Váš muž vypráví historku, že když vám oznámil své rozhodnutí kandidovat, vaše reakce byla nepublikovatelná. Co to bylo za reakci?
Nechcete přímo to slovo, že ne? (smích) Bylo to něco v duchu, jestli se nezbláznil. Řekla jsem ale, že to zkusíme. Jsme celoživotně zvyklí mít nějaký cíl a pracovat smysluplně. Vyšlo nám to jako vyšší smysl, že by mohlo být líp.
Takže vás touha muže kandidovat překvapila?
Náš původní plán byl trošku klidnější. Předpokládala a těšila jsem se, že po návratu z Belgie (kde sídlí centrála NATO, pozn. red.) doženeme vše, na co jsme do té doby neměli čas – uvidíme se s přáteli, budeme trávit čas s rodiči a vnoučaty.
Ale nebylo to zase tak, že by přijel na motorce domů a řekl mi, že chce být prezident. Lidé za ním po besedách často chodili a ptali se ho, jestli by nechtěl zkusit kandidovat. V době covidu se pak objevila nutnost zabývat se krizovým řízením a manžel byl z armády zvyklý, že věci mají hlavu a patu. Založil iniciativu Spolu silnější, která se snažila vládě dávat nějaká doporučení. Tehdy otázka, jestli bude kandidovat, zesílila. Tak s tím přišel domů, co já na to.
Poslední dva roky pro vás osobně nebyly jednoduché. S mužem objíždíte republiku už několik měsíců, máte ještě síly do finiše?
Před dvěma lety mi našli zhoubný nádor štítné žlázy. Tím, že byl zapouzdřený, tak jsem nemusela na ozařování, ale chvíli trvalo, než jsem se psychicky i fyzicky dala dohromady. Takže aktivit v rámci kampaně jsem se na začátku příliš nezúčastňovala, přidávala jsem se postupně. Spíš obdivuji manžela, že na to má ještě síly, protože kromě mé nemoci nám také oběma krátce po sobě zemřeli oba tatínkové.
V porovnání s některými jinými partnery prezidentských kandidátů jste ale v kampani vedle muže hodně vidět. Zůstanete aktivní i po jeho případném zvolení?
Navázala bych na období z jeho zahraniční mise v NATO, kdy jsem také manžela doprovázela. Není to jen o tom, že jako manželka stojím při svém muži. Chápala bych to jako reprezentaci českých žen, vystupováním, výměnou názorů s jinými ženami, ale také módou a oblékáním.
Pavel: Babiš je populista, maluje vzdušné zámky. To dobrý lídr nedělá |
Manželovi někteří vyčítají, že vůbec neprojevuje emoce a vše řeší s až ledovým klidem. Je takový i v soukromí?
Když mluvíme o emocích, já bych je zase mohla rozdávat. U manžela se ale domnívám, že je dobře, že zachovává klid a má emoce pod kontrolou. Oceňuji jeho rozvahu, že nestřílí od pasu. Zvlášť ve významné a rozhodující roli je to potřeba a u vojáků je to přirozené. Srdce ale manžel má, jen to tak nedává najevo.
Co říkáte na to, že vás v této souvislosti někteří označují za manželovu tajnou zbraň? Že právě umíte rozdávat emoce...
To je milá zpětná vazba, ale vůbec si to takto neuvědomuji. Setkání s lidmi pro mě bývají příjemná a jestli to tak někdo vyhodnotil, tak je to hezké.
„První dáma pro mě byla jen jedna“
Předešlé první dámy vystupovaly na veřejnosti různě intenzivně a věnovaly se jiným tématům. Jak tento post vnímáte vy?
Ráda bych se zastavila vůbec u toho pojmenování. Pod pojmem první dáma si vybavím paní Benešovou. Já bych se v dnešní době přikláněla k úplně obyčejnému názvu manželka prezidenta. Žena by v této roli měla být každopádně vidět, nebýt pouze doprovodem. Měla by naslouchat lidem a zapojovat se do aktivit, které jsou ženám bližší.
Myslíte, že další manželky československých a českých prezidentů si to oslovení nezaslouží?
Ne, takto jsem to nemyslela, ale přijde mi to zvláštní. Ať si to každý nazývá po svém, ale v mém případě bych byla manželkou prezidenta. Momentálně ta žena nemá žádný úřad. Kdyby se do té funkce manžel dostal, bylo by to možná poprvé, kdy by se to mohlo změnit, aby tam bylo opodstatnění, že žena opravdu něco může konat, že není jen ozdobou.
Na co konkrétně byste se zaměřila?
Je toho hodně. Rovnost žen a jejich obtěžování, situace žen samoživitelek, nefunkčních rodin. Nedávno jsem vypomáhala u jednoho mediačního centra a vrátily se mi všechny vzpomínky. Myslela jsem si, že se situace zlepšila, ale bohužel se rozvádí velká spousta manželství, které krachují na úplných maličkostech. Mladí lidé nejsou schopní překonávat překážky a své problémy a rozchody pak neřeší jen mezi sebou, ale mnohdy i přes děti.
Co byste s tím mohla vy jako manželka prezidenta dělat?
Začíná to komunikací a výchovou k zodpovědnosti už na základních školách. Mladé nyní nepřipravujeme dostatečně na život. Lidé si musí uvědomit, že cokoliv udělají, tak za to musí nést zodpovědnost, což se promítá i do vztahů. Už při vstupu do vztahu by se měla otevírat širší témata – může se nám narodit dítě, uvědomujeme si, co to obnáší? Je to o nasvícení problému.
Nejsem nejmladší a ne tak pohledný, přidal se Pavel k nerudovské lavině |
Zmiňujete rozvody, sama máte jeden za sebou... Vidíte jako významný problém vysokou rozvodovost i kvůli své osobní zkušenosti?
Samozřejmě, ta linka tam je. Je vidět, že když se jeden z dvojice s problémem nesrovná a nese si s sebou nevraživost, nenávist, tak si pak děti vytvářejí špatné vzorce do budoucího života. Určitě si s sebou něco nesu. Stejně jako třeba u tématu samoživitelek, jelikož jsem jí sama nějakou dobu byla.
Jak se jako bývalá samoživitelka stavíte třeba k otázce alimentů? Podporujete, že v případě neplatičů posílá ženě alimenty stát, a pak je zpětně vymáhá?
Stát by neměl dopustit, aby měla žena padesát korun na den, jako se to stalo i mně. V jedno období jsem chodila kupovat pro dítě jen pár koleček šunky. Samoživitelky se nyní dostávají do situace, kdy nemají na nájem. To by se dít nemělo.
Eva Pavlová
 |
Nerovné postavení žen ve společnosti vyzdvihl v našem dotazníku i váš muž. Co vy jako žena vidíte jako největší problém?
Chybí nám ženy na vedoucích pozicích a nemáme rovné platové ohodnocení. V některých oblastech je to lepší – třeba v armádě, kde jsem pracovala i já – ale v mnoha ještě ne. Opět jsem si myslela, že jsme to už jako společnost překonali. Ale pořád je ještě co zlepšovat. Česko se ostatně letos umístilo na 23. místě z 27 evropských zemí v indexu rovnosti mužů a žen.
„Členství ve straně byla naivita“
V posledních týdnech vyvstalo mnoho otazníků ohledně minulosti vašeho muže v komunistické straně. I vy jste byla členkou. Váš muž se k tomu už několikrát vyjádřil, ale jak se na to zpětně díváte vy?
Samozřejmě, že nás to trápí a mrzí. Žili jsme v nějaké době, kdy jsme si mysleli, že to, co nám říkají, tak prostě je. Byla to naše naivita. Myslím si, že nám ta zkušenost ale vlastně oběma pomáhá, protože dnes už víme, co bylo špatně. Muž díky tomu umí odhalit zlo a dokázal odhadnout spoustu věcí dopředu, jako byla hrozba Ruska.
Chyba, kterou už nezměním. Pavel se omluvil za prosovětský životopis |
Příběh, jak váš muž chtěl být výsadkářem a členství ve straně u něj v rodině bylo běžné, už veřejnost zná. Proč jste ale do strany vstoupila vy?
Moji rodiče ve straně nebyli, takže už jako mladá jsem měla problém dostat se vůbec na gymnázium, přestože jsem absolvovala přijímací zkoušky. Když jsem se pak rozhodovala, kam dál, rozhodnutí padlo na armádu, protože jsem byla hodně sportovně založená, lyžovala jsem, běhala, závodně střílela.
Jenomže role žen v armádě v té době nebyla vůbec jednoduchá a já jsem mezi těmi chlapy chtěla něco dokázat, proto jsem si chtěla dodělat vysokou školu. Tím, že mí rodiče nebyli v armádě, ani v komunistické straně, tak pro mě přihláška do strany byla víceméně podmínkou.
Rozhovory s partnery prezidentských kandidátůFischerová: Manželství je pro mě svátost. Eutanazii mám za akt zoufalství Hilšerová: Matky musí mít šanci pracovat. Poplatek u lékaře měl smysl Středulová: Na Hradě bychom byli pro lidi oba. Chceme zřídit pobočky napříč ČR Zimová: Kdo nemá vysoké preference a dost peněz, dostává málo prostoru Neruda: Dana svým finišem překvapí, věří Neruda. Doma ji zastoupí v žehlení i vaření Pavlová: Ještě mě můžou povolat. Pomohla bych samoživitelkám, sama jsem jí byla Babišová: 19. 12. Dara Baštová rozhovor odmítla. Karel Diviš je single. |
O současnou politiku se zajímáte?
Jednu dobu jsem byla z toho, co se dělo na Hradě, docela znechucená. Chvíli jsem se od toho snažila oprostit, ale člověk tomu neuteče a slyší to všude kolem. Zajímá mě, co se děje, spíše tedy komunální politika, i proto jsem letos ve volbách kandidovala do zastupitelstva v obci, kde s mužem bydlíme, a lidé mě zvolili.
Máte vojenskou hodnost – podplukovnice v záloze. Máte vůči armádě ještě nějaké závazky?
Svou vojenskou knížku ještě mám. Dá se říct, že do důchodového věku jsem armádě ještě k dispozici. Pokud by došlo k nějakému konfliktu, tak mě můžou povolat a nasadit.
Z jakých důvodů jste z armády odešla?
Mým posledním působištěm byl Generální štáb, se zahraničními vojenskými atašé. Služební poměr jsem pak ukončila kvůli manželově misi, kdy jsme se odstěhovali do Bruselu. Po návratu jsem se věnovala rodině a myslela jsem si, že se pak do zaměstnání vrátím. Můj zdravotní stav se ale zhoršil a kvůli prodělané rakovině momentálně stálé zaměstnání nemám. Nicméně jsem díky tomu schopná věnovat se plně podpoře manžela a užívat si i roli babičky.
Kvůli kariéře jste se s mužem mnohokrát stěhovali. Byla byste ochotná se přestěhovat znovu, a to do některého z prezidentských sídel?
Tohle bych řešila až jako poslední věc. Nejprve by se měl Pražský hrad zpřístupnit lidem, pak by se měl vytvořit projekt na to, jak jej využít. A pokud máme kde bydlet, touto otázkou bych se zatím nezabývala.
„Přeji si, aby druhé kolo nebylo“
Kdyby se váš muž stal prezidentem, jaké má atributy pro to, aby tu funkci vykonával dobře?
Má v sobě klid a rozvahu, je to člověk důvěryhodný, slušný, chytrý, umí si sjednat respekt. Mnoho věcí se naučil při jednáních v NATO. Mluví anglicky, francouzsky a umí taky rusky. Poslouchat v dnešní době zprávy v ruštině je výborné know how. Při jednáních, kterých se účastní zástupci Ukrajiny a Ruska, ho nikdo neoblafne, protože ruštinu má naposlouchanou. Na druhé straně umí situaci odlehčit a je vtipný.
Dosavadní volební průzkumy řadí vašeho muže do trojice největších favoritů. Čím si jeho úspěch vykládáte?
Lidé dokážou ocenit jeho kvality. Umí řešit krize i v mezinárodním prostředí. Má co říct a pro některé má i charisma.
Vnímáte, že jeho vojenská minulost v souvislosti s válkou na Ukrajině hraje u jeho podporovatelů velkou roli?
Podle mě ano. Voják, který měl zbraň u hlavy, dnes moc dobře ví, co se na Ukrajině děje. Nikdo z nás válku určitě nechce a můj muž si prošel konfliktem v Jugoslávii, takže má vizi a zná cestu, jak se válce vyhnout, případně jak jí čelit.
Koho byste manželovi přála v případném druhém kole volby jako soupeře?
Moc bych si přála, aby druhé kolo nebylo a aby manžel vyhrál v prvním kole.
Jak bude váš život pokračovat, když se váš muž nestane prezidentem?
Přála bych si, aby náš život vůbec pokračoval, abychom byli zdraví. Pokud by nezvítězil, tak by mě to hodně mrzelo ve vztahu k občanům naší republiky.
