Nejhůře dostupné bydlení ve střední Evropě je v Praze. Dá se situace změnit?
Ano, dá se to změnit. Problém je nutno řešit systémově a začít identifikací toho, jak vzniká. Totiž nedostupnost bydlení má tři základní příčiny a řadu menších.
První příčinou je extrémně složité a zdlouhavé stavební řízení. Druhou příčinou je dlouhodobý tisk nekrytých peněz, který vede k nafukování cenových bublin u různých investičních aktiv, tedy i u bytů. Třetí příčinou jsou rostoucí ESG požadavky na majitele nemovitostí, které jim zvyšují náklady a nutí je zvyšovat nájmy. Pro dostupnost bydlení je třeba vyřešit tyto tři hlavní příčiny.
Praha má málo městských bytů, dostupné bydlení se stává nedosažitelným |
Lze to ale zvládnout během jednoho volebního období?
Relativně nejjednodušší je usnadnit stavební řízení. Tady navíc uškodila i poslední Bartošova digitalizace stavebního řízení. Pro řešení postačí dramaticky zjednodušit stavební zákon a zmenšit možnosti těch, kdo nejsou přímými účastníky řízení, do něj zasahovat.
Složitější, ale stále řešitelné, je zamezení tisku nekrytých peněz. Peníze se do oběhu dostávají skrze centrální banku, která ale u nás funguje celkem dobře, a skrze vládu, která je tam hrne skrze deficit veřejných financí. Dokud se budou tisknout tímto způsobem peníze, budou se uměle nafukovat ceny aktiv a bydlení bude dál nedostupné bez ohledu na to, kolik sociálních bytů politici slíbí.
Technicky nejsložitější je zamezit rostoucím požadavkům na stoupající zátěž majitelů nemovitostí, ať už jde o požadavky na vytápění, zateplení, energetické štítky, daně z nemovitostí a další. Tady je nezbytné postavit se ideologickým principům. Prostě odmítnout ohromně složité požadavky Green Dealu na budovy.
Tyto tři okruhy řešení by dramaticky už během půl roku zlepšily dostupnost bydlení. Že můžeme mluvit o půl roce, lze doložit na příkladu zemí, které touto cestou šly, jako Argentina.
 |
Zní to jednoduše, ale jak to uvést do praxe?
Také je celkem jednoduché problémy identifikovat a pojmenovat, ale přitom dokonce už i v tom vláda selhává. Ale jak donutíte vládu, aby se přestala zadlužovat? Jak donutíte vládu, aby vypověděla poslušnost požadavkům Green Dealu na bezemisnost budov? Asi jedině tak, že ji vyměníte.
Volební rádce iDNES.cz |
Stavební řízení je dlouhé i u strategických staveb, jako je městský okruh a další. Existuje cesta, jak je realizovat efektivněji?
Zde je stavební řízení největším problémem. Digitalizace věc nezlepšila, ale naopak zhoršila. K nim se navíc může vyjadřovat kdekdo, i osoba nebo sdružení, kterých se stavba v podstatě netýká. Tím se zahájení protahuje o roky.
Navíc stát jako zadavatel často nemá velkou motivaci poskytovat stavebníkům součinnost, vše jen donekonečna protahuje, protože státní úředníci se bojí přijmout odpovědnost a rozhodnout. A to ani nemluvím o neuvěřitelných požadavcích na údajnou ekologii, která si ale na ekologii jen hraje.
Zmínila jste občanské iniciativy. Ty ještě důrazněji právě v Praze vstupují do rozhodovacích procesů. Jaká role jim přísluší?
Do stavebního řízení by měli vstupovat jen osoby, které jsou přímo dotčené, jako sousedi, například pokud se stavbou přímo sousedí. Občanská sdružení v podstatě fungují jen jako nastrčené brzdy.
Kromě nejrůznějších neziskovek spolupracuje stávající režimní ideologie ještě s jedním subjektem, na který může delegovat špinavou práci, a tím jsou nejrůznější komise. Dnes v těchto komisích často sedí aktivisté z nejrůznějších neziskovek. Někdy mají členové neziskovek hlasovací právo, jindy působí pouze jako poradci. V závislosti na typu komise může či nemusí být jejich činnost honorována.
Například v komisích pro životní prostředí zástupci neziskovek, jako jsou Hnutí DUHA nebo Arnika, provádějí hodnocení dopadů projektů na životní prostředí a navrhují ekologická opatření. Příběhy, kdy pod záminkou údajné ochrany nějakého brouka nebo ptáka byly nesmyslně navyšovány stavební náklady nebo blokováno stavební řízení, asi každý slyšel.
V komisích pro rovné příležitosti se zase uplatňují neziskovky zaměřené na práva menšin a rovnost pohlaví, jako například Amnesty International nebo Fórum 50 %. Ty se často podílejí na „odstranění“ diskriminace zaváděním takzvané pozitivní diskriminace.
Overturismus vytlačuje rezidenty z centra, odpor roste proti platformám jako airbnb, Bolt a podobně. Má je stát regulovat?
Ne. Tohle je velmi nebezpečná hra. Já vím, že se to dobře poslouchá a nejrůznější regulátoři tím nahánějí své ovečky. Ale funguje to přesně opačně, než jak se nám tito regulátoři snaží namluvit. Je to naprosto kontraproduktivní.
Proč?
Vysvětlím vám to na ilustrativním příkladu Argentiny. Pokud do centrálně plánované, kolektivistické ekonomiky pustíme trh, situace prostých lidí se začne prudce zlepšovat. A naopak. Nájemníci i pronajímatelé se v Argentině přizpůsobili vysoké inflaci tím, že stanovovali nájmy v amerických dolarech a pravidelně je zvyšovali každých pár měsíců.
V roce 2020 zavedla argentinská vláda jedny z nejpřísnějších regulací nájmů na světě. Předpisy vyžadovaly nejméně tříleté nájemní smlouvy a omezovaly roční růst nájmů na nižší z hodnot růstu mezd nebo inflace. Zálohy na nájmy byly omezené a byly stanoveny limity, jak často může být vyjednáváno o zvýšení nájmů. Nájemné muselo být stanoveno v pesos. Výsledek regulace byl tristní. Poškodil jak pronajímatele, tak nájemníky.
V Praze už se nežije blaze. Drahé bydlení sráží životní úroveň, mladí se stěhují pryč |
A řešení?
Prezident Javier Milei trh s bydlením dereguloval. Během pouhého půl roku vzrostla nabídka nájemního bydlení o 170 procent, reálné ceny nájmů klesly o 40 procent. Situace byla během pouhého půlroku vyřešena deregulací. Jinými slovy, pokud začneme platformy typu airbnb, Bolt a jakékoli další regulovat, situace se zhorší, nikoliv zlepší.
Praha představuje specifickou veličinu, opozice to zde měla vždy komplikované. Dokážete i tak jako poslankyně uplatnit vliv na chod metropole?
Poslanec se účastní tvorby zákonů, které platí všude, i v Praze.
