Nedávno ÚDHPS řešil podnět ohledně hnutí ANO. Rozhodli jste, že „lež ještě není přestupek“ a současně jste uvedli, že ještě nebyly vyhlášeny volby. Co tam tedy bylo rozhodující?
Primárně to, že vůbec nejsme v režimu volebního zákona. Prostě nejsou vyhlášeny volby, takže nebylo, co posuzovat. Pak jsme k tomu dodali, že podle volebního zákona není přestupkem v kampani lhát. Navíc i podle judikatury – Nejvyššího správního soudu, jsou v kampani hranice toho, co se smí, velmi široké. Judikatura je spíše postavená na tom, že je na voliči, aby se rozhodl, jestli takový způsob kampaně je pro něj přijatelný, či nikoliv a jestli chce dát dané straně hlas, nebo nechce.
Příklad je, když Andrej Babiš měl prohlásit, že Piráti chtějí ubytovávat uprchlíky v chatách občanů. To byla fakticky nepravda. Přesto soud rozhodl, že je to volební kampaň, kde se používají různé verbální nástroje a volič sám musí být kompetentní na to, aby si to v hlavě přebral.
Byť zatím není novela zákona schválena, mluví se o tom, že ÚDHPS by mohl v budoucnosti hlídat i lži. Nebyl tohle právě ukázkový případ, který byste řešili?
Nevím, nebudu se k tomu asi úplně vyjadřovat, nechci spekulovat, jak by úřad věc posoudil. Každopádně původní návrh (u kterého uvidíme, jestli zůstane v zákoně), hovořil o zjevných lžích a hrubých nepravdách, tedy ne o jakékoliv nepravdě. Je spíše otázka, zda by byl zkreslující výrok považován za zjevnou lež. To já nevím.
Ve volbách jde o bezpečnost země
ÚDHPS nakonec podnět na kampaň hnutí ANO odložil. Na úřad se pak ale snáší kritika, že nekoná a je vlastně k ničemu. Jak kritiku vnímáte?
Vnímám ji samozřejmě špatně, ale chápu ji. Z pohledu občana, který vidí, že kampaň fakticky už běží, ale už nevnímá to, že úřady mohou konat jenom na základě zákona a v jeho mezích. Chápu, že z pohledu voličů je to podivné, ale taková jsou prostě pravidla. Je to na vůli prezidenta, kdy vyhlásí volby. Dokud je nevyhlásí, neběží ve smyslu zákona kampaň.
Je to i pro úřad složitější, když čekáte na termín voleb? Nebo už nyní monitorujete kampaně, které však ještě kampaněmi nejsou?
Spíše vnímáme trendy, co se v kampaních dá očekávat nebo kam to letos bude směřovat. To je ale spíše naše osobní pozorování. Takže se rozkoukáváme, jak kampaně budou vypadat. Zatím ale jako úřad nemonitorujeme, protože dokud prezident volby nevyhlásí, nemáme k tomu důvod.
Pokud jde ještě o pohled na úřad, zda je zbytečný. To je taky těžká otázka. To byste mohla stejně tak nahlížet na finanční úřady, protože daně se obchází, nebo na policii, protože rychlost se porušuje, a obchody se vykrádají. Máme to složité. Úřad byl koncipován jako miniaturní. Na to, aby obsáhl všechny kandidáty, kraje a všechno, by to musel být monster úřad s pobočkami všude možně. To by sklízelo kritiku ještě větší.
Spíše si myslím, že může být oprávněně za problematický vnímán věcný záběr úřadu. Úřad totiž nemá přístup k nějakým exkluzivním poznatkům. Teprve když zahájí kontrolu, dostane se k detailním informacím. Problém je ale zjistit, co si tu kontrolu zaslouží, tedy kde se problém nachází. Na plošné kontroly nemáme kapacity.
Lež ještě není přestupek a kampaň ještě neběží, řekl úřad na kampaň hnutí ANO |
Jak se obecně úřad na sněmovní volby nyní chystá?
Už nějakou dobu je zjevné, a to nejen u nás, ale po celém světě, že volby jsou čím dál více bezpečnostní otázka. Ve volbách jde o bezpečnost země, protože ovlivňování kampaně je součástí hybridních forem války. Na bezpečnost České republiky dohlíží různé instituce. U nás má příprava na volby v téhle fázi ten rozměr, že sledujeme směr, kterým se bude kampaň patrně ubírat.
Snažíme se připravit na to, abychom byli co platní i v případě, že v kampani nastanou nějaké jevy, které pozorujeme třeba v jiných zemích. Příkladem je rumunský soud, který zrušil prezidentské volby, a to kvůli zjevným zásahům do kampaně. To my samozřejmě nemůžeme. Obavy z toho, že kampaň může být výrazně ovlivňována, tady ale jsou.
Nelze, že bychom kampaň ukončili
Kdybyste zjistili, že se něco takového děje, můžete na to nějak reagovat nebo je nutné doběhnout volby?
My jako úřad do kampaně zasahovat nemůžeme. Například nelze, že bychom kampaň ukončili nebo někoho vyloučili. Politická soutěž a svoboda slova je vyšší karta. Od toho jsou tady soudy, které do toho smí sahat.
Dá se říci, že dneska jsou kampaně čisté?
To se nedá. Máme ale pravidla, což je samo o sobě hodnotou. Víme, co je a není správně. Do určité míry můžeme pravidla vynucovat. Už to, že pravidla jsou a nevnímám nějakou masivní zjevnou snahu je obcházet, je dobré. I během kampaně se na nás obrací volební manažeři a ptají se, jak mají to či ono správně provést. Tohle z mého pohledu tedy do určité míry funguje.
Nejsem ale samozřejmě naivní, že by bylo všechno křišťálově čisté. To, že v kampaních peníze utíkají a my na ně nevidíme, je zřejmé. To, že na sociálních sítích se vede paralelní kampaň, na kterou není vidět, je také zřejmé. Jak ale říkám, u podstatné části stran i kandidátů je snaha udělat kampaň podle pravidel. U těch hlavních sněmovních stran bych řekl, že to platí asi u všech z nich. Oproti době, kdy žádná pravidla nebyla a všichni si dělali, co chtěli, je to opravdu výrazný posun.
Jak se za dobu fungování ÚDHPS změnila práce úřadu?
Z úřadu se stal kolektivní orgán, tedy z té dohledové části. Tvoříme kolegium, ve kterém rozhodujeme o většině věcí. Odlišila se jasněji role správní či manažerská, která náleží předsedovi. Je to dobře.
Lži ve volební kampani nově jako přestupek. Hrozit má pokuta až 2 miliony korun |
Když se podíváme zpětně na poslední prezidentské, krajské či evropské volby, kde strany nejčastěji chybují? Zkouší, kam až mohou zajít?
Prohřešků oproti době po uzákonění pravidel kampaní v roce 2017 ubývá, jak se legislativa a pravidla dostala pod kůži. Jsou ale rozdíly mezi volbami. U sněmovních voleb jde většinou o strany, které jsou již zběhlé, mají nějaký aparát či volební manažery.
V senátních volbách často kandidují nezávislí kandidáti, třeba i poprvé. Tam jsou prohřešky častější. Jednoduše u nižších typů voleb kandidují často subjekty, které snáz udělají chyby, protože nemají takové administrativní zázemí a povědomí o svých povinnostech.
Obecně si ale nemyslím, alespoň ne v nějaké velké míře, že by tady byla snaha pravidla obcházet či ohýbat. Spíše se proměňuje doba. Čtyři roky třeba mezi sněmovními nebo pět let mezi prezidentskými volbami jsou docela dlouhá doba. Objevují se tak nové marketingové nástroje, techniky i okolnosti. My spíše reagujeme na vývoj, musíme náš přístup korigovat, abychom dali návod, jak v těch věcech postupovat, protože je tam často něco nového. Nějaká zjevná snaha na pravidla kašlat se občas objeví, ale ne masivně.
Techniky se mění
Mění se metody, jak vyhodnocujete a monitorujete kampaně? Nyní se velká část kampaně přesouvá na internet. Předpokládám, že na to také musíte nějak reagovat...
Samozřejmě. Těžiště kampaně se přesouvá na internet, potažmo sociální sítě. Paralelně s tím se také mění pravidla pro politickou reklamu na sociálních sítích. Máme tady evropskou legislativu, která nařizuje politickou reklamu nějakým způsobem odkrývat a vyčíslovat. Například na Facebooku v knihovně reklam.
Od příštího roku má v platnost vstoupit úplně nový balík legislativy, který by měl zajistit, že bude ještě více zřejmé, kdo za tou kterou agitací stojí. Takže ano, techniky se mění a i my se více soustředíme na sociální sítě. Díky těm zmíněným novým evropským pravidlům bychom k tomu snad měli mít také lepší nástroje. Narážíme ale také na naše personální možnosti. Kampaň vedou desítky stran a v nich tisíce kandidátů, ale nás je na dohled nad tím vším dvanáct. Nemůžeme obsáhnout všechno.
Strany porušily pravidla voleb, zjistila kontrola. Úřad nadělil pokuty téměř všem |
Jaké je teď tedy pro úřad monitorování kampaní?
Je to těžší, protože je toho na sociálních sítích obrovské množství. Když máte billboardy či tradiční tiskoviny, tak zadavatelé jsou většinou politické strany, za vyvěšení platí a situace je jednoduchá. Kdežto na internetu se může vyjadřovat každý – podporovatel, kandidát, kdokoliv – a někdy ani neví, že už je za čarou, kdy se ocitá v zákonném režimu jako někdo, kdo agituje, tedy takzvaná třetí osoba.
Platí to i naopak – veřejnost často považuje za kampaň něco, co jí ale podle zákona není. Je obtížnější rozlišit, co splňuje kritéria kampaně. Protože ve smyslu zákona není kampaň všechno to, co lidé vnímají jako kampaň. Musí to být něco, za co se obvykle platí. Také to musí být v době od vyhlášení voleb do vyhlášení výsledků. Máme na webu průvodce pravidly, který ty věci snad srozumitelně vysvětluje. Doporučuji každému, kdo chce do kampaně promlouvat, aby si ho prošel.
Takže v tom obrovském množství příspěvků na sociálních sítích musíte napřed odlišit, co je vůbec kampaň, a teprve u toho řešit, jestli splňuje náležitosti a je vyčíslená ve výdajích. Pak tu je velké množství anonymních účtů na sociálních sítích. To je ale problém, který asi nevyřeší ani nová legislativa. Je to totiž hodně na přístupu provozovatelů sociálních sítích, nakolik těmto praktikám chtějí bránit. Je složité je donutit.
Zákon platí pro všechny strany stejně
Pro volby jsou také dané limity. Nemělo by dojít k navýšení limitu pro kampaně, třeba vzhledem k inflaci?
To je čistě politická otázka. Limity po nás nechtěla ani Rada Evropy, potažmo GRECO, na jehož doporučení naše legislativa o kampaních stojí. Sami jsme je zavedli do zákona. Limity vlastně ani přímo nesouvisí s transparentností.
Můžete udělat transparentně kampaň za miliardu stejně jako za deset tisíc. Tam, kde mají limity zavedené, což je nadpoloviční většina zemí v EU, někde třeba nemají absolutní částky jako my, ale mají například násobky průměrné mzdy. To pak kopíruje výkonnost ekonomiky. U nás to zatím není zvykem, takže se pak jednou za čas musí sahat do zákonů. To je ale vždycky obtížné. Je to typ legislativy, do které když se sáhne, objeví se řada protichůdných postojů a dosáhnout dohody bývá složité.
Pokud třeba strany opakovaně chybují v základech, nemělo by se přistupovat k tvrdším postihům? Přece jen když se podíváme na uložené pokuty, tak se nebavíme o vysokých částkách.... Nebyly by vyšší pokuty více výchovnější? Pro některé strany může být výhodnější zaplatit 10 tisíc pokutu než přiznávat nějaké sponzory...
On je trochu problém v tom, že zákon platí pro všechny strany stejně. Ať už je to lokální strana, která jednou za čtyři roky kandiduje v malém městečku, nebo velká vládní strana. Možná by rozmezí mohlo být trochu větší.
Moje zkušenost je ale taková, že stranám vadí být pokutován. Nechtějí mít punc, že udělaly něco špatně. Není jim to jedno. Částka je pak pro ně spíš vedlejší, především pro velkou stranu, které o peníze zase tak nejde. Spíše jim vadí fakt, že měly spáchat přestupek. Takže si nemyslím, že by vyloženě kalkulovaly s tím, že se jim to vyplatí.
Druhá rovina věci je, že do těch tří pásem sankcí, které jsou ve volebním zákoně, jsou přestupky podivně umístěny. Za něco, co by podle mě mělo být bráno jako vážný přestupek, je tam pokuta v nejnižším pásmu, například nezveřejnění zprávy o financování kampaně. To je v pásmu od 10 do 100 tisíc korun. Přitom by za to měla být nejvyšší pokuta.
