Kandidujete za Realisty. Ti v říjnu propadli ve volbách do Sněmovny, přes nákladnou kampaň nezískali ani procento hlasů. Není pro vás vlastní strana přítěží?
Já se vnímám jako nadstranický kandidát, nominovalo mě 29 poslanců z osmi stran. Je pravda, že jako zakladatel Realistů se hlásím k jejich politickým myšlenkám a téměř se všemi názory se ztotožňuji. Ale prezidentské volby jsou něco jiného než volby do Sněmovny.
Právě ty myšlenky však na podzim moc lidí neoslovily.
Jedna věc je, zda jsou myšlenky správné, a druhá, jestli je umíte sdělit. Ale opravdu bych nechtěl srovnávat parlamentní a prezidentské volby. Je to výrazně něco jiného a lidé to tak vnímají.
I vaše „prezidentské“ preference se teď pohybují v jednotkách procent. Jaký máte plán, abyste to zvrátil?
Moje největší nevýhoda je, že jsem oproti ostatním kandidátům málo známý. Takže za těch několik zbývajících dní musím udělat všechno pro to, abych byl známější. Určitě klíčovou roli v tom sehrají média. Nepodceňuji ani kontaktní kampaň.
Jste zbrojní lobbista. Předurčuje vás tato profese k prezidentskému postu?
Mezinárodní jednání v oblasti vojenského materiálu, to je diplomacie na nejvyšší úrovni. Protože neprodáváte osobní auto. Navazujete bezpečnostní vztah. Partner vám musí uvěřit, že ho vaše země nenechá v nouzi, když půjde třeba o náhradní díly. To nejsou obyčejné zakázky. Tento obor dělají ti nejvyšší hráči – na úrovni britského premiéra, amerického prezidenta. Není to otázka byznysu, ale zahraničněbezpečnostních vztahů. A o co jiného má České republice jít než o zahraničněbezpečnostní vztahy?
Nebyl byste tím pádem jako prezident ve střetu zájmů?
Česko by se mělo starat o svou bezpečnost. To, že by mělo nakupovat zbraně, je jen jeden z prvků. Hlavně by mělo být maximálně soběstačné. Nikdy nevíte, kdy může nastat situace, v níž budeme muset například mobilizovat. A nebudeme-li schopni vyrábět, nemá cenu mobilizovat. Po roce 1918, během konfliktu s Maďarskou republikou rad na Slovensku, naše jednotky prohrávaly, protože jsme nebyli soběstační ve výrobě nábojů. A proto v roce 1920 vláda rozhodla o zřízení továren, které byly schopny zásobovat armádu municí. Takže považuji za výhodu, že té problematice rozumím.
Favoritem voleb zůstává dnešní prezident, ten navíc hraje důležitou roli při vyjednávání o vládě. Bude vůbec možné s ním v té pozornosti soupeřit?
Vždycky, když už nějakou funkci zastáváte, máte výhodu oproti těm, kteří o ni usilují. To tak je. Jsem přesvědčen, že i proto prezident Zeman nechce chodit do diskusí. Mediální prostor má i bez toho.
Společnost je dnes poměrně zásadně rozdělena na příznivce a odpůrce Miloše Zemana. Cílíte jen na jednu z těch skupin, nebo můžete oslovit obě?
Jeho voličům jsem schopen nabídnout, že budu pokračovat ve všem dobrém, co on dělal. A dělal dobré věci.
Co třeba?
Například tu ekonomickou diplomacii. A mluvil bez politické korektnosti. Já také budu mluvit bez politické korektnosti. Mám dostatečný věk na to, abych měl zkušenosti, a zároveň dostatečnou fyzickou kondici. Ekonomickou diplomacii jsem schopen dělat mnohem intenzivněji než prezident Zeman.
