Jak se jako kandidátka Motoristů díváte na řidiče formule z Příbramska, s níž vyrážel do provozu? Strana označuje auto za symbol svobody, platí to, i když nesplňuje technické požadavky?
Ne, protože je to porušování zákona. Rozhodně si nemyslím, že by strana Motoristé sobě koukala na všechny přestupky na silnici jako na projev svobody. Auto je symbol svobody v jiném smyslu, ostatně nekandidujeme jen řidiči, já například ani nemám řidičský průkaz. Ale všichni jsme součástí silničního provozu, ať už dobrovolně, nebo nedobrovolně. Hlavně auta dováží potraviny do našeho kraje a tak podobně. A to je pro mě symbol svobody, nebrat nám možnost spalovacích motorů a možnost logistiky, když to řeknu jednoduše.
Expolicista s firmami a nezkolaudovanou vilou. Kdo je tajemný pilot formule z D4 |
Chtěla byste někdy řídit auto?
Určitě, mimo jiné i proto, že olomoucký region a některá jeho místa jsou na autech skoro až závislá, třeba i kvůli lékařské dostupnosti. Dřív jsem žila v Kožušanech-Tážalech, což je obec kousíček od Olomouce, která je dobře dostupná, ale teď přemýšlím nad návratem do Hrubého Jeseníku, protože jsem žila i v Šumperku, a tam už je dostupnost bez auta špatná.
 |
Jak to, že skoro polovina vaší krajské kandidátky je tvořena lidmi s trvalým bydlištěm v jiném regionu od Plzně po Ostravu?
Máme tam hodně lidí, kteří mají v Olomouci a okolí rodiny nebo tu žili, ale třeba se přestěhovali a bydliště už mají jinde. Ostatně i já jsem ten případ, mám trvalé bydliště na Praze 3, i když to tedy budu asi v brzké době měnit. Srdce mám tady, ačkoli jsem se snažila Praze přizpůsobit. Šla jsem tam vydělat peníze a podnikat, něčemu se naučit, ale vždy jsem se cítila doma, až když jsem se vrátila sem. Myslím, že to tak má i hodně lidí na kandidátce.
Další rozhovory s lídry kandidátek v Olomouckém krajiPředvolební série MF DNES zahrnuje regionální lídry stran, které podle průzkumů mají reálnou šanci dostat se do Sněmovny. |
Jak vypadala vaše cesta do čela krajské kandidátky? Chtěla jste to zkusit, nebo přišla nabídka?
Nabídli mi to, ale je pravda, že jsem iniciativu možná podnítila tím, že jsem pomáhala už v eurovolbách. Jsou to čtyři roky, co jsem začala natáčet podcast s Filipem Turkem, kterého jsem tehdy neznala. Začala jsem ho zpovídat, šlo o pořad podobný formátu Kraus a blondýna. Já jsem jen nadhazovačkou témat a kladu dotazy, je to opravdu pořad o názorech Filipa Turka.
Teď mluvíte o pořadu Po žních k Turkovi?
Ano. Natáčeli jsme téměř každý týden a zjistila jsem, že s jeho názory souzním, i když jsem mnohem konzervativnější než on, který je na můj vkus hodně liberál, třeba v kulturních otázkách. Když se rozhodl kandidovat do Evropského parlamentu, chtěla jsem ho jako kamarádka podpořit v kampani a objela s ním pár míst. Čekala jsem, že tam budou samí mladí lidé, ale vůbec to tak nebylo. S lidmi jsem se bavila a zjišťovala, že po celé republice cítí podobné problémy, a začala jsem se o to víc zajímat z pohledu politického než aktivistického. A pak přišla nabídka od Petra Macinky.
Čím chcete voliče v kraji oslovit?
Snažím se objíždět celý region, protože na to, jak je relativně malý, jsou jednotlivá místa hodně odlišná a lidi logicky trápí jiné věci. Vždycky mám s sebou bloček a papírky (ukazuje zápisky na stole – pozn. red.) a pořád si zapisuju, co mi lidé hlásí za problémy. Pak jdu rovnou k internetu a volám našim expertům ze strany a tážu se, jak bychom to dokázali řešit.
Volební rádce iDNES.cz |
Mezi lístečky vidím třeba jeden nadepsaný slovem Jeseník...
Mám tu toho víc. Jeseník je na tom velmi špatně s dopravou. Jedná se třeba o vybudování tunelu pod Červenohorským sedlem, což leží na stole už od roku 1991. Je neuvěřitelné, že lidi od 90. let vnímají nějaké přísliby od vlády a pak to je pořád oddalováno. Obecně výstavby trvají, je to systematicky špatně nastaveno. Často také vládní garnitura nastoupí a vybíjí všechno to, co už vybudovala ta předchozí. Přijde mi, že v tomto jsou třeba Poláci mnohem dál, víc navazují na pokroky předchozích vlád, i když se ideologicky střídají.
„Snažím se objíždět celý region, protože na to, jak je relativně malý, jsou jednotlivá místa hodně odlišná a lidi logicky trápí jiné věci,“ říká lídryně Motoristů v Olomouckém kraji.
Dokážete tedy uznat, že Fialova vláda udělala něco správně?
Určitě. Třeba zrovna co se týče výstavby, tu se podařilo posunout, ale taky si zase musíme upřímně říct, že to začal Andrej Babiš. Například na Šumpersku se zlepšilo spojení a čeká se asi na dva úseky, aby byla hotová rychlostní silnice, což je super. Ale měli bychom se víc umět poučit z toho, co nám zafungovalo, například v případě povodní. Rapotín, což je vesnice, vedle které jsem bydlela, udělal výborné protipovodňové opatření na řece Desné, které je kombinací technologií a spojení s přírodou. A povodně tam byly mnohem menšího charakteru než ty předchozí. Bylo by dobré vzít si z toho příklad pro řeku Moravu.
Před třemi lety jste kandidovala za Patrioty pro Prahu 3. Zajímá vás pražská komunální politika?
Když jsem se přestěhovala do Prahy, i tam jsem se zajímala o dění kolem sebe na Praze 3, kde jsem celých těch dvacet let žila. Pořád jsem ale zvažovala, kde chci zestárnout, a možná i volby a kandidatura mě dovedly k tomu, že nechci, aby to byla Praha. Protože kulturní propast mezi Pražany a Olomoučany je velká, myslím hodnoty a podobně.
Co zajímalo lidi na Praze 3 jiného než v Olomouci?
Praha 3 je velmi progresivní městská část. To znamená, že tam se řeší hodně věcí současného západního charakteru jako třeba trans.
To se řeší na zastupitelstvu?
Částečně taky. Jsem v kulturní komisi na Praze 3, řeší se tam i diverzita a podpora projektů. Ale spíš to vnímáte běžně na ulici. Třináct let jsem na Žižkově provozovala bar a tam to bylo i na zákaznících hodně vidět. Když jsem třeba vyjádřila názor, který se určité skupině lidí nelíbil, tak ten bar ničili i fyzicky.
Co jste řekla?
Že chci úplně stejná práva pro homosexuální páry, ale nechci, aby se to jmenovalo manželství, ale jinak.
Obecné referendum je blbost, řešme energie, potraviny a bydlení, říká Macinka |
Petr Macinka na konferenci Společnosti pro obranu svobody projevu, kterou jste nedávno pořádala, řekl, že žijeme v kultuře strachu a už zase se v hospodách šeptá. Šeptalo se i u vás v baru?
Právě že dřív ne, ale potom jsem viděla ten pokrok v hospodské kultuře v přímém přenosu. Petr Macinka to řekl dobře. Nikdy jsem se netajila svými konzervativními názory, jsem vychovaná na dědině u Olomouce konzervativní rodinou, ač nekřesťanskou. Když jsem bar zakládala, chtěla jsem každopádně diverzitu v názorech, protože mám ráda diskusi a dialog. Zvala jsem zástupce různých ideologií od Zelených přes Piráty, učitele na filozofické fakultě po lidi, kteří prosazovali vojnu, i ty, kteří naopak byli jejími odpůrci. Byly to kapacity a experti, probíhaly tam diskuse až do rána. Sami se pak ale začali stahovat, když zjistili, že pracuji s Filipem Turkem.
Předvolební průzkumy pro parlamentní volby
Zdroj: průzkumy agentur STEM, Ipsos, Kantar, Median, NMS
Na webu Motoristů jste označená za expertku na oblast svobody projevu. Co to znamená?
Když se ptám lidí v regionu, co je trápí a čeho se obávají, tak říkají, že mají pocit, že žijí v atmosféře strachu a že jim chybí zastání v tom, že je v pohodě vyslovit každý názor.
Je ale dobré říct, že pokud chceme říkat cokoli, je rozdíl mezi blbostí a názorem. Souhlasíte?
Určitě, stejně tak mezi lží a názorem, o tom není třeba se přít. Ale myslím si, že i lhář má mít možnost mluvit. A pokud se rozhodneme lži trestat, musí se stanovit arbitr na pravdu, což nelze, to může být maximálně Bůh.
Co se lidé bojí říkat, aby nebyli postihnuti?
Nejde tolik o postihy ze strany státu, bojí se cancel culture, kultury umlčování. Že přijdou o své přátele, kamarády v práci, když třeba nahlas řeknou, koho volili.
Co s tím chcete udělat? Zasahovat lidem do života?
Naopak, to nikdy dělat nemáme. Lze to samozřejmě řešit, a to například na úrovni sociálních platforem jako Facebook, Instagram a podobně. Na evropské úrovni to řeší současné legislativy typu DSA (Nařízení o digitálních službách – pozn. red.), ale jsou v nich velké obezličky, které jsou jako cenzurní pasti, které se na nás ženou. Ve Společnosti pro obranu svobody projevu se je snažíme ukázat.
Teď tedy mluvíte o online komunikaci.
Částečně už se ale náš paralelní svět a život na sociálních sítích přenáší, a když lidé vidí umlčování tam, obávají se ho i ve skutečnosti. Asi tři roky jsem sbírala případy cenzury a umlčování. Lidé nám třeba psali, že jim přišla důtka z práce, protože někde zveřejnili, že nechtějí, aby se manželství pro všechny jmenovalo manželství. Máme asi 1 200 relevantních případů. I po konzultaci s právníky si myslíme, že daná platforma nebo zaměstnavatel porušili nějaký zákon nebo kodex. Proto je mým cílem dostat se do Sněmovny, jdu opravdu bojovat za svobodu projevu, kterou se legislativně zabývám už čtyři roky. Vím, že tam můžu být i dobrým poradcem.
