale odsoudit Stalinovy deformace.
Chruščov musel svést o svůj reformní program boj jak v Sovětském svazu, tak v rámci Komunistické internacionály. Novotný jej z funkce lídra československých komunistů podpořil a Chruščov se mu po smrti Antonína Zápotockého odměnil prezidentskou funkcí.
A zatímco Novotného komunističtí předchůdci Gottwald a Zápotocký na Hradě dodržovali poslední zbytky prvorepublikových zvyklostí, on vše změnil. Byl prvním, který se nechal oslovovat jako „Soudruh prezident Antonín Novotný“.
Navíc, i když se stal hlavou státu, stále si držel i funkci prvního tajemníka ÚV KSČ. Na Pražském hradě tak trávil dopoledne pouze tři dny v týdnu – v pondělí, ve středu a v pátek. Zbylý čas trávil v centrále komunistické strany na druhém břehu Vltavy.
Antonín Novotný hodně cestoval. Pro ženy měl nesporné charisma, říkaly mu „krásný Tony“. Manželky diplomatů ho při zasedání valného shromáždění OSN v New Yorku údajně zvolily nejkrásnější hlavou státu.
Proslul ledabylou výslovností. Třebaže měl plná ústa demokracie, to slovo mu nešlo vyslovit, natož dodržovat. S oblibou říkal: „Demogracie“. Totéž platilo i o zemědělství, v jeho podání „zemedělství“. Proslul i slibem:„Soudružky, maso bude!“
On sám měl strach ze vzdělaných lidí, obával se jejich znalostí a měl strach z toho, že se společensky znemožní. Neměl rád přepych a okázalosti. Dokonce si nechal snížit prezidentský plat. Jeho zbylou část v obálkách rozdával za oddanost svým stranickým spojencům. A něco přidával i z tajného prezidentského fondu.
Za jeho vlády byla přijata Socialistická ústava a stát se přejmenoval na Československou socialistickou republiku. V červenci 1960 Novotný oznámil vítězství socialismu a vznik společnosti bez vykořisťovatelských tříd.
Vytrvale odmítal přítomnost sovětské armády na našem území, a tím se znelíbil novému vedení v Moskvě. S pádem Chruščova ztratil v Sovětském svazu významného spojence a ocitl se ve dvojí izolaci. Jednak na půdě konzervativní kominterny v Moskvě, jednak v Československu, kde se jako představitel „staré gardy“ ocitl na vedlejší koleji během mocenského střetu mezi ultrakonzervativní klikou a reformisty.
Politická izolace vyústila v jeho pád. Konzervativci v čele s Vasilem Biľakem na Slovensku a Leonidem Brežněvem v Moskvě v zádech se spojili s reformisty a Novotného donutili v lednu 1968 rezignovat na post prvního tajemníka strany.
Novotného vystřídal v čele KSČ Alexandr Dubček. Prezidentem ale ještě na čas zůstal, do 22. března 1968. Následně odešel z politického života. Bylo mu dokonce pozastaveno členství v KSČ.
Vrátit se do ní mohl až po okupaci armádami Varšavské smlouvy, v roce 1971, ale v tichosti, bez pozornosti veřejnosti.
V penzi se věnoval rodině, zahrádce a kartám. Zemřel 28. ledna 1975.
