Když se podívám na volební mapu Česka i Plzeňského kraje, vidím bleděmodré tsunami, kdy zabodovalo ANO. Co se stalo? Lidé přišli k volbám a odevzdali protestní hlasy proti vládě?
Tak jednoduché to asi není. Bleděmodré tsunami si musíme dát ještě do souvislosti s volební účastí, protože se dá velmi zjednodušeně říci, že voliči hnutí ANO přišli, zatímco voliči zejména vládních stran, jejich potenciální voliči nebo ti, kteří je volili v předchozích sněmovních volbách, z velké části zůstali doma.
Proč zůstali doma? Protože si řekli, že už tyto strany volit nechtějí?
Bavíme se o krajských volbách, v kterých účast bývá nižší, tentokrát historicky druhá nejnižší. Volby jsou z podstaty jiné v tom, že máme asi dva základní způsoby, jak voliče mobilizovat a dostat je k volbám. Jednak tím, že bude na scéně silný krajský lídr, který bude dobře prodávat to, co v kraji dělal nebo bude útočit na krajského lídra, že to dobře nedělal. Přes krajská témata tedy lidi k volbám dostane. To je obecně těžší, přesto se to v těchto volbách několika hejtmanům podařilo. Mluvím o Kubovi, Grolichovi, do nějaké míry se to týká asi i Půty. K dispozici je ale i druhý mechanismus, jak se dá volič mobilizovat. Když je strana v parlamentu v opozici, vyhlásí referendum o tom, že vláda nevládne dobře. Když někdo v historii tuto kampaň udělal, většinou byla úspěšná. Hnutí ANO se touto cestou vydalo pod heslem vrátíme vám to, co vám vláda vzala a uspělo neboli zvládlo nejlépe mobilizovat.
Jako v roce 2008 zafungovaly zdravotnické poplatky a výsledkem byla oranžová tsunami ČSSD?
Třeba. Když se podíváme na výsledky voleb, převažují od roku 2000 situace, kdy opoziční strany jsou úspěšnější v krajských volbách, které se konají plus minus v polovině mandátu vlády.
Nedostal jste strach, když jste viděl výsledky voleb? Andrej Babiš se netají tím, že je mu sympatický Viktor Orbán. Stačilo! a SPD mají podobné názory. Nemůžeme směřovat k Maďarsku a ke Slovensku, když ty strany volí téměř dvě třetiny lidí?
Strach jsem nedostal a po pravdě, pokud si to tak česká společnost přeje, ať už ti, kteří k volbám přišli, nebo ti, kteří k nim neměli potřebu přijít, bude to tak. Volby jsou zkrátka odrazem toho, kde společnost je. Jestliže se většina české společnosti bude přiklánět ke stranám, pro které nějaká občanská participace, vysoká míra svobody a možnost vyjádřit, co si člověk myslí, není to nejdůležitější a jsou pro ně důležité jiné věci, bude to prostě tak. Škatulkování na strany demokratické a protidemokratické je trochu problematické, protože tady žádná ostrá linie neexistuje. Třeba u hnutí ANO zmiňujete spíš neliberální tendenci Andreje Babiše. Ano, on asi neziskový sektor, nějaké alternativní formy politické participace nebude nikdy úplně podporovat, je to člověk orientovaný na efektivitu, výkon, profit a tak dále. Teď je otázka do jaké míry je to v rozporu s demokratickými ideály. Jiné je to u Stačilo! , SPD, Trikolory, u kterých už se nedostáváme k neliberálním tendencím, ale tam už opravdu vidíme, že směřují k rozdělování společnosti, k tomu, že někdo možná do společnosti nepatří, není vítaný. V jejich případě to pro demokracii může být na pováženou. Pokud si to ale velká část populace přeje, kdo chce kam, pomozme mu tam.
Ale vy jste politolog, rozumíte situaci, i přesto jste nedostal strach?
Ne. Demokracie je totiž o procesu, je o tom, že bude vládnout ten, koho lidé chtějí, ať se nám to líbí, nebo nelíbí, a ani politolog, který věcem rozumí, nemá právo říkat, kdo by to měl být. Já mohu osobně, lidsky nebýt rád, že některé strany jsou tak oblíbené, ale když se vrátím do role politologa, vždycky musím upozornit na to, že demokracie je o tom, že je tu nějaká vůle lidu, která rozhoduje a každá společnost má takovou vládu, takové zástupce v parlamentech, radách či zastupitelstvech, které si zvolí a zaslouží.
Připomněl byste něco, co vás v krajských volbách pozitivně překvapilo?
Stojí za připomenutí fakt, že to nejsou jedny volby, ale je to 13 volebních aktů a minimálně v několika regionech se nám ukazuje, že silní krajští lídři, silná regionální politika a dobrá prezentace výsledků mohou hodně ovlivnit výsledek voleb. Tím neříkám, jestli je to dobře, nebo špatně, ale máme tady víc příkladů tohoto typu než v minulosti, což je pro krajskou samosprávu docela dobrá zpráva. To nám naznačuje, jak by volby mohly být orientovány.
To je pozitivum, které se může okopírovat v jiných krajích, ale musí tam být ti správní lidé a správná politika?
V některých regionech to jde ale snáz, někde hůř. Když je koalice složená ze čtyř, pěti stran, hejtman či hejtmanka si toho nemůže tolik dovolit, jako když někdo vládne kraji pevnou rukou, protože má za sebou silnou roli své strany v koalici. Vidím ale příklady, kdy třeba jihomoravský hejtman, který nejspíš bude pokračovat a kdoví, jestli se v blízké budoucnosti nestane předsedou jedné z koaličních stran, se v krajské politice opravdu vypracoval, což je dobře a takto by to v krajské politice mělo fungovat.
Výsledky pro vaši obec |
Když jsem se dívala na výsledky v Tachově, téměř 48 procent získalo ANO, téměř 10 procent koalice Stačilo!, přes sedm procent SPD, přes 65 procent tedy získaly tyto strany. Překvapilo vás to?
Je to výsledek, který není překvapivý, když známe kontext toho, co se na Tachovsku děje a toho, jaká míra nespokojenosti tamních tam existuje, jedná se o nespokojenost s vládou a tak trochu s tím, že se na region zapomíná, že se tam nic moc neřeší. Podle výsledků na Tachovsku by se Piráti do krajského zastupitelstva ani nedostali, ODS tam tradičně není moc silná, komunistům se tam historicky daří lépe. Zkrátka protivládní apel, nespokojenost s tím, co se teď děje, témata jako bezpečnost, imigrace a další tam teď hodně rezonují. Je to výrazná odchylka, ale není to překvapivé. Mě spíš překvapilo to, že na úrovni celého Plzeňského kraje je hnutí ANO o tolik napřed. Čekal jsem pořadí stran, ale ne to, že první v cíli bude mít takový náskok a tak komfortní pozici pro koaliční vyjednávání.
Dlouhodobě se mluví o tom, že v Česku mají strany malý počet členů. Je to podle vás problém?
Je otázka, jak se nám mění podstata politického stranictví, protože doba, kdy se lidé identifikovali se stranami z velké části prostřednictvím toho, že měli nějakou stranickou knížku, se zdá být minulostí. Hlavně u mladých lidí se tohle už asi nevrátí. Může to být problém, když se zamyslíme nad tím, kde strany budou brát lidi, kteří za ně budou kandidovat. Členská základna totiž přece jen sloužila mimo jiné jako rezervoár těch, z kterých se vybírají lidé do funkcí, na kandidátky a tak dále. U některých stran je to problém větší, u některých menší. Zkrátka české politické strany množstvím kádrů úplně nepřekypují, takže to tématem je. Není to ale jen český fenomén. Děje se to napříč demokratickými zeměmi standardně. My politologové pro to vymýšlíme různé škatulky a pojmy v tom smyslu, že nám vznikají různé typy kyberstran a stran kartelových, to znamená stran, které už nejsou tolik orientované na to, aby měly nějakou členskou základnu. Jsou to spíš byznysově zaměřené organizace, které chtějí uspět na volebním trhu. Za mě je to problém, protože mohou chybět lidé, budoucí kvalitní zastupitelé, radní, ministři. Pokud ale tyto strany a jejich kandidáti zvládnou třeba v on-line prostředí být dobře napojení na nějaké podporovatele, nemusí to být pro demokracii do budoucna nepřekonatelný problém.
V Plzeňském kraji drtivě vyhrálo ANO (21. 9. 2024)
