Začalo to telefonátem. SS-Obersturmführer Julius Dettmann, německý pověřenec v Amsterodamu, dostal hlášení pravděpodobně s udáním. Bylo slunné a teplé dopoledne 4. srpna 1944.
V půl jedenácté se na schodišti amsterdamského domu, kde sídlila firma Gies & Co., ozvaly dunivé kroky. Vojáci z tzv. zelené jednotky pod vedením SS-Hauptscharführera Karla Josefa Silberbauera pronikli dovnitř. Dosud není jasné, zda hledali zbraně, překupované potraviny, potravinové lístky nebo skutečně dostali udání, že se uvnitř budovy ukrývají Židé.
Zatímco ostatní zaměstnanci museli zůstat v kanceláři, jeden z nich byl zřejmě pod pohrůžkou samopalem donucen dovést vojáky ke vchodu do tajného přístěnku. Zatčeni byli všichni jeho obyvatelé a dva zaměstnanci.
Ačkoli měla Miep Giesová, jedna z pracovnic firmy, zakázáno opustit kancelář až do návratu vojáků, neuposlechla a vběhla do přístavku. Na zemi našla po razii rozházené papíry s Anniným písmem a deník. Odnesla je a schovala, až se Anne vrátí. To se nikdy nestalo, Anne Franková zemřela v Bergen Belsenu ve věku 15 let.
Židovská dívka původem z Německa Anne Franková si začala psát deník ve 13 letech.
Deník Anne Frankové
Díky Miep Giesové se Annin deník uchoval nejen jako svědectví sžíravé a dusivé atmosféry v přístěnku, ale i jako vhled do citlivé duše dospívající dívky prožívající odcizení mezi svými nejbližšími. Uprostřed absolutní ztráty soukromí byla tak osamělá, že se potřebovala svěřit imaginární přítelkyni Kitty, které deníkové záznamy formou dopisů adresovala.
Deník začala psát jako svoje soukromé vyznání. Změnilo se to na jaře 1944, když v rozhlase uslyšela člena nizozemské vlády v exilu Gerrita Bolkesteina říkat, že se válka blíží ke konci a bude třeba uchovat vzpomínky Nizozemců na dobu německého útisku. Zmínil se o zveřejnění dopisů a deníků. Tehdy se Anne rozhodla, že deník nebude soukromý, ale že ho po válce vydá. A začala ho upravovat.
Její otec Otto Frank, který jako jediný z rodiny a ukrytých přátel přežil věznění, její sen splnil. Deník poprvé vyšel 12. června 1947, na Anniny osmnácté narozeniny, pět let poté, co Anne dostala prázdný deník jako dárek. Od té doby vychází po celém světě a byl přeložen do více než 70 jazyků. Její jméno nesou ulice i školy. Publicita, kterou si deník hned po válce získal, přitáhla pozornost veřejnosti k okolnostem zatčení i honbě za udavačem.
Zápis Anne Frankové ze dne 12. června 1942, kdy deník dostala k narozeninám
Úvodní strana Deníku Anne Frankové
Němka, nebo Holanďanka? Kdo byla doopravdy Anne Franková?
Když se zeptáte současných českých dětí, kdo byla Anne Franková, dozvíte se neuvěřitelné věci. Třeba že dcera nacistického pohlavára K. H. Franka. I proto je třeba její svědectví o osudu dětí uprostřed války stále připomínat bez ohledu na to, na které z válčících stran stojí. Anne Franková, ikona mezi oběťmi holokaustu, byla ve skutečnosti Němka.
|
Obě organizace – Dům Anne Frankové v Amsterdamu i Fondy AF v Basileji (obě založil Otto Frank) – se nadále o její příslušnost přou. Rodina pocházela sice z Německa, Anne se zde narodila a jako Židovka vnímala i propast mezi svou rodinou a Holanďany, ale zároveň v deníku vyjadřuje své přání stát se po válce Holanďankou.
Strážcem své rodiny zůstal Otto, i když po návratu z koncentračního tábora byl už sám. Proslavil ji, uchoval její odkaz, bránil ji proti všem, kteří pravost deníku zpochybňovali. A také chtěl najít viníka.
Anne Franková na snímku z roku 1941
Na snímku z roku 1971 Otto Frank drží cenu za prodej milionu výtisků deníku své dcery.
Kde se Anne Franková s rodinou ukrývala?
Domy ve staré zástavbě Amsterdamu jsou postaveny velmi blízko sebe, proto byla k mnoha z nich přistavěna zadní část, aby si jejich obyvatelé rozšířili životní prostor. V budově na adrese Prinsengracht 263, kde sídlila Ottova firma, přesně takový přístavek byl. A 6. června 1942 se sem do tzv. „zadního domu“ rodina Frankových nastěhovala. Vchod zaměstnanci zamaskovali knihovnou, takže na první pohled o přístěnku nikdo nevěděl. Aspoň tehdy si to mysleli.
Kdo žil v „zadním domě“:
Válku nakonec přežil pouze Otto Frank. Zaměstnanci firmy, kteří je ukrývali:
|
Otto Frank byl velmi prozíravý a svou rodinu chránil až do poslední chvíle. Nejdřív ji v roce 1934 přestěhoval z Frankfurtu do Amsterdamu. A po okupaci Holandska se několikrát pokusil zajistit emigraci do USA, neměl však potřebnou částku, kterou vyžadovaly imigrační úřady.
V prosinci 1941 získal kubánské vízum, ale po vyhlášení války po japonském útoku na Pearl Harbor bylo zrušeno.
Aby kvůli židovskému původu nepřišel o svou firmu, přepsal ji včas na své zaměstnance a přátele, kterým mohl věřit. Všichni nakonec jeho důvěru oplatili a riskovali život ve snaze Ottovu rodinu ukrýt, což svědčí o tom, jak dobrý šéf to musel být.
A není vyloučeno, že budovu na adrese Prinsengracht 263 se zadním přístavkem pronajal právě proto, že poskytovala potenciální úkryt. Zde se rodina skrývala spolu se svými přáteli až do osudného 4. srpna 1944.
Dům Anne Frankové na Prinsengracht v centru Amsterdamu.
Jedna z místností, ve které se Anne Franková s rodinou skrývala.
Socha Anne Frankové před domem, který byl proměněn na muzeum s působivou expozicí.
Kdo Frankovy udal? Jednotlivé vyšetřovací verze
Od války proběhla pouze dvě oficiální vyšetřování, ani v jednom se však nepodařilo dojít k jednoznačnému závěru.
- První vyšetřování bylo zahájeno v 1947 a trvalo do roku 1948. Od začátku byli v hledáčku pracovníci skladu Ottovy firmy, kteří si pravděpodobně všimli občasného pohybu v zadní části domu. Zvenku je navíc přístavek vidět a skladníci se jistě ptali, proč se nevyužívá. Hned po válce se do pátrání zapojili i Ottovi spolupracovníci Johannes Kleiman a Victor Kugler, Miep a Bep. Podle jejich poválečné teorie byl viníkem skladník van Maaren, o jehož zvědavosti se zmiňuje v deníku i sama Anne, ale nakonec byl zbaven všech obvinění.
- Další stopou byla známá informátorka Anny (Ans) van Dijková, která udávala ukryté Židy, aby si zajistila lepší podmínky.
- V hledáčku se ocitl i Anton Ahlers, který byl po válce uvězněn rovněž kvůli udávání a Ottu Franka za války znal.
- Vyloučit se nedala ani neopatrnost sestry Bep Voskuijlové. Bep pracovala v Ottově firmě a pomáhala shánět potraviny, její sestra Nelly však měla v té době pletky s německými důstojníky.
- Počítat bylo nutné i s náhodným udáním, protože Holandsko bylo za války známé tím, že zde dostávali udavači za tipy na schované Židy značné finanční odměny, a někteří lidé si z toho udělali výnosnou živnost. Dost lidí ze sousedství si také během několika náhod všimlo, že přístavek je možná obydlený, a této šeptandy mohl využít kterýkoli placený udavač.
- Druhé vyšetřování v letech 1963 až 1964 přineslo jednu z nejsilnějších stop – anonymní lístek doručený po válce Ottu Frankovi, který označoval jako udavače Arnolda van den Bergha, notáře a člena židovské rady.
Fotka označována za jednu z nejsmutnější na světě. Otto Frank v místnosti, kde se skrýval s rodinou před nacisty, po válce jako jediný přeživší.
Anne Frank’s father Otto, revists the attic where he and his family hid. https://t.co/EEOPbLPq1P
Nelehký úkol židovské rady
Tato instituce si získala kontroverzní pověst, protože její členové měli na starosti organizaci transportů, díky čemuž mohli získat výhodu pro sebe a své rodiny. Proti své vůli tak rozhodovali o životě a smrti. Podle některých zdrojů také shromažďovali i informace o ukrytých Židech.
Po válce byli někteří členové souzeni, mezi nimi i Van Den Bergh, který však již v roce 1950 zemřel na rakovinu.
Rodinu Anne Frankové možná nikdo neudal, tvrdí amsterdamské muzeum |
Pátrání jako s FBI
V roce 2016 oslovil nizozemský filmař Thijs Bayens svého přítele a novináře Pietera van Twiska, aby s ním spolupracoval na dokumentárním filmu. Jejich ambice však brzy překročila hranice investigativy a pod názvem Cold Case (tedy Nevyřešený případ) se pustili do vyšetřování.
Zřídili si kanceláře ve čtvrti Amsterdam-Noord a sestavili tým nizozemských vyšetřovatelů a historiků, kteří se vydali hledat důkazy rozeseté po celém světě. Při pátrání zapojili metody používané FBI, forenzní analýzu, crowdsourcing (žádost o informace od veřejnosti) i online systém shromažďující ohromné množství dat a umělou inteligenci. Přitom bylo potřeba vyřadit teorie, které se podařilo vědecky rozporovat, i výmysly lidí, kterým šlo jen o publicitu. Nakonec došli ke zhruba třiceti variantám, které do roku 2018 zredukovali na dvanáct, jež postupně vyvraceli, až zůstala jediná, ukazující k Arnoldu van Den Berghovi.
Členové týmu Cold Case:
|
Tým Cold Case se zabýval každou teorií zvlášť. Zajímavé bylo zejména zjistění, že Otto a jeho spolupracovníci pravděpodobně zjistili jméno udavače, ale rozhodli se kvůli jeho potomkům mlčet. Přesto jemu a v pozdějších letech i Miep Giesové během rozhovorů některé náznaky unikají. Například údajná zmínka, že úkryt na Prinsengrachtu 263 vyzradili jiní Židé, což potvrzuje teorii o podílu židovské rady.
Někteří experti, například historik Erik Somers z nizozemského ústavu pro studium války, holokaustu a genocidy (NIOD), ale považují důkazy za nepřesvědčivé: „Zřejmě vycházejí z toho, že byl vinen, a našli motiv, který tomu odpovídá,“ uvedl Erik Somers.
Experti rozluštili, co skrývaly dvě zakryté stránky deníku Anne Frankové |
Motivace činu
Pokud měl Otto podezření na židovskou radu, možná se rozhodl dále mlčet i proto, že si dobře uvědomoval složitou situaci, ve které se její členové ocitali. Žili s vědomím, jaká hrůza čeká na konci transportů v koncentračních táborech, a svou úlohu plnili často ve strachu ze zatčení. Zatímco všechny ostatní vyšetřovací linie tým znevěrohodnil, tato zůstala reálná, i když se nepodařilo vinu prokázat.
Van den Bergh měl tři dcery, nejmladší stejně starou jako Anne Franková. Není vyloučeno, že se ocitl v situaci, kdy musel seznamy s adresami ukrytých Židů předat Němcům, aby ochránil svou vlastní rodinu. V tomto světle působí i tragická postava Arnolda Van Den Bergha úplně jinak, než aby naplňovala představu ziskuchtivého udavače, se kterou Cold Case do vyšetřování vstupoval.
Svědomí nevinných
Pokud měl se zátahem v „zadním domě“ Bergh skutečně něco společného – a v této fázi je stále třeba připomínat, že se jedná o sice podloženou, ale neprokázanou teorii – poválečný život s vědomím smrti většiny jeho obyvatel a se silným příběhem Anne Frankové v patách neměl snadný. I on se stal obětí okolností, do kterých byl vtažen proti své vůli.
Nejvíce si však smrt rodiny Frankových i van Pelsových vyčítali paradoxně právě ti, kteří je ukrývali. Kugler těžko nesl fakt, že to byl on, koho donutili identifikovat vchod do přístavku. Bep, které bylo v době odhalení pouhých dvacet pět let, si nesla trauma do celého života a její syn byl také svědkem jejího pokusu o sebevraždu. Všichni se museli srovnat s pocitem viny, že je nedokázali ochránit.
Zdroje:
Rosemary Sullivan: Kdo zdradil Anne Frankovou?, HarperCollins (CZ) 2022
Daniel Boffey: Anne Frank may have been betrayed by Jewish notary, The Guardian 2022
