„Nezamlčujeme, čím si německé obyvatelstvo prošlo, ale zároveň nezamlčujeme, co dělali Němci v průběhu války,“ uvádí Petr Koura, historik a ředitel obecně prospěšné společnosti Collegium Bohemicum, která za výstavou s názvem Naši Němci stojí.
O čem výstava Naši Němci, která vznikala několik posledních let, vypráví?
Tématem výstavy jsou dějiny německy mluvícího obyvatelstva v českých zemích od raného středověku až po krvavé 20. století, včetně poválečného odsunu německého obyvatelstva. Návštěvníci zde naleznou archeologické nálezy z raného středověku, památky z období Karla IV. i předměty z první republiky. Výstava je navíc plná konkrétních příběhů osob i exponátů.
Pojímáte několik staletí našich dějin, je některému časovému období věnováno více prostoru?
Velký akcent je věnovaný 19. a 20. století. I z jednoduchého důvodu, k této době máme k dispozici nejvíce exponátů. Celá výstava zabírá kolem 1 600 metrů čtverečních a na této ploše jsme se snažili obsáhnout vše důležité.
Jaká forma výstavy na návštěvníky čeká?
Jde o moderní multimediální a interaktivní výstavu. Často využíváme nejmodernější technologie od dotykových panelů, projekcí až po zvukové záznamy, které mají navodit co nejvěrnější autenticitu. Možná jsme jediné muzeum v Česku, kde mohou návštěvníci spatřit takzvaný Pepper’s Ghost efekt, tedy prostorový hologram. Ten náš ztvárňuje dívku hrající na spinet.
Collegium Bohemicum
|
S kým jste po vizuální stránce na výstavě spolupracovali?
Koncept výstavě dal vítězný návrh od architektonického ateliéru Projektil Architekti v čele s Romanem Brychtou. Audio prvky s námi připravoval ústecký audiovizuální umělec Richard Loskot a pro hrané filmové ukázky jsem oslovil režiséra Roberta Sedláčka, s nímž jsem již spolupracoval na historických projektech. Díky němu tak návštěvníci uslyší hlasy herců Jiřího Vyorálka jako loketského Němce,Davida Švehlíka jako Ferdinanda Peroutku, Luboše Veselého jako Karla Čapka či Igora Bareše jako Maxe Broda. Úvodní film na návštěvníky promluví hlasem Martina Fingera.
Jste vy osobně pyšný na nějaký vystavovaný exponát?
Pyšný jsem na originál vlastnoručně psaného dopisu od Franze Kafky. Budeme ho však vystavovat pouhý měsíc, poté se navrátí zpět do Památníku národního písemnictví v Praze a k vidění už bude pouze jeho kopie.
Velmi silný příběh provází také gotickou madonu ze 13. století. Podle kunsthistoriků vznikla v Porýní a do Čech se nejspíš dostala s dvorem Karla IV. Fascinující je, že byla nalezena v roce 1945 v bytě nejvýznamnějšího konfidenta pražského gestapa Jaroslava Nachtmanna. Jak se k němu dostala, nevíme, v jeho bytě se však pořádaly pitky a večírky za účasti příslušníků gestapa. Madona tak mohla být němým svědkem těchto sešlostí. Také tuto vzácnou sošku však budeme muset za čas vrátit. Na její místo pak poputuje jiná madona ze sbírek ústeckého muzea.
Tím, že máte část předmětů zapůjčených, znamená to, že se bude výstava průběžně obměňovat? A máte dostatečný počet náhradních exponátů?
Výstava je koncipovaná jako stálá, ale chceme, aby byla dynamická, a tak ji budeme určitě průběžně obměňovat. Collegium Bohemicum má vlastní sbírku, kterou tvoří kolem 500 sbírkových předmětů. Ty tvoří základ výstavy. Část jsme získali jako dary, část společnost nakoupila z příspěvku Česko-německého fondu budoucnosti. Některé vystavené exponáty máme, jak už jsem zmínil, i vypůjčené. To jsou většinou ty nejstarší, například gotickou madonu opravdu v dnešní době na trhu běžně neseženete. Mnoho exponátů nám na výstavu zapůjčilo i ústecké muzeum, které je naší partnerskou organizací. Pokud by nám však chtěli lidé darovat zajímavý exponát, který se týká tématu výstavy, budeme samozřejmě rádi.
Výstava sídlí v budově ústeckého muzea, budou na výstavě k vidění i předměty spojené přímo s krajským městem?
Ano. A některé exponáty úzce spojené s Ústím se snažíme i zdůrazňovat. Hned v hlavní vitríně tak máme například obal desky skupiny The Beatles Yellow Submarine, který vytvořil ústecký rodák a pozdější německý ilustrátor Heinz Edelmann. Dalším zajímavým předmětem je bunda ústecké rodačky Lilli Hornig. V té bundě chodila v poušti v Novém Mexiku, kde se od roku 1944 podílela na vývoji atomové bomby. Máme vystavené i části takzvaných pokladů z půdy, které si ukryli němečtí obyvatelé před odsunem a které se před několika lety v okolí města našly.
Výstavu, na niž ministerstvo kultury poslalo 52 milionů korun, si v září stihl při soukromé návštěvě Ústí nad Labem prohlédnout i německý prezident Frank-Walter Steinmeier. Jak na něj zapůsobila?
Jak pan prezident, tak jeho manželka se zajímali o spoustu detailů i co se týče některých exponátů. Například jeho manželku velmi zaujala vojenská helma, která během válek symbolicky zastupovala ženicha, který byl právě na frontě, u svatebního obřadu. I přes nabitý program si prohlídku protáhli o několik minut. Jsem přesvědčený, že se jim výstava opravdu líbila.
V bavorském Mnichově mají podobné muzeum věnované českým Němcům. Jste s tímto muzeem v bližším kontaktu?
V kontaktu jsme. I na zahájení naší výstavy zveme ředitele Sudetoněmeckého muzea. Nicméně partnerské organizace nejsme. Muzeum v Mnichově, které zřizovaly sudetoněmecké organizace s podporou bavorské vlády, akcentuje přirozeně zejména osudy vyhnaných Němců. Náš pohled je komplexně zaměřený na dějiny německého obyvatelstva v Čechách.
Jak složité bylo popasovat se s tématem války i odsunem německého obyvatelstva, které má mnoho lidí ještě v živé paměti?
Snažili jsme se o nestranný, objektivní pohled. Nezamlčujeme, čím si německé obyvatelstvo prošlo, ale zároveň nezamlčujeme, co dělali Němci v průběhu války. Jedním ze zapůjčených exponátů jsou například osobní věci – nárameníky a anglická vojenská známka parašutisty Jaroslava Švarce. Byl původem ze severní Moravy a zahynul v kostele sv. Cyrila a Metoděje v pražské Resslově ulici spolu s dalšími parašutisty po atentátu na Heydricha. I takové věci na naši výstavu patří a nesmíme je zamlčovat.
Přípravy trvaly roky, výstava se měla otevírat v roce 2014. Když se daly věci do pohybu, přišel koronavirus. Zbrzdila vás pandemie?
Samozřejmě. Covid nám hodně uškodil. Najednou nebyly materiály, nebyly dodávky. Byly zavřené instituce, nebylo možné jednoduše sehnat obyčejný sken dokumentu uloženého v uzavřeném archivu. Vše se hodně zpozdilo, do toho přišlo zdražování...
Ptám se hlavně kvůli tomu, že hrozilo, že pokud se výstava neotevře do roku 2022, bude muset Ústí vracet třísetmilionovou dotaci na opravu budovy muzea navázanou právě na vaši výstavu. Nebál jste se této možnosti?
Přiznám se, že jsem z toho měl někdy špatné spaní. Loni v únoru jsme podepsali smlouvu a měsíc na to přišel covid. Přesto už když se smlouva podepisovala, tak jsme věděli, že podmínky rekonstrukce muzea naplníme.
Výstava Naši Němci je zřejmě nejviditelnějším počinem Collegia Bohemica. Čím vším se ještě zabýváte?
V rámci krajského města pořádáme každoročně Dny české a německé kultury, organizujeme i další akce s českoněmeckým přesahem. A samozřejmě, co se týká výstavy, tak tím, že chceme, aby byla stále živá, chystáme vzdělávací programy určené hlavně pro školy.
