Uplynulé čtyři roky byla Karolína Koubová opoziční jihlavskou zastupitelkou. Byť o tom zpočátku úplně nepřemýšlela, do vedení padesátitisícového města by se tak letos chtěla za Fórum Jihlava, Piráty a Zelené znovu vrátit.
Kdy se ve vás zrodilo přesvědčení jít znovu do voleb?
Po Vánocích minulého roku. Počítali jsme s tím, že v čele kandidátky bude kolegyně Tereza Kafková. Její práce v jihlavském zastupitelstvu je precizní a není tam, myslím, připravenější zastupitel. Ale ona se rozhodla, že si ještě čtyři roky počká. Tak jsem se rozhodla kandidovat do primárek, které jsem vyhrála.
Za jakou činnost oceňujete kolegyni Kafkovou?
Je architektka a věnuje se veřejnému prostoru, který je v Jihlavě neuvěřitelně zanedbaný. Ostatní města menšího formátu nás už předbíhají, jak vypadají jejich náměstí a ulice, dětská hřiště. Teď máme krásné hřiště na Českém mlýně, ale je to jediné nové krásné velké hřiště, které funguje.
Komunální volby v Kraji Vysočina
kandidáti v okresních městech
Jsou dětská hřiště silné téma?
Voliči nejsou jenom šedesátiletí bílí muži. Jak se nám ve městě daří a jak se nám líbí venku, to je určitě téma pro voliče, ven chodí senioři i mládež. Máme hřiště pro tříleté a čtyřleté, ale když je dítěti deset nebo patnáct, nemá venku co dělat. Pro mě je důležité nebrat jako zaškatulkované, že hřiště je jen prostor pro tříleté dítě a pětadvacetiletou maminku a že pro nikoho jiného není zajímavé.
Současné garnituře se daří v Jihlavě dotahovat velké stavební projekty, ale velké investice nevzniknou během jednoho volebního období. Které z projektů vznikly už za vašeho období působení?
Zásadní bylo vyřešení komplikovaného a vleklého sporu města se Svazem vodovodů a kanalizací, z něhož jsme vystoupili a který městu zadržoval vodohospodářský majetek provozovaný Vodárenskou akciovou společností. Oprava každé ulice znamenala, že potřebujeme souhlas dvou vlastníků, který jsme pravidelně nedostávali. Znamenalo to, že opravíme jen povrch a neopravíme ty sedmdesát let staré trubky pod povrchem. To se dělá teď. Nyní Služby města Jihlavy mají novou vodárenskou divizi, starají se o to a drží ceny, které jsou stále pod republikovým průměrem. To jsou věci, které tehdejší opozice kritizovala. Dnes i oni uznávají, že to byl důležitý krok, že se to povedlo.
Nový multifunkční sportovní stadion Horácká aréna se taky připravoval už za minulého vedení magistrátu.
Ano, my jsme přestali přešlapovat. Variant bylo několik, vždycky to skončilo s tím, že se rozhodneme do příště a nikdy se nic nerozhodlo. Takže za tím si stojím, že to bylo námi velmi posunuté a především rozhodnuté. My jsme se rozhodli pro architektonickou soutěž a pro to, že to bude v centru a za tím si také dodnes stojím. Potvrzuje se, že Jihlaváci tam mohou dojít pěšky a nemusí nikam daleko, děti si tam mohou dojet městskou dopravou. I restaurace velmi pomohla i s opraveným parkem u arény a ulicí před polytechnikou. Bylo tam uděláno neuvěřitelně práce a dobře to dopadlo.
Karolína Koubová
|
Jaké byly těžké chvíle vašeho volebního období?
Bylo jich několik. I budoucí Horácká aréna. Vodohospodářský spor trval dva roky, než jsme ho vyřešili. Když jsme nastupovali, vůbec jsme nevěděli, v jakém rozsahu to je. Byl velký konflikt s advokátem, se kterým jsme to tehdy řešili. Bylo to velmi nepříjemné. Dvakrát jsme vyměnili advokáty, ti třetí byli skvělí. Spor se v roce 2020 podařilo rozmotat. S odstupem času můžu říct, že to dopadlo dobře. Z toho mám asi dnes největší radost. Tehdy to ale opravdu nebylo vůbec příjemné, bylo to krajně vyhrocené, včetně zastrašování, vyhrožování. Pak začal covid. Začalo se šetřit, to mělo vliv na projekty, problémy byly ve školách, když se děti musely dostat do online prostoru, byly telekonference, spousta dětí neměla počítač a byly odstřižené. Současně jsme online řešili strategický plán města, což bylo velmi obtížné. A pak přišla válka, práce s uprchlíky, znovu krizové štáby. Všechno to byly bezprecedentní situace.
Po zahájení stavby arény jste řekla, že si nejste jistá, zda tu investici v realizované podobě byste ještě v té době podpořila.
V té době se zdvojnásobil rozpočet na stavbu a byla doba covidu, kdy stouply ceny materiálů, sehnat dodavatelskou firmu bylo nemožné. Jednu opravu silnice jsme soutěžili 24krát. Jak byly tehdy karantény, nebyli lidé, týmy odpadaly a cokoli postavit byl problém. Také jsem si nebyla jistá, jak to bude provozováno. Jsem příznivec, aby provozovatel byl od začátku u projektování. To jsem tam neviděla, byl u toho pan Bedřich Ščerban (jednatel Dukly Jihlava - pozn. red.), ale nebylo u toho gastro a další uživatelé baráku. Druhá otázka byla, jestli se podaří prodat Duklu, to se podařilo. Třetí otázka je vlastní provoz, zda se to ufinancuje. Do profi A- týmu hokeje by se peníze dávat neměly a nyní je tam dáváme, aby se zaplatil nájem, s tím nesouhlasím. Děti podporovat musíme, ale když se dívám na to, jaká jde podpora duklácké mládeži a jaká ostatním sportovcům, je to obrovský nepoměr. Město by si zasloužilo více podpořit nezávodní kluby.
Senátní volby 2026: druhé koloCheb | Louny | Plzeň-město | Pelhřimov | Příbram | Praha 5 | Praha 9 | Praha 1 | Kladno | Česká Lípa | Kolín | Hradec Králové | Žďár nad Sázavou | Znojmo | Brno-město | Přerov | Litovel | Frýdek-Místek | Ostrava-město | Karviná | Zlín | Uherské Hradiště |
Minulé volební období bylo v náročné době, ale přesto dělala byste dnes něco jinak?
V koalici nás bylo hodně a každý chtěl prosazovat svůj zájem. Zpočátku se to dařilo vykomunikovat, hodně jsme diskutovali. Dnes bych si hodně rozmýšlela, zda jít do tak roztříštěné koalice. Nynější primátor Petr Ryška (ODS) dostal hodně vynadáno, že šel do předvolební koalice s ANO, když mohl jít se STAN a s námi, měl by ale jen 19 hlasů. STAN ale tu předvolební komunikaci v minulém volebním období vedl hrubě a neprofesionálně. Takže se panu Ryškovi nedivím. Se svou zkušeností jde to chvíli, ale když přijdou těžké momenty, je to na hranici únosnosti. Poslední volební rok je v tomto vždy náročný.
Názory se různí na parkovací koncepci, která se rozběhla mílovými kroky, nicméně nebyla dokončená. Co vy a parkování, pokud byste o něm rozhodovali?
Co jsme začali dělat a nedořešilo se, bylo funkční podílení se obyvatel na rozhodování o takovýchto tématech. U parkovací koncepce se komunikace zasekla hned na začátku. Vedení města na to strašně narazilo. Nebylo to projednané, věci, které lidi průběžně připomínkují, se do toho průběžně doplňují, což znamená hrozný zmatek. Sama se vůbec nevyznám v tom, co v tom systému dnes platí a neplatí. Takže bych byla pro projednávání s lidmi, dopředu říct, kdy se něco mění, kdy se něco zkouší, co je myšleno vážně. Určitě si ten systém pro centrum města zaslouží revizi a pravidla v centru by neměla fungovat stejně tvrdě i na sídlištích. Na druhou stranu není možné mít v rodině čtyři auta, to se do města nemůže vejít. Kdo má garáž, ať parkuje v garáži, kdo má velkou dodávku, ať ji neparkuje před domem na sídlišti. Ale k tomu musíme mít parkovací domy a záchytná parkoviště, bez toho to nemůže fungovat.
Dokážete si představit spolupráci se současným primátorem?
Určitě ano. Sice jsme každý na jiném názorovém břehu, dělali bychom každý ty věci jinak, ale mnou viděno jsme se respektovali a spolupracovalo se nám dobře.
Rozhovory s lídry |
Čím jste se zabývala v minulých čtyřech letech?
Rok jsem byla eventovou a kulturní manažerkou na Zámku Žďár, kde jsem měla na starosti akce a tým, který je realizuje. Pak jsem tam byla dva roky jako ředitelka. Bylo to fajn, byla to velká transformace té organizace. Hodně se tam investuje, je to obrovská manažerská zkušenost. Zároveň jsem nastoupila na doktorské studium na DAMU, kde se věnuji vlivu kultury na kvalitu života ve městě, studium letos končím. Nyní jsem na rozcestí. Buď půjdu do politiky, nebo zahájím vlastní projekt, který mám připravený a na který se moc těším.
Jaká témata jsou pro vás klíčová pro budoucnost Jihlavy?
Bydlení a základní školství. Město potřebuje větší vlastní bytový fond, bydlení, které samo město může korigovat. Město má málo svých bytů. Výstavby, které jsou, jsou za mě v tomto ohledu promarněná příležitost. Město dovolí developerům stavět, ti mají byty na prodej, ale mohlo se tam udělat několik městských nájemních bytů. Bytový fond se buduje velice dlouho, s takovými dohodami je potřeba začít co nejdřív. Ve školách a školkách vidím velký potenciál rozvoje. Mění se nároky na děti a školství se tím musí vyrovnat. Školy by měly mít více asistentů, méně dětí ve třídách s více učiteli, být s nimi více venku, dělat to více zážitkově pro děti. Biflování je také nutné, ale zážitky ze školy jsou dobrou cestou, jak děti něco naučit. Školky by měly mít větší volnost, jak se profilovat. Máme sedmnáct školek a všechny jsou stejné. Prostor na to je, nechme jim na základě požadavků rodičů zvolit si cestu, jakou chtějí jít.
Lídr jihlavských Motoristů: Nabízíme městu štíhlejší úřad a plynulejší dopravu |
Obstojí tato takříkajíc měkká témata oproti tvrdým investičním záměrům?
Vyčítalo se nám, že děláme spoustu studií a nic z toho. Ale my jsme to nemohli dřív stihnout, protože ten proces výstavby větších akcí trvá minimálně dvě volební období, pokud to není jednoduchá oprava chodníku nebo silnice. Byly to studie, které dbaly na veřejný prostor, byla tam zeleň, lavičky, cyklopruhy... ty nyní padají pod stůl. V tom my můžeme nabídnout určitou urputnost, aby ten veřejný prostor vypadal hezky. Investice sama o sobě je fajn, ale my musíme myslet na lidi, kteří chtějí být venku, chodit pěšky. Když je chceme tlačit do toho, aby bylo méně aut, tak ani nemáme jinou možnost. Jsou voliči, kteří se i na tohle dívají.
Řeknete mi nakonec nějakou veselou příhodu z dětství?
Můj otec byl kapitánem u říční plavby, „šífák“, takže byl vždycky 14 dní pryč a 14 dní doma. Jezdil na Labi a na Rýnu, plavil se u břehů Evropy. Když byl doma, staral se i o ženské práce a nás učil zase i ty mužské. Když jsme se sestrami chodily na základku a on v 90. letech jezdil na lodi do Německa, vozil nám čokoládičky. Tehdy byla velká móda si vyměňovat ty obaly, my jsme to vyhrávaly, protože jsme měly ty sladkosti „ze Západu“. Pak domů vozil sýry. Jednou přivezl belgický sýr zatavený ve vosku. Protože my jsme to tady neznaly, tak jsme ho snědly i s voskem. Pak jsme mu řekly, ať už ho nevozí, že je to hnusné.
