Ve volbě prezidenta jste dostal 454 tisíc hlasů, což znamenalo 8,83 procenta. Do druhého kola jste se nedostal, ale byl jste největším překvapením volby hlavy státu. Jak se od té doby změnil váš život?
Rozhodně jsem přišel o soukromí, takže mě lidé poznávají s manželkou na ulici. Chtějí podpisy, chtějí se i fotit, většinou nějaké selfíčko. Zatím jsem se nesetkal s negativní reakcí, tu si asi lidé nechávají pro sebe. Druhá věc je, že jsem zván do nejrůznějších debat, žádné jsem neodmítal. Také jsem se stal otcem.
Zemana nevidím jako aktivního prezidenta nastolujícího témata
Jak si podle vás zatím vede podruhé zvolený prezident Miloš Zeman?
Miloše Zemana není tak vidět. Já bych si představoval prezidenta, který bude v jistých ohledech aktivnější. Co člověk registruje, jsou jeho útoky na novináře spojené téměř s každým jeho vystoupením. Nevidím ho jako aktivního prezidenta, který by jasně nastoloval důležitá témata do budoucnosti. Bylo také vidět, jak těžko se sestavovala vláda a jakým způsobem do toho Miloš Zeman zasahoval, ale to není změna, to jsme už viděli.
Ke své kandidatuře do Senátu jste řekl, že chcete přispět ke změně stylu české politiky. Jak přesně?
Pokud jde o styl, hovořil jsem o takzvaném občanském sponzorování a financování politiky. Politik by měl být nezávislý na velkých dárcích. Když vám někdo zaplatí volební kampaň, tak je jasné, že od toho něco čeká. Já jsem šel jinou cestou už během prezidentské kampaně a sehnal tři čtvrtiny prostředků z drobných příspěvků občanů. Mám na kampaň zhruba čtyři sta tisíc korun. Budu mít letáky, nebudu utrácet za billboardy. Budu mít jen živý billboard, budu jezdit za voliči po obvodu na skútru.
Říkáte také, že vám vadí vliv populistů a extremistů.
Řeknu vám jeden případ, který je čerstvý. V současné době se řeší zdanění náhrad církvím. Ústavně-právní výbor dal tomu návrhu zelenou, což má dva rozměry, morální a právní. Ten morální je, že jsme v devadesátých letech přistoupili na restituce, později se přistoupilo k vracení majetku církvím a komunisté, které já považuji za extremisty, vytahují takovou tu komunistickou „spravedlnost“, která je živena závistí a nenávistí, a snaží se to rozhodnutí revokovat. Není možné v právním státě takto postupovat. Dostává se na povrch taková ta populistická mentalita, že nejprve sebereme velkokapitalistům, potom statkářům, živnostníkům, malým zemědělcům a nakonec prostřednictvím měnové reformy v padesátých letech i dělníkům. Toto se znovu začíná objevovat. To bychom také mohli říci: pojďte, sebereme to Andreji Babišovi, protože je to oligarcha, který možná nějakým podvodným způsobem přišel k majetku. To je způsob komunistické spravedlnosti a věc, proti které se chci postavit.
Zatímco do prezidentské volby jste šel, snad prominete, jako outsider, pro senátní volby jste podle bookmakerů sázkových kanceláří jasným favoritem s kursem 1,25:1, takže se ani na vás nevyplatí vsadit, protože výhra by byla zanedbatelná. Jak vy sám vidíte své šance?
K volbám přistupuji s pokorou. Nemyslím si rozhodně, že bych měl něco vyhráno. Jeden z důvodů, proč kandiduji v Praze, je ten, že kandidát by měl být blízko k občanům. Měl by s nimi intenzivně komunikovat, proto jeden z mých plánů, kdybych zvítězil, je založit centrum pro rozvoj občanské společnosti. V Praze kandiduji proto, abych mohl nastoupit do tramvaje a být za deset minut s voliči, nedojíždět někam stovky kilometrů. V obvodech Praha 2 a Praha 3 kandiduji navíc proto, že mám vztah k fakultním nemocnicím, které se v tomto obvodě vyskytují. Jedním z témat, kterým se chci v Senátu věnovat, by bylo právě zdravotnictví.
Neprobíhá debata o migraci. Dva tábory na sebe pokřikují
Zeptám se vás teď na trochu jiné téma, které ale politici v poslední době řeší. Zelení jdou do komunálních voleb s tím, že by v Praze chtěli ubytovat pět tisíc uprchlíků, premiér Andrej Babiš naopak říká při setkáních s evropskými politiky, že Česko nepřijme ani jednoho. Který z těch dvou pohledů je vám bližší a proč?
Ani jeden. Měli bychom jít střední a racionální cestou. Už během prezidentské kampaně jsem zmiňoval, že bychom měli provést celospolečenskou diskusi, zda jsme vůbec ochotni pomáhat lidem, kteří jsou v nějakých ohrožených zónách, kde na ně padají bomby. Debata neprobíhá. Jsou tady dva tábory, které na sebe pokřikují. Jeden říká nepřijmeme ani jednoho, čímž projevuje absolutní nelidskost, protože lidem z válečných zón bychom měli pomáhat, ale s přihlédnutím k tomu, jaké jsou naše možnosti. Není možné, abychom si sem vzali pět set tisíc lidí nebo sto tisíc lidí, jak to udělali Švédové. Diskuse by měla probíhat racionálně, bez emocí, ale to se obávám, že už v dnešní době není možné. Je třeba rozlišovat uprchlíky a ekonomické migranty. Nemůžeme najedou přijmout půlku Afriky do Evropy a řešit tamní problémy tím, že budeme všechny ekonomické migranty přijímat.
Vy sám jste se ucházel o podporu Pirátů, ale ti si vybrali současného senátora Libora Michálka. Zklamalo vás to?
Uvažoval jsem o podpoře politických stran, ale chtěl jsem získat širokou podporu stran, které já považuji za demokratické. To se nepodařilo, protože každá z těch stran měla nějaký svůj legitimní zájem, a když se mi nepodařilo získat podporu většiny, tak jsem od toho odstoupil. Co se týče Pirátů, zklamání to není. Mně to dává větší svobodu, udržel jsem si nezávislost. Není to ale nezávislost hodnotová, nepodléhám fetiši nezávislosti. Jsem připraven spolupracovat v Senátu a jsem si plně vědom toho, že bez spolupráce s dalším senátory a politickými uskupeními člověk nemůže ničeho dosáhnout.
Nešel bych do klubu ANO, sociální demokracie ani k ODS
Už víte, do kterého senátního klubu byste zamířil, pokud byste uspěl?
Vstoupím určitě do nějakého klubu, protože člověk sám nic nezmůže. Záležet bude na situaci po volbách. Vím, že to nebude klub ANO ani SPD – ta ale klub mít nebude – ani do klubu sociální demokracie nebo ODS. Tyhle určitě ne.
Jedním z vašich soupeřů v kampani bude dlouholetý spolupracovník exprezidenta Václava Klause Ladislav Jakl. Překvapilo vás, že si vybral spolupráci s extrémní SPD?
Mě to nepřekvapilo. Víme, že Václav Klaus, pan Jakl a pak různé iniciativy – myslím, že se to jmenuje D.O.S.T, kolem pana Michala Semína – mají k sobě blízko a mají blízko k politice SPD, která je absolutně protievropská. Proto mě to nepřekvapilo. Nečekal jsem, že pan Jakl bude kandidovat, ale to, že kandiduje za SPD, není takový šok.
Kdo bude podle vás váš největší soupeř?
Předpokládal bych, že pan Michálek, pan Kratina a pan Gabal.
Jaké věci byste chtěl v Senátu prosazovat? Máte představu, jaké byste tam chtěl případně předložit zákony?
Práci senátora rozděluji na dvě složky, jedna je legislativní a druhá společenská. Senátoři se mají věnovat i tomu, že otevírají některé důležité otázky, dělají osvětovou činnost, prosazují nějaké ideje. Co se týče zákonů, v současné době se třeba řeší nebo bude řešit zákon, kterému já říkám náhubkový zákon a který by měl omezit možnost médií informovat o probíhajících trestních řízeních, což by v případě politiků vedlo ke snížení informovanosti veřejnosti. To je věc, kterou bych chtěl ohlídat a vystupovat proti tomu, aby něco takového mohlo být. Chtěl bych se také zabývat zákonem, který se týká rejstříků vlastníků firem. Evropská unie navrhla, aby bylo jasně a zřetelně dohledatelné až do konce, kdo je vlastníkem firem, a proud v Evropě směřuje k tomu, aby to bylo zcela veřejné, aby byla široká veřejná kontrola. To je jedna z věcí změny stylu politiky, jak jsem o tom mluvil.
Ústavu máme dobrou, není třeba ji měnit
Je nějaká změna ústavy, která je podle vás žádoucí a kterou byste podpořil?
Už v prezidentské kampani jsem říkal, že ústavu máme dobrou, že není třeba ji měnit, v tomhle jsem konzervativní.
Co si třeba myslíte o možnosti jednokolové volby do Senátu?
Nepřikláním se k tomu.
Voliči moc k senátním volbách nechodí. Jak se to dá změnit a přesvědčit je, že Senát je užitečný, aby volit do něj chodili?
Jediný možný způsob je v aktivitě senátorů. Lidé musí vidět, že senátoři vykonávají dobře svou práci, že se zabývají problémy, které trápí tuto zem. Když budou senátní posty jen trafikou na konci kariéry, tak budou lidé vždy o smyslu Senátu pochybovat. Pokud by se podařilo, že do Senátu vstoupí aktivní lidé, což je do velké míry na voličích, tak si Senát může získat respekt. V poslední době si u části společnosti respekt získává, protože řada lidí cítí určité ohrožení demokracie a vnímá význam Senátu jako pojistky nějakých náhlých změn v systému.
Kandidaturu do Senátu oznámil Hilšer 19. června:
19. června 2018 |
