„Pokud si mateřská strana nevede na celostátní úrovni dobře, může spojení s ní spíš škodit,“ vysvětluje Eibl, proč občané kandidují spíše jako nezávislí.
Dal by se ústup tradičních stran v menších městech a zejména na vesnicích označit za trend posledních let?
Určitě to není nic vyloženě nového pro letošní volby. Ale jsou to několikáté komunální volby v řadě, kdy se počet nezávislých kandidátů a nezávislých sdružení zvyšuje. Můžeme dojít k číslu, že tři čtvrtiny až čtyři pětiny z kandidátů se k žádné z parlamentních stran nehlásí. Není to novinka, ale něco, co postupuje.
Není to pro voliče nepřehledné?
Právě že ne. Myslím, že je potřeba otázku rozdělit na dvě části. Když se zaměříme na největší města v Česku, tak tam stranickost hraje roli. Voliči totiž nemají osobní zkušenost s kandidáty. Čím níže ale jdeme a čím více se zaměříme na malé obce, tím větší roli hraje osobní znalost kandidátů a stranická nálepka ničemu nepomáhá.
Může mít i negativní vliv?
Ano. Pokud si mateřská strana na celostátní úrovni nevede dobře, může to spíš škodit. V minulosti jsme zažili, že kandidáti z ČSSD nebo ODS ve středně velkých městech se snažili svoji stranickou identitu skrývat.
Šéf ČSSD bude obhajovat post starosty, kandiduje však pod jinou značkou |
Nepřichází tak ovšem politici, kteří se „odstřihnou“ od své mateřské strany a založí si vlastní hnutí, o materiální a finanční prostředky, které jim může strana nabídnout?
To je dobrá otázka, jak ale vidím do některých politických stran, tak komunální kampaň si financují na místní úrovni. Ale máte pravdu v tom, že pokud má politik za sebou tu stranickou „mašinérii“ a rozhodne se vést kampaň, která bude podle stranického manuálu, tak je to mnohem jednodušší než celou kampaň vytvářet na míru.
Můžete to rozvést?
Když se podíváme třeba na hnutí ANO, tak mají jednu šablonu a tu sekají jak Baťa cvičky. Vždy jen vymění jméno a fotku člověka, za kterého bude líp. Pokud tohle strana nenabízí, tak si to musejí lidé na lokální úrovni vytvořit sami. V těch úplně nejmenších obcích to ale skoro žádnou roli nehraje, tam stačí jednoduchý materiál, kde bude důležitý jejich obličej a jméno. Ve středních městech se to asi komplikuje, tam stranické zázemí může pomáhat. Pokud se kandidáti rozhodnou, že ho nechtějí využít, tak k tomu asi mají nějaký důvod.
V malých obcích si tedy kampaň financují sami kandidáti?
V případě těch supernezávislých kandidátek je to jasné, tam se musejí poskládat sami. Záleží také, jak velkou kampaň chtějí mít. Komunální kampaň v mikroobcích se dá vést téměř zadarmo, kandidáti do toho investují jen svůj čas. Pokud chtějí i vylepovat plakáty, už to znamená investice do nějaké produkce. V tomto případě se dá očekávat, že regionální sdružení něco přispěje, ale nemyslím si, že to pokryje všechny náklady.
Je pro zavedené politické strany problém, že od nich politici na komunální úrovni ustupují?
Dnes je takové módní slovo signál, takže bych ho použil. Je to signál, že se něco děje. Okamžik, kdy vlastní straníci schovávají svoji identitu za nějakou místní značku, může svědčit o tom, že strana není v daném čase a prostoru vnímána moc pozitivně. Což může být pro stranu signál, ale na druhou stranu nevím, jestli to lze vztahovat i k celostátní politice. Spíš bych řekl, že ne.
To se nejspíš v současné době nejvíc týká ČSSD.
Ano, je to možné. Kandidáti ČSSD jsou více schovaní, značka se víceméně vyprázdnila. Je chápána jako neúspěšná a do jisté míry jako nerelevantní.
Dá se naopak říct, kteří politici jsou nejvěrnější a nejvíce hrdí na svoji partaj?
Nemám informace ze všech 6 200 obcí, ale těmi ryzími a „hrdými“ jsou určitě komunisté, kteří kandidují pod vlastní vlajkou, až tedy na pár případů, kdy se spojili s SPD. Problém se svojí stranickou identitou určitě nemá ani KDU-ČSL. Tento problém se týká hlavně velkých stran z minulosti, tedy občanských demokratů a sociálních demokratů.
