„Doma mám ještě záznamy, jak jsme horníky vytahovali. Byla to pohroma. Domů jsem tehdy nepřišel několik dní. Nejhorší bylo, když se chodilo po rodinách a ženám jsme říkali, že je jejich manžel mrtvý,“ zavzpomínal na smutnou událost čtyřiaosmdesátiletý Karel Burger, který pomáhal organizovat záchranné práce.
Všechny oběti neštěstí prý znal osobně. Jeho švagr pomohl vyvést do bezpečí skupinu horníků, kterou výbuch uvěznil v jedné části dolu. Tito muži později často zmiňovali bezmoc, jakou zažívali, když se nemohli ze zničeného dolu dostat.
 |
První exploze se tehdy ozvala v 15.33 hodin. Nad těžní věží se objevil asi patnáct metrů vysoký sloup zvířeného prachu. Poté následovaly další tři těsně za sebou jdoucí výbuchy a bylo cítit i zachvění země.
Kromě těžní věže jámy Pluto II poškodil výbuch zhruba pět kilometrů šachet a v nich i rozvody požární vody či umělé odvětrání dolu. To mělo vliv na počet mrtvých. Horníci totiž umírali i v důsledku vysoké koncentrace oxidu uhelnatého.
Výbuch přerušil také spojení s dolem. V provozu zůstalo pouze telefonní spojení dispečera s vyústěním těžní jámy Pluto II. Jediným únikovým místem na povrch se tak stala jáma B starého závodu Pluto vybavená parním těžním strojem.
Tragédie si vyžádala život 51 horníků a 14 záchranářů. Dalších 40 horníků, kteří v dole zrovna pracovali, se podařilo zachránit. Na prvotní záchranné práce bylo nasazeno 31 záchranných čet. Druhý den po výbuchu se v ranní směně vystřídalo dalších 18 záchranných čet.
Tělo poslední oběti bylo vyproštěno o několik měsíců později, až 11. prosince. Škody na zařízení a náklady na likvidaci nehody se vyšplhaly na tehdejších 50 milionů korun.
Vyšetřování tragické události trvalo dva roky
„Práce vyšetřovatelů v podzemí trvala téměř šest měsíců. Dalších 18 měsíců bylo prováděno vyšetřování policisty, odborníky z hornictví a znalci z odvětví a dalšími znalci z oboru soudního lékařství, zdravotnictví, geologie a dalších vědních oborů,“ zavzpomínal před lety pro Ústav pro studium totalitních režimů jeden z vyšetřovatelů výbuchu.
Kvůli důlnímu neštěstí bylo nakonec obžalováno 12 lidí. V roce 1988 však byla všechna trestní stíhání zastavena a do dnešního dne nebyl za tragédii nikdo potrestán.
Neštěstí se dolu nevyhýbala ani v minulosti. Už v roce 1892, tedy čtyři roky po otevření, zabil výbuch čtyři horníky. V listopadu roku 1894 pak ze stejné příčiny přišlo o život 19 horníků a o šest let později dalších 18 horníků.
V padesátých letech 20. století prošel důl modernizací a v roce 1962 byla těžba převedena na nově vybudovaný Důl Pluto II. V roce 1983 se pak spojil s dolem Kohinoor. Těžba zde skončila v roce 1995.
Pietní akce, která připomene důlní neštěstí, se uskuteční i v sobotu. Pamětníci se sejdou u památníku obětem důlní katastrofy přímo v Louce u Litvínova.
