Podle posledních průzkumů máte zhruba pětiprocentní preference. V souvislosti s vaším jménem padají i komentáře, že byste sice byl skvělý prezident, ale aby vás lidé zvolili, musel byste nejdřív po Česku shazovat letáky se svým jménem z vrtulníků. Co uděláte pro to, abyste se voličům poslední týden před volbami vryl více do paměti?
Máme sešikovanou armádu dobrovolníků po celé republice. Na silné zpětné vazbě vidíme, že to roste každý den. A to je pro mě konkrétnější než volební výzkumy. Nenašel jsem ani jejich metody, ani jestli se data sbírala osobně, telefonicky či po internetu. To potom nejsou seriózní čísla. Například veřejnoprávní média mají podle mě povinnost kolíkovat debatu vlastními průzkumy. A to se nyní neděje. Operujeme v mlze, ve které se jen občas vynoří světlo. Proto vlastně nemám co komentovat. A na vlastní průzkum třeba půl milionu korun nemám.
Když někteří lidé po republice slyší vaše jméno, nepletou si vás s vaším kolegou, prezidentským kandidátem před pěti lety Janem Fischerem?
Fischerů je hodně. Měli jsme jich několik v české i evropské politice. Ale moje známost se zvyšuje. Mnohde mě lidé normálně poznávají a zdraví. Rozhodně to není jen na návsi, kde bydlíme, ale třeba 300 kilometrů od Prahy.
Nelitujete teď, že jste do prezidentského klání vstoupil až vloni v říjnu a nebudoval si svou „značku“ déle?
Když máte starost a zavoláte sanitku, jste rádi, že přijede, byť třeba na poslední chvíli. Budovat si značku je jedna věc, ale já nejsem marketingový produkt. Naštěstí se pořád cítím jako člověk, který pracoval dlouho před kampaní, a mám co nabídnout i bez toho, že by mě balili do křiklavých papírů. Vím, že marketingově můžete kampaň odstartovat naopak příliš brzo. A pak ji neudržíte a nastane pokles. Jsem na vzestupu právě proto, že mě nikdo nezná a jdu z velmi nízkých čísel.
Na konci listopadu jste říkal, že vás bude předvolební kampaň stát asi 15 milionů. Na transparentním účtu vám však až doteď přistála jen desetina. Zklamalo vás to?
My jsme si udělali optimální rozpočet na tři měsíce a řekli jsme si, že čtyřicet milionů nenasbíráme. Tak zkusme patnáct. Ani to se nám nepodařilo. Kdybych s prominutím napsal všem svým spolužákům z francouzské akademie, budu mít peníze od Číny až po Brazílii. To by ale nebyla zpráva, kterou chci sdělit. Já potřebuji peníze od Čechů. Mnozí lidé už investovali do jiných. Byly sněmovní volby, objevili se další kandidáti. Skutečně se nám nedařilo sbírat tak rychle, jak bychom si představovali. A to vás vede k tomu, že můžete začít vymýšlet cesty, které nejsou nákladné, ale mají velký dopad. Když dobrovolníci viděli, že kampaň by měla běžet víc, než běží, přihlásili se, jak můžou pomoct. Nabídli svoje auta, domy, ruce a to je lepší, než mít v kapse na kampaň sto milionů
