„Máme za to, že je nutné si toto výročí připomenout a nezapomínat na mrtvé, kteří tu dodnes spočívají. Chomutovsko je specifické tím, že oběti pochodu smrti v hrobech dodnes leží a nebyly exhumovány,“ řekl Jiří Piramovský z Muzeum čs. opevnění z let 1936–1938 Na Kočičáku, které vzpomínkou akci ve spolupráci s městem Chomutov uspořádalo.
Akce přiblížila hrůzy, které vězni z koncentračních táborů během trýznivé cesty prožívali. Autentičnost umocnily sehrané scénky. Účastníci tak na trase spatřili vojáky wehrmachtu a vězně v typických oděvech. Skupina mlčky pochodovala přes pastviny a když zmizela v lese, zazněly vystřely. „To byl hodně silný moment, při kterém mě zamrazilo a uvědomila jsem si tu hrůzu, která se tu před 80 lety odehrála,“ zmínila paní Iveta.
Účastníci si také mohli vyzkoušet jít dřevácích, ve kterých vězni pochodovali. Jedním z odvážlivců, který vyzul turistické boty a nazul na bosé nohy dřeváky byl pan Jaromír. „Po pár metrech chůze chodidla bolí, dřeváky nepříjemně dřou,“ popsal.
 |
Zhruba v polovině trasy organizátoři nabídli účastníkům neosolenou polévku z řepy či chlebovou polévku. „Pro vězně v táborech to byla běžná strava, dneska by to normálně nikdo nepozřel,“ zmínil Piramovský.
Trasa, kterou účastníci absolvovali, nekopírovala přesně tu původní. Před 80. lety vězni hlídaní nacistickými dozorci pochodovali převážně po silnici. Organizátoři trasu vzpomínkového pochodu naplánovali tak, aby účastníky zavedla k náhrobkům a památníkům v Nové Vsi, Křimově, Strážkách či u obce Dominy, které na pochod smrti odkazují. U nich položili květiny a zapálili svíčky.
I přes deštivé a chladné počasí se vzpomínkového pochodu zúčastnilo kolem 150 lidí, včetně pár lidí z Německa. „Naši předci dělaly ty věci a cítila jsem, že tu musím být a vzpomenout na oběti,“ zmínila paní Christine.
Pochod smrti Chomutovskem
Pochod smrti na Chomutovsku se odehrál v dubnu 1945 a byl jedním z mnoha pochodů smrti organizovaných nacistickým Německem na konci druhé světové války. Vězni z koncentračního tábora Buchenwald a jeho poboček byli nuceni pěšky pochodovat na dlouhé vzdálenosti v nelidských podmínkách.
Pochody smrti organizovali nacisté na konci války ve snaze zamaskovat a dokonat genocidu v koncentračních táborech. Historici uvádí, že při nich zemřely desítky tisíc vězňů, některé odhady uvádějí vyšší počty. Přesný počet obětí pochodů smrti je obtížné stanovit, protože evidence nacistického Německa byla na konci války chaotická a mnoho obětí nebylo nikdy identifikováno.
Nejtemnější doba Sudet. Mrtvé pohřbívali jen tak po lesích |
Transport Chomutovskem vedl 17. dubna, jeho velitel doprovázejícím esesmanům doporučil: „Čím méně té havěti do Terezína dovedete, tím lépe.“ Na začátku bylo kolem dvou tisíc vězňů. Vlakem dojeli do stanice Pohraničí u Hory sv. Šebestiána, odkud pokračovali pěšky přes Křimov a Krásnou Lípu do Chomutova.
Na trase pochodu umírali vězni vyčerpáním, hladem, nemocemi a v důsledku týrání ze strany stráží SS. Ranění a ti, kteří se pokusili o útěk, byli popravováni. Mrtví byli zanechání na cestě, tam kde zemřeli. Starostům okolních obcí bylo nařízeno, aby byli tito mrtví zakopáni na místě nebo na židovských hřbitovech.
Ulicemi Chomutova procházel průvod okolo půlnoci ze 17. na 18. dubna. Přenocoval v areálu bývalé sklárny a druhý den se vydal na další cestu do Terezína. Ráno v ulicích zůstaly desítky ubitých a zastřelených vězňů. Při pochodu Chomutovskem bylo zavražděno nejméně tři sta vězňů, z toho přes sto v Chomutově.
