Proč myslíte, že jste tím nejlepším kandidátem/kandidátkou?
Lena Mlejnková: Chci být aktivní senátorkou pro všech 83 měst a obcí v našem krásném regionu. Budu podporovat konkrétní projekty, jak se mi to dařilo v Semilech, jako je nový most, mateřská škola nebo nádraží. Mám téměř deset let zkušeností jako starostka města a zastupitelka Libereckého kraje, které chci využít ve prospěch lidí kteří tady žijí. Ne všechny problémy lze vyřešit z pozice města a kraje, a proto jsem připravená prosazovat náš kraj, aby nezůstal na okraji zájmu.
Milan Kroupa: Celorepublikové výsledky krajských voleb hovoří jasně, lidé chtějí změnu. V našem kraji sice vyhrálo o fous hnutí STAN, respektive Starostové pro Liberecký kraj, ale hnutí ANO získalo o 12,5 tisíce hlasů a osm zastupitelských mandátů více než před čtyřmi lety. To už o něčem vypovídá. Ta změna je potřeba i v Senátu a já ji mohu zaručit, nejsem totiž součástí hnutí STAN ani jiné vládní strany. Mohu práci senátora vykonávat naplno, nejsem nikde starostou ani nemám jinou uvolněnou funkci.
Kde se ve vašem regionu nachází největší slabina a jaké nabízíte řešení?
Lena Mlejnková: Mojí prioritou jsou sociální služby a zdravotnictví, ale i další oblasti jako je bydlení nebo dostupnost pracovních míst. Například poskytovatelé sociálních služeb nemají jistotu financování delší než rok a přitom jsou tolik potřebné. Nedostatek lůžek v domovech pro seniory. Řešení je právě na úrovní státu a změna financování jako se to povedlo na kraji a zapojení všech obcí.
Milan Kroupa: Náš region je velice specifický díky své historii, kdy část byla německá a část česká. Jeho charakter je ovlivněný poválečnými změnami a průmyslovou tradicí, která se téměř vytratila. Stačí jet například z Tanvaldu přes Desnou nahoru do Kořenova, sjet dolů a pokračovat po Pojizerce až do Jilemnice. Kolik bývalých textilních fabrik potkáte, kolik lidí tam pracovalo a kolik pak muselo odejít za prací jinam. Na Jablonecku je to zase otázka sklářství. Region se vylidňuje a mění se struktura obyvatel, nemyslím přímo Jablonec a Semily, ale menší města a obce. Těm je třeba pomoci, co do nabídky služeb, budování infrastruktury, školek, škol, sportovišť, vyžití pro rodiny...
Libereckým krajem se prohnala velká voda. Domníváte se, že současná protipovodňová opatření jsou dostatečná? Pokud ne, kde je potřeba začít?
Lena Mlejnková: Na běžnou velkou vodu jsou města zvyklá a připravena, ale je třeba zvyšovat opatření. Letošní extrémní povodně a výkyvy počasí nám to ukazují. Musíme být ještě více připraveni. Obrovskou roli zde hrají složky IZS a dobrovolní hasiči, kterým patří obrovský dík.
Milan Kroupa: Počasí neporučíme a nikdo vám nikdy neřekne, jak velká voda přijde a jaká opatření už jsou, nebo stále nejsou dostatečná. Nicméně, pokud velká voda opakovaně vyplavuje stejná města a obce na Frýdlantsku, pak si myslím, že je něco špatně. Přitom Mikroregion Frýdlantsko má už roky zpracovanou studii, jak dalším povodním zabránit. Takže je to o penězích a také o domluvě. Více peněz bych žádal po státu a domluva a koordinace by měla jít za krajem, včetně toho, že do opatření investuje více vlastních peněz. Není to jen o Povodí. Zpátky ale na Jablonecko a hlavně Semilsko, kudy se velká voda rovněž prohnala. Jsem moc rád za to, že nikde nenapáchala výrazné škody, a chtěl bych touto cestou poděkovat všem, kteří pomáhali.
V Libereckém kraji Starostové porazili hnutí ANO, to zvítězilo ve Višňové |
Liberecký kraj se ve výzkumu Místo pro život umístil na desátém místě. Výsledek příliš nelichotí. Čím je to způsobené?
Lena Mlejnková: Možná právě tím, že jsme někdy na okraji zájmu. Věřím, že se to postupně lepší a pomáhají tomu konkrétní projekty, opravy komunikací, zásadní roli hraje kvalitní školství a potřebujeme posílit dopravní napojení na Prahu vlakem.
Milan Kroupa: Ono je to dosti patrné z těch výsledků. Liberecký kraj je na tom nejhůř co do dopravní infrastruktury, zaostává v oblastech zdravotní a sociální péče, v řadě měst a obcí v kraji chybí i taková základní věc jako je kanalizace. A tady trochu převezmu rétoriku našeho kandidáta na hejtmana Davida Pražáka. Je potřeba, aby se vedení kraje začalo opět soustředit na každodenní život lidí, že se potřebují dostat bezpečně do školy a do práce, že potřebují mít dostupnou lékařskou péči a mít možnost dožít v domově seniorů, pokud už to doma není možné. V současné době to tak není podle objektivních dat i názorů obyvatel Libereckého kraje, o čemž je zmíněný průzkum.
Skončil první den letošního senátního finále. Lidé Senát podceňují, řekl Klaus |
Semilsko je z hlediska infrastruktury značně zanedbané. Některé silnice se opravují déle, než je naši předci v devatenáctém století stavěli. A to za mnohem horších podmínek. Kde je chyba a jak z této situace ven?
Lena Mlejnková: Hodně nám situaci komplikují lhůty na projekty a nyní i stavební povolení. Kraj a i město přistupuje k opravám komplexně, a ne jen opravou povrchů. V Semilech budujeme už druhý nový most s životností na desetiletí ve spolupráci kraje a města. Kraj postupuje podle pasportu komunikací, a ne podle toho „kdo víc křičí“ a je velmi dobře, že si uvědomují, že je třeba komunikace v našem okresu opravit.
Milan Kroupa: Liberecký kraj investuje do oprav silnic více než miliardu ročně, což není málo. Záleží ale na tom, jakým způsobem silnice opravuje. Pokud se již opravená silnice za pár let opravuje znovu, něco je špatně a zpravidla za to může zvolená technologie, nebo ignorace stavu podloží. Celoplošné opravy vypadají na první pohled velice dobře, ale ne všude jsou vhodným řešením. V předvolebním roce se vedení Libereckého kraje zaměřilo právě na Semilsko a oprav se dočkaly i opravdové tankodromy, na které opakovaně upozorňovali i naši krajští zastupitelé. Někdo tuhle předvolební akci ale úplně nedomyslel z hlediska uzavírek a pro lidi na Jilemnicku a Semilsku byl najednou takřka neřešitelný problém dostat se autem do práce, nebo třeba k lékaři. Takže za mě systematické, kvalitní opravy a rekonstrukce, které se nebudou řídit volebními roky, ale tím, aby byla daná silnice bezpečná a stavem podloží. Co se týče financí, kraj by mohl získat více peněz na silnice ze Státního fondu dopravní infrastruktury, kam je musí opět nalít stát.
Nahlédněme i trochu do vašeho soukromí. Která kniha vás nejvíce ovlivnila a které tři knihy jste naposled četl/a?
Lena Mlejnková: Knížky je moje velká vášeň a nikdy jich není dost. Hodně jsem dříve četla detektivky a silné příběhy. Poslední dobou mě baví oddechové knihy pro mladé lidi o dracích, magii a s dobrým koncem, protože u nich relaxuji a odvedu myšlenky od práce. Hodně se mi líbila kniha Kroniky prachu od spisovatelky Lin Rina, příběh z doby minulé o knihách a postavení žen s trochou romantiky zabalený do skvělého vyprávění, kdy chcete přečíst ještě jednu stránku. Těším se, že brzy vyjde další díl detektivní série od spisovatele Larse Keplera a druhý díl série Čtvrté křídlo od Rebecca Yarros.
Milan Kroupa: Přiznám se, že mám poměrně málo času a klidu na to, abych si sedl ke knize. Proto knihy většinou nečtu, ale poslouchám. Je to pro mě příjemné, protože kdykoli si sednu do auta a mám chvíli pro sebe, pustím si knihu nebo podcast. Za poslední tři roky jsem takto poslouchal více než 100 knih. V poslední době jsem četl knihu od Steva Berryho „Faktor Omega“, od Borise Johnsona „Faktor Churchill“, poslouchal knihu Niny Špitálníkové „Svědectví o životě v KLDR“ a Zdeňka Šmída „Cejch“. Neřekl bych, že existuje jedna jediná kniha, která by mě nějak silně ovlivnila. Velmi mě baví historické romány, ekonomická filozofie nebo thrillery Steva Berryho.
Co byste před druhým kolem voleb vzkázali obyvatelům kraje?
Lena Mlejnková: Chtěla bych požádat, aby lidé přišli k volbám do druhého kola, protože až v pátek a sobotu se rozhodne, kdo se stane senátorem nebo senátorkou obvodu 35 Jablonecko a Semilsko a bude obyvatele v Senátu zastupovat.
Milan Kroupa: Rád bych zmínil, že Senát není zbytečnou institucí. Opravdu může fungovat jako ta pomyslná pojistka demokracie, pokud v ní budou mít dostatečné zastoupení hnutí a strany, které nemají převahu ve sněmovně. Senátoři mohou vrátit do sněmovny návrhy jdoucí proti zájmům obyvatel, mohou také zákony navrhovat, což se bohužel moc neděje.
