„Je velký dluh všech politických stran, že nedostatečně komunikují svoji práci,“ říká v rozhovoru první náměstek hejtmana pro sociální věci a záležitosti seniorů.
Jako lidovci jste se opět spojili s dalšími stranami. Znamená to, že koalici Spojenci hodnotíte coby úspěšnou?
Jsem o tom přesvědčený. Ve spojenectví pokračujeme jako Koalice pro Olomoucký kraj už čtvrté volební období. Partnerství stran kolem politického středu se nám velmi osvědčilo. Jsme si i programově blízko, protože na regionální úrovni je rozdílů minimum. Proto „Spojenci24 s vámi“. Všichni jsou naladění na intenzivní kontakt s lidmi, v kampani budujeme spojenectví, stavíme na něm.
Nebojme se v rámci kraje využít umělé inteligence, říká lídr Pirátů Šmída |
Chodili jste i k lidem domů. Jak to hodnotíte?
Forma door-to-door, tedy ode dveří ke dveřím a osobní kontakt, je klíčovým prvkem naší kampaně. Máme tisíce navštívených domácností, které jsme zvládli obejít napříč celým krajem od Vidnavy až po Kojetínsko.
Podle toho, co vám lidé řekli, jste ladili i volební program. Co jste zjistili
Často se bavíme o kvalitě dopravní infrastruktury. Spektrum témat je velmi široké, hodně zaznívají cyklostezky, především v aglomeracích kolem větších měst. Chceme proto více podpořit obce a sami cyklostezky stavět. Nejsme sice v bodě nula, ale řada těch už vybudovaných netvoří síť. V neposlední řadě s lidmi řešíme i věci z oblasti sociálních služeb.
Lidovec Ivo Slavotínek vede do krajských voleb v Olomouckém kraji kandidátku složenou ze čtyř stran. Uskupení Spojenci24 tvoří kromě KDU-ČSL i TOP 09, Zelení a nezávislí.
Co třeba?
Zajímá je, jak budou třeba střední generace schopny zabezpečit péči o své rodiče. Koresponduje to s prací, kterou jsem tady čtyři roky dělal. Při našem nástupu na kraj bohužel nebyl připravený žádný projekt na zkapacitnění pobytových sociálních služeb pro seniory.
Když jste lidi oslovovali u nich doma nebo na ulicích, věděli vůbec o krajských volbách?
Velmi málo. Je velký dluh všech politických stran, že nedostatečně komunikují svoji práci. Nás to stálo obrovské úsilí, každý den zhruba dvě hodiny odpoledne nebo v podvečer. Podle mě by měl být základ každé politické práce ptát se lidí a mluvit s nimi.
V koalici jste přišli o ProOlomouc a naopak získali nestraníky, kteří však nejsou na kandidátce příliš vysoko. Nezmenšuje to vaše šance?
Jsme přesvědčeni, že vůbec ne. Nechci teď mluvit o politické konkurenci, protože seriózním demokratickým stranám přeju úspěch a vše dobré, ale řekl bych, že koalice Spojenců je ještě o něco málo víc sjednocená na programu a hodnotách.
Je ve spojení vícero stran i strategická úvaha mít větší sílu?
Začali jsme s tím v době, kdy hnutí ANO ještě neexistovalo. Preference stran, které se tehdy spojily, byly na celostátní úrovni takové, že by nám podle nás pořád stačily. Jednu dobu jsme v KDU-ČSL i přemýšleli, jestli opět neuzrál čas pro samostatnou kandidátku. Ale jednoznačně se ukázalo, že síla spojení je mnohem víc než možnost mít vycizelovanější, jednotnější program. Spojenectví dává lidem jasnou ukázku, že jsme připraveni spolupracovat, a ne se hašteřit. Domluvit se není nikdy lehké, ale že to nakonec dokážeme, je velmi silný signál, že to zvládneme i u důležitých věcí po volbách.
Naší vizí je rozšiřovat odborná lycea, říká lídr Přísahy Antonín Staněk |
Na kraji se věnujete sociálním otázkám. Na co je potřeba se v příštích letech zaměřit?
Nepřekvapivě je to výrazné zkapacitnění služeb v přirozeném prostředí člověka. Jedním z našich hlavních motivů je „žít doma“ a „žít skoro jako doma“. Jsou to srozumitelné výrazy pro termíny transformace sociálních služeb a humanizace pobytových sociálních služeb pro seniory. Chceme například velkou poptávku po pobytových sociálních službách řešit tím, že si musíme být jistí, že lidem nelze pomoct u nich doma.
Hodně by to převisu žádostí ulevilo?
Kdyby k lidem jezdila pečovatelská služba třeba i ve večerních hodinách nebo o víkendu, vůbec by domov důchodců nepoptávali. Dnes evidujeme v kraji přes tři tisíce žádostí. Přitom než jsme vytvořili registr, byla to čistá hádanka. Dřív jsme se bavili o pěti až osmi tisících chybějících míst.
Rodina chce, aby babička či dědeček s nimi žili v domácnosti, ale přes den odchází do školy, do práce, takže je zavezou do denního stacionáře.
Co se tedy změní?
Otevíráme možnosti terénních služeb. Organizace, které to nedělaly, změní do konce roku 2025 svoje nastavení a budou fungovat v režimu 6 až 21 hodin denně, sedm dní v týdnu. Teď to třeba bylo tak, že některé pečovatelské služby byly jenom pondělí až pátek, od 7 do 15.30. Máme data, že osm z deseti lidí, kdyby mohli zůstat doma, tak nechtějí do domova pro seniory. Jde ale také o další věkové kategorie, třeba lidi s těžkým zdravotním handicapem, u kterých by se zvykově řeklo, že je pro ně nezbytná ústavní péče.
Ti dva z deseti ale přesto domov seniorů uvítají, případně nemohou jinak. Kde místa vzít?
Tady se bavíme primárně o klientech s neurodegenerativními onemocněními, to znamená parkinsony, alzheimery, stařecké demence. Právě pro ně stále více potřebujeme další kapacity. Připravujeme pět nových pavilonů, což jsou zařízení v Jesenci, Libině, Jedlí, Kobylé nad Vidnávkou a Července. Sedmdesát procent kapacit bude jednolůžkových pokojů, zbytek dvoulůžkových, takže to znamená velkou míru soukromí. Mezi lidmi také významně rezonuje zkapacitnění ambulantních služeb, což jsou takzvané domovinky či odborně řečeno denní stacionáře pro seniory – zařízení, která umožňují seniorovi být s rodinou. Nemá být mantra, že budeme stavět tisíce dalších lůžek. Nebo aspoň předtím musíme vyčerpat všechny předcházející stupně péče.
Jak jsou v Olomouckém kraji domovinky rozjeté?
Velmi málo. Proto jsme bojovali za to, aby Národní plán obnovy zaměřil svou dotační nabídku právě na rozvoj terénních a ambulantních služeb. Rodina chce, aby babička či dědeček s nimi žili v domácnosti, ale přes den odchází do školy, do práce, takže je zavezou do denního stacionáře. Tam mají stravování, program i určitou zdravotní péči a po práci je tam rodina zase vyzvedne a veze domů. Je to další důležitý nástroj, jak oslabit tlak na domovy pro seniory.
V sociálních službách by se hodili noví pracovníci. Nestálo by za to tedy zapojit válečné uprchlíky z Ukrajiny?
Jedním ze základních předpokladů je překonání jazykové bariéry. Bohužel ne všichni z nich jsou toho schopni, třeba kvůli věku. Například jsem nedávno u nás ve Velké Bystřici nabral paní Katarinu, seniorku, které nejel autobus a lámaně mi říkala, že nemá práci a potřebuje posílat peníze domů. Zároveň už se nedokáže naučit jazyk. Nicméně je to pro nás výzva. Zjišťuji u našich poskytovatelů sociálních služeb, kterým chybí pracovní pozice, jako jsou pomocné kuchařky a podobně, jestli by to nedokázali zvládnout i bez jazykové průpravy.
Jak to zatím vypadá?
Chci o tom mluvit s našimi řediteli na nejbližší poradě na přelomu září a října. Ať jsme odvážnější. Myslím, že se nemusíme bát, že se nedomluvíme.
Na Svatém Kopečku v Olomouci působila krátce služba spolku Druhá míle, který se staral o propuštěné vězně. V létě jeho zástupci oznámili, že končí, a jako jeden z největších důvodů uvedli politiky, kteří spolku nevyjádřili dostatečnou podporu. Mohlo se to celé zpětně vyvíjet i jinak?
Úplně jinak se to mělo vyvíjet od začátku. Žadatel o zařazení do krajské sítě sociálních služeb měl postupovat podle pravidel, která s tím souvisí. Zjednodušeně řečeno, k zařazení a získání peněz na činnost bylo potřeba stát se součástí komunitního plánu ORP Olomouc (správní obvod obce s rozšířenou působností, pozn. red.). A to se nestalo. Nedaří se mi jim to vysvětlit, ale prvotní debata měla začít tam. Od kolegů z Olomouce přitom vím, že zástupci Druhé míle se ani nezúčastnili schůzek a pracovních skupin, na které byli pozváni. Pokud by splnili podmínky a obhájili svou činnost, otvírá se debata o zařazení i do krajských struktur, což je klíčové.
Měli tedy se začátkem provozu ještě počkat?
Posečkat, odpracovat to, projít si procesem, protože musí vysvětlit, jak bude služba fungovat. V pracovních skupinách sedí odborníci, kteří to nahlédnou, je tam celá řada kritérií, například efektivnosti, finanční udržitelnosti, potřebnosti a tak dál.
Potřebnost práce s propuštěnými lidmi je pro českou společnost velká, souhlasíte?
O tom není pochyb, péči pro lidi po výkonu trestu potřebujeme, recidiva je obrovská. Práce s nimi skýtá šanci na resocializaci a znovuzařazení do společnosti se všemi benefity, které to přináší. Potřebnost nikdo nezpochybňuje.
Na Svatém Kopečku otevře centrum pro bývalé vězně, místní ho tu nechtějí |
Po nástupu na hejtmanství jste podávali trestní oznámení na neznámého pachatele kvůli podezření na machinace s veřejnými zakázkami. Nakonec v tom byl namočený i váš nejbližší spolupracovník z rady za ODS Michal Zácha. Jde o problém, nebo už je to pro vás uzavřená kapitola?
V této korupční kauze Spojenci představili deset podmínek, které když budou splněny, tak dokončí svoji práci v krajské radě. Koaliční partneři program akceptovali. Tím, že se podařilo prosadit rychlé řešení, pachuť nezůstala. Mezi požadavky patřilo, že kolega Zácha musí být okamžitě odvolán. Nakonec rezignoval sám.
Nepůjčují si na dárky, přesto mají dluhy. Přibývá jich, říká náměstek hejtmana |
Pachuť za ODS necítíte. Je někdo, kdo by vám v dohadování možné koalice vadil?
To je velmi jednoduché, máme to přímo v naší koaliční smlouvě. Spojenci si zakázali spolupráci s extremistickými stranami a s komunisty. Taková spolupráce zkrátka není možná. Je to dlouhodobě naše DNA, tedy antibolševismus a odpor vůči extrémům. Levý extrém tady nevidím nebo je tak slabý, že není vidět, ale ten pravý je patrný docela výrazně a to je pro nás červená linie.
