„K největším pohromám patří úmyslně založený požár z března 1517, při němž byla zničena značná část města. To dnes ale nemusíme vnímat tak tragicky, protože poté byl na místě původního kostela vystavěn chrám sv. Mikuláše, jak ho známe dnes,“ upozornil kurátor výstavy Martin Vostřel.
Povodně postihovaly především nízko položené předměstí Benátky, ale hlavně ničily úrodu na polích podél řeky. Největší povodeň nastala v roce 1862. Hladina Ohře vystoupala až do výšky osmi metrů.
„Ve spolupráci s Povodím Ohře jsme zmapovali rozliv a hloubku vody. Kam až hladina vody dosahovala, si mohou lidé poměřit na vodočtu, který tu máme,“ podotkl Vostřel.
Mnohem tragičtější byly morové epidemie. „Z kronik víme o desítkách morových ran, při nichž zemřelo velké množství lidí. Těžko se ale odhaduje kolik. Kdybychom měli věřit nadneseným historickým údajům, tak tu žádní obyvatelé nejsou,“ poznamenal Vostřel.
Mor zabil i lékaře, který ho zkoumal
Poslední morová epidemie zabíjela v roce 1715. Stala se osudnou i pro Alexandera Schamského – lékaře, který zasvětil profesní život tomuto onemocnění.
„O této nemoci napsal pět publikací. Poté, co se v Praze vyléčil z morového onemocnění, přijel epidemii studovat do Loun a v sedmadvaceti letech patřil k jejím posledním obětem,“ doplnil Vostřel.
Lidé čelili i extrémům počasí. Tornádo například poškodilo v květnu 1831 třicet domů. Sfouklo i část Pražské brány a padající trosky zabily procházejícího sedláka.
Arktickou zimu zažili Lounští v únoru 1929, kdy teplota klesla pod minus třicet stupňů Celsia. „Dobový tisk psal o tom, že popraskalo vodovodní a kanalizační potrubí, zastavily se i hodiny na radnici,“ přiblížil kurátor výstavy, která potrvá do 30. července.
