Váš hlavní slogan je, že Olomouc stagnuje. V čem se to projevuje?
Můžeme mluvit o číslech, o hospodaření nebo mírném úbytku počtu obyvatel, ale nejvíc je to asi vidět, když si člověk udělá výlet kupříkladu do Zlína nebo některého z nedalekých polských měst. Tam je znát, jaký se dá za pět deset let udělat neuvěřitelný pokrok z hlediska kvality veřejného prostoru, což je pro občana nejviditelnější věc. Nevím, kolik platí za odpad, ale je patrné, že Zlín má za poslední dvě volební období poměrně kvalitním způsobem spravenou část centra. Mají nový sál filharmonie, který táhne lidi. Takové počiny se v Olomouci téměř nedějí, veřejné investice mají sporadickou kvalitu a pořád zápasíme se všemi kostlivci z minulosti.
Co navrhujete?
Je potřeba důraznější restart, aby se věci začaly hýbat a my tu jen nespali.
Co když někomu přijde jako stagnace, pokud by se nedělaly velké investice jako třeba pokračování tramvajové trati?
Stagnace je, když kvůli tramvajové trati či splátkám akvaparku zůstávají zanedbané velké části města. A nemluvím jen o těch na okraji. Třeba centrální náves v Hodolanech je třicet let bez dlažby. Třídy Masarykova nebo Svobody s nadsázkou řečeno vypadají, jako když právě odešla sovětská armáda. Že by je někdo vzal a udělal z nich moderní městské třídy, se neděje. My se nicméně do třídy Svobody v tomto volebním období nepustíme.
Zmíněné okrajové části se někdy hůř dožadují pozornosti. Mají důvod být nespokojené?
Už před lety jsme byli ve Zlíně, kde měli obavu, že se jim přilehlé vesnice začnou pro nezájem a zanedbanost odtrhávat. U nás se to ostatně stalo v minulosti se Samotiškami. Když pak člověk vidí, jak se té vesnici daří, a srovná to s předměstím, tak si lidé samozřejmě kladou otázky. Na to radnice řekne, že je tu divadlo, MHD, ale to koneckonců využívají i okolní vesnice.
Co s tím?
Zlín garantoval obcím větší příjem na hlavu a udělal i další opatření. Nesamostatná obec má na půl úvazku svou administrativní sílu, cestáře, také mají odpolitizované komise, což považuji za důležitou věc. U nás si kvůli tomu třeba komise městských částí nemohou vybrat předsedu z místních respektovaných lidí. Je to i případ plánu nové parkovací politiky, kdy by byli někteří Olomoučáci znevýhodnění tím, že bydlí třeba v Lošově.
Na pátém místě máte kandidáta, který je krajským radním pro kulturu. Jak se díváte na možný souběh funkcí?
Kumulace funkcí v krajské radě a na olomoucké radnici není naším cílem. Tuto otázku budeme řešit po volbách, a pak by se vybíraly priority.
Pokud by měl být někdo z vaší koalice v krajském i olomouckém zastupitelstvu, jste pro, nebo proti?
Myslím, že je to možné a je to spíš i výhoda.
Ve vašem programu zaujme nová sportovní hala pro míčové sporty. Kde by měla stát?
Město vytipovalo lokality u dvou základních škol, ale projekty nejsou v tuto chvíli připravené. Stejně jako hokejová hala jsou obsaženy v městské koncepci sportu, hlásíme se tedy ke skromnějšímu cíli. Finančně možná až desetinovému, po němž je ale v Olomouci velká poptávka.
Rozhovory s lídryRozhovorem s Tomášem Pejpkem pokračuje představení lídrů hlavních stran, které v komunálních volbách konaných 23. a 24. září usilují v Olomouci o křesla v zastupitelstvu a radě města. Příští díl se zaměří na lídra hnutí ANO Miroslava Žbánka. Předchozí rozhovory:
|
Může vzniknout obojí?
Vycházíme z toho, že město bude muset minimálně dvě další volební období konsolidovat své hospodaření. Uvidíme, jak na nás dopadne ekonomická situace. Rozhodně ale neplánujeme miliardové investice ve smyslu haly na Velkomoravské.
Co je pro vás překážkou spolupráce s developerem, který chce multifunkční arénu postavit? Požadovaný příspěvek na provoz ve výši 37 milionů ročně?
Nyní nevíme ani přesné finanční náklady, nejsou jasné právní otázky, zpracovávají se posudky. Zároveň je tu velká podpora hokeji přes marketingové smlouvy. Rostou ceny ve stavebnictví, dopad do budoucích rozpočtů by byl pravděpodobně daleko větší. Navíc zhruba do roku 2033 se bude splácet akvapark. Každoročně několik nízkých stovek milionů chybí na údržbu současného majetku, jehož stav se zhoršuje.
Jak docílíte svého slibu „plus sto městských bytů do čtyř let“?
Olomouc má určité příjmy z bytového fondu, a když k nim přidáme dotace, které se u bydlení očekávají v nemalé výši, je město schopné stavět výhledově daleko větší počty než nějakých pětadvacet bytů ročně. A ani je nemusí stavět, může je nakupovat. Pro město to bude znamenat poskytování výhod skupinám obyvatel, které to potřebují, rozhodně to není ztrátová věc. Jde nám o obrácení trendu, kdy nemáme jako třeba Brno jasnou koncepci. Ta, kterou zpracovala koalice, není moc použitelná. Chceme udělat první krok, za nímž potom mohou následovat další v širším měřítku, pokud se prokáže, že to funguje.
Zdůrazňujete silnější postavení městského architekta. Proč je důležitý?
Odborně radí vedení města tam, kde toho jiné profese na magistrátu nejsou schopné. Segment jeho agendy je poměrně široký, třeba jak má vypadat výstavba nebo dopravní infrastruktura v nové části města, týká se i majetkové politiky, jež může ve špatném případě úplně zničit rozvojové možnosti. Komunikace a autorita profesionála jsou v tomto případě podstatné. Obecně je samozřejmě vždy klíčová role starosty či primátora, architekt je až druhý, servisní. Je zastupitelný. Důležité je, zda chce mít primátor dobrou budovu školy či špičkově opravené náměstí. V Olomouci takové ambice postrádáme – dělat věci na evropské úrovni, rozhýbat je. Je to třeba případ tržnice.
Na co narážíte?
Třicet let je tento prostor mezi parky na hraně historického jádra vlastně brownfield. Podvyužité území, s nímž si město neví rady, ačkoli odborný názor, co s tím, slyšeli politici mnohokrát. Popřemýšlejte o využití území, udělejte ideovou architektonickou soutěž, pak stanovte regulativy, řekněte, jak má vypadat doprava, a za deset let je reálné, aby tam začala vznikat nová část městského centra. A teď přijde konkurenční politická strana a diví se, že tržnice vypadá zanedbaně.
Měly by si takové projekty koalice předávat mezi sebou?
Není tu elementární shoda na tom, jaká má Olomouc být, a tedy jaké projekty se mají dělat. Chceme vše, ale nic neděláme pořádně a zapomíná se na věci, jako jsou trubky v zemi nebo koleje, jež se řeší vždy, až když jsou v havarijním stavu. Nikdo se nestará a ani nemá ambici dostat nás na mapu Evropy. Soutěžíme s městy, jako je Krakov či Zlín.
V tomto volebním období jeden váš zastupitel přešel k Pirátům a Starostům, ti se ale rozdělili a Piráti kandidují s vámi. Lze to číst tak, že politická mapa je ve městě i přes přeskupování přehledná?
Myslím, že to tak je. Jsou tu ideové bloky jako ODS nebo ANO a stejně tak k sobě měla v zastupitelstvu blízko opozice. Chtěli jsme to voličům zjednodušit a usilovali i o vznik širší koalice, než jak to nakonec je, ale u některých stran o to nebyl zájem.
V komunálních volbách jste se s někým spojili poprvé. V čem je to jiné?
Je to nová zkušenost při přípravě kampaně, měli jsme vybudované procesy, které se nyní musíme učit jinak. Ale v rovině věcné politiky nejsou sporné otázky. Uvidíme, jak zareagují voliči. Cíl byl prostý – zvýšit pravděpodobnost, že se volbách aktivně zapojíme do vyjednávání.
Minule jste ze dvou mandátů posílili na šest. Co čekáte teď?
Budeme usilovat o překročení dvaceti procent.
