Leitnerová si uvědomuje, že obhájit čtrnáct procent a deset zastupitelů z předchozích voleb je těžký úkol. „Nálada ve společnosti i politice není pro liberální stranu jako Piráti příznivá,“ tuší sedmatřicetiletá politička.
Jak moc si tedy věříte, že se stanete první ženou v čele Jihomoravského kraje?
To je zajímavá otázka. Asi kdybych si nevěřila vůbec, tak do toho nejdu. Hlavně chci ale pokračovat ve své práci. Pokud se stanu hejtmankou, a věřím, že je klidně možné, že mi lidé dají důvěru, hodlám pokračovat v té práci ještě intenzivněji. Jestli to ale bude v jakékoliv jiné formě, je to pro mě také důležité.
Na plakátech jste označena jako odvážná hejtmanka. V čem vidíte svou odvahu?
V první řadě možná už jen v tom, že v dnešní době politika opravdu není prostředí, které by lákalo ženy a mladé lidi, což se ukazuje i z pohledu toho, kolik nenávistných komentářů míří na můj vzhled, inteligenci nebo chování. Zároveň jsem za čtyři roky dokázala, že si umím stát za tím, co chci. Dokážu si to prosadit, ale zároveň nepotřebuji chodit do konfliktu. Když vnímám, že už se nějaký rodí, umím jít i mezi protistranu a věci si obhájit.
Čím se můžete v gesci sociální a rodinné politiky pochlubit, že jste udělala a má to dopad na běžné lidi?
Je pravda, že sociální služby vnímají až ve chvíli, kdy je potřebují, což je v tíživé životní situaci. Podařilo se nám výrazně posunout krajskou síť. Navýšili jsme úvazky zejména v přímé péči v terénu, a to u služeb pro rodiny s dětmi s postižením, lidi s autismem i seniory. Víc pracovníků je také v příspěvkových organizacích, jež se zaměřují zejména na péči o seniory s neurodegenerativní poruchou a různými typy demence. Za poměrně velký úspěch považuji rozjetí programů na podporu paliativní péče. Daří se nám rozšiřovat možnost důstojného dožití v našich zařízeních i pro lidi doma. Už nechodí na hospitalizaci do nemocnic, ale mohou v poklidu dožít ve svém prostředí či v zařízeních, která třeba i velmi často považují za domov, a to také za účasti rodiny.
Pustila jste se do transformace sociálních služeb, kdy se část klientů přesunula ze zámků do moderních budov. Proč jde ale stále jen o zlomek z celkového počtu?
Záměr zahájilo už předchozí vedení, my jsme strategii aktualizovali. V příštích letech chceme opustit několik těchto zařízení. Máte pravdu, že jde zatím o menší část lidí. Není to ale tak, že řekneme: Sbalte si své věci a běžte. Příprava klientů, kteří žijí několik let v ústavním zařízení, je proces třeba na rok. Musí se naučit fungovat víc samostatně, trénovat třeba i sebeobsluhu, protože byli „přepečovávaní“. Když hledáme nemovitosti na nákup rodinných domů pro chráněné bydlení, chceme, aby byly v pořádku a bezpečné pro lidi, kteří nebyli zvyklí žít v běžné společnosti. Stejně tak, jak se připravují oni, potřebujeme, aby s tím souzněla i obec a místní komunita, protože je to pro ni zásah. Někdy proces trvá delší dobu, ale pak jsou i případy, kdy se nám podaří něco koupit a třeba do půl roku už se tam klienti přesunují.
Co se stane s opuštěnými zámky a starými budovami? Chystáte se je všechny privatizovat?
Určitě ne. Služba objekt opustí, ale ten zůstane v majetku kraje. Bude už na politickém vedení, pro co se rozhodne. Třeba Moravskoslezský kraj, který má transformaci za sebou, některé objekty předal do užívání obcím, z jiných se staly coworkingové huby, muzea. A bylo tam i pár příkladů, kdy se prodaly soukromým majitelům. Nejznámější případ je třeba zámeček v Jinošově, kde se zřítil strop, klienti museli objekt opustit a Kraj Vysočina se ho rozhodl prodat. Koupil ho soukromník a má z něj vlastní sídlo.
„Blázny“ tu nechceme, ošívají se v obcích. Kraj chce přemístit duševně nemocné |
Přestanete kvůli přeměně služeb přijímat nové klienty?
To rozhodně ne. U procesu transformace je naprosto běžné, že ve chvíli, kdy chcete opustit nějaké zařízení a část klientů přesunout do více vyhovující komunitní služby, už jenom nenavyšujete kapacitu ve starém zařízení. Ideální postup je, abychom vždy, když přesunujeme část klientů do moderních služeb, v nich už zároveň přijímali i nové klienty a tím navyšovali kapacitu. Takhle to chci já. Není dobré řešení vzít člověka na jeden dva roky do nevyhovujícího zařízení a pak ho přemísťovat jinam. Spíš než udržovat kapacitu v nevyhovujícím část klientů přesunout a navýšit počty v novém. Každopádně stop stav na přijímání se tady určitě nechystá.
V domovech důchodců v kraji chybí asi dva tisíce míst. Co jste s tím za čtyři roky udělala?
To je taková mantra, že nám chybí lůžka. Ráda bych, aby se to spíš otočilo – chybí nám podpora všech pilířů. Prvním je rodina a rodinní pečující. Tam je zásadní, aby kraj podporoval lidi, kteří pečují doma. Děláme tak čím dál víc. Druhým jsou pečovatelské, terénní služby, které chodí k lidem domů a pomáhají, případně terénní odlehčovací služby. Dalším pilířem jsou pobytové služby. Ve chvíli, kdy přeskočíme podporu „dvojky“ a začneme jen stavět budovy, stane se nám, že u lůžek nebude mít kdo pečovat. Částečně jsme navýšili kapacitu, výrazně posílili terén i neformálně pečující a chceme v tom pokračovat. Máme analýzu, kde jsou bílá místa, kde je potřebnost nejvyšší. Tam už se bavíme o spolupráci. Něco už se podařilo a v plánu je zmodernizovat celou kapacitu služeb a navýšit ji na určitou míru. Ale nikdy to nebude tak, a ani to nechci slibovat, že vystavíme tisíc lůžek.
Politici straší rušením lůžek v domovech pro seniory, krajská radní to odmítá |
Piráti měli v gesci i životní prostředí. Jakou jednu vydařenou věc byste vyzdvihla?
Výrazný rozvoj v oblasti energetické soběstačnosti kraje a jeho objektů. Díky náměstkovi Lukáši Dubcovi je tu strategie a plán, abychom na krajských budovách využívali například solární panely a snižovali tak energetickou náročnost a byli soběstačnější. Na první pohled nemusí být u energetiky, i té komunitní, patrné, že to má dopad na životní prostředí, ale samozřejmě má.
Pirátský náměstek Dubec mluvil na začátku léta o tom, že kraj postaví tři větrné elektrárny. Kde, kdy a za kolik?
To mi zatím neřekl, že by už měl vytipovaná místa, ale předpokládám, že pokud takový plán existuje, vezme na základě dat ta nejvhodnější. Co se týče financování, předpokládám, že se využijí státní, krajské i evropské zdroje.
Chcete naplno podpořit digitalizaci s cílem úřadu bez papíru. Jste čtyři roky ve vedení kraje, proč už tohle nefunguje?
Pro spoustu lidí je stále tisknutí papíru obřadem a zvykem. Změna nějakou dobu zkrátka potrvá, ale stále věřím, že se nám podaří přesvědčit všechny, koho se to týká, že je lepší, když obíhají data než lidé s papíry v ruce. Troufám si říct, že za ty čtyři roky to splňuji nejvíc z celé rady. Papíry zásadně netisknu, všechno mám digitálně. Musím jedině podepisovat materiály do rady a zastupitelstva. Myslím, že to jde, ale je potřeba do toho výrazně šlápnout a přesvědčit lidi o správnosti kroku. A já jsem poměrně přesvědčivá. (smích)
Vyvinete nějaký systematický nátlak?
Spíš je to o změně, o tom vysvětlit to zaměstnancům úřadu. Chápu, že někteří jsou vystrašení z digitalizace čehokoliv. Musí být postupná. Musí být podpořeni, aby si na změnu zvykli, a je třeba jim umožnit se s ní sžít. Vždy tu bude prostor, aby lidé podávali papírové žádosti. Nemyslím, že se to stane hned v následujících letech, ale cílem je dělat kroky, abychom do budoucna nepotřebovali tisknout papíry.
Rozjezd digitalizace stavebního řízení připravené vaším pirátským šéfem Ivanem Bartošem byl hodně nepovedený. Připouštíte, že se tím strana zesměšnila?
Nemyslím si, že zesměšnila. Trošku mi vadí narativ, že to bylo nepovedené. Šlo o obří změnu pro všechny. Ministerstvo nemělo jinou možnost než to spustit všude. Stát nemá výhodu jako soukromé společnosti, že si může udělat beta testování. Zároveň tam hrála roli účinnost zákona, která přinášela nutné změny. Stále to považuji za dobrý krok. Ano, ze startu byly problémy, ale nikdy nikdo neřekl, že to hned pojede. Ve finále se ukáže jako dobrý krok i to, že ministerstvo v čele s Ivanem Bartošem v rámci jednotlivých dodavatelských řetězců usekli šílený tendr za stovky milionů versus několik desítek milionů.
„Provizorní a lajdácké.“ Jak úředníci bojují s digitalizací stavebního řízení |
Obáváte se, že tato digitalizace ovlivní volební výsledek?
Neřekla bych, že obávám. Tak nějak počítám s tím, že nálada ve společnosti i politice není příznivá pro liberální stranu jako Piráti. Ale pevně věřím, že naše čtyři roky, ostatně jsme ve vedení devíti krajů, ukazují, že plníme program a daří se nám prosazovat naše priority.
Myslíte si na překonání výsledku z posledních voleb?
Vůbec si to netroufám odhadnout. Byli jsme v úplně jiné pozici, opoziční stranou ve Sněmovně i na kraji. Byla bych velmi ráda, abychom dosáhli na desetiprocentní hranici. Myslím, že je to reálné. Potenciál máme až k patnácti procentům. Ale jsem realistka a vnímám nálady ve společnosti a to, jaký dopad má celostátní politika na krajskou.
Takže počítáte s tím, že vás může poškodit účast v nepopulární vládě?
Vždy k tomu mohou lidé přihlédnout a naši voliči jsou velmi nároční, takže předpokládám, že se víc zaměří nejen na krajskou politiku, ale právě i na tu celostátní.
Upřednostňujete pokračování stejné krajské koalice?
Byla bych za to ráda. Samozřejmě s přihlédnutím ke změnám v radě, ve smyslu vyšších cílů pro mě.
Předvolební série |
