Babuška byl autorem řady českých menšinových škol v severních Čechách. Navrhl je třeba i v Děčíně či Teplicích.
Fotogalerie |
Po celém Československu měl tehdy spoustu architektonických realizací, projektoval průmyslové i lázeňské budovy. Podepsal se pod 200 staveb, těmi nejznámějšími jsou Technické a Národní zemědělské muzeum v Praze.
„Zároveň byl i úžasný hudebník. Spolu s architekturou studoval totiž i hru na housle,“ přibližuje Babuškův život Jan Darsa, ředitel základní školy ve Velkém Březně.
Vznik této školy byl ale přeci jen zvláštní. Totiž zadáním – bylo politické. Architekta oslovil tehdejší ministr školství Emil Franke, na nějž se ve 30. letech 20. století obrátila velkobřezenská česká menšina s prosbou, aby jí v silně německém prostředí pomohl vybudovat školu s českým vyučovacím jazykem.
„Místní, aby mu vyjádřili svůj dík, pojmenovali školu po něm. Byla to tedy Státní obecná škola dr. Emila Frankeho. Dokonce se slavnostního otevření i osobně zúčastnil, jak víme z dobových fotografií,“ říká Darsa.
Proslula i zdejší nádražní budova
Ministrem školství a národní osvěty Československa se stal Franke v lednu 1936. V politice ale začal působit mnohem dříve.
Už na konci první světové války se podílel na vytvoření programu tehdejší Československé strany socialistické, za kterou působil na politické scéně až do prosince 1939. V tom roce zemřel na žaludeční katar a silnou žloutenku.
Franke byl několikanásobným ministrem v českých vládách. Kromě školství měl během své kariéry na starosti například ještě resort železnic, ministerstvo pro zásobování lidu Československého nebo ministerstvo pošt a telegrafů.
Darsovi, jenž zkoumá historii Velkého Března i osudy rodáků, se povedlo vypátrat Frankeho rodný dům. Ve svádovské farní kronice našel zápis, že se narodil v dubnu 1880 manželům Josefovi a Jindřišce Frankeovým.
V záznamech bylo i místo porodu. Tím byl dům s číslem popisným 79, tedy budova velkobřezenského nádraží, která dodnes stojí a nese i stejné číselné označení.
Režimy přežil znak nad školním vchodem
„Emilův otec byl železničář, a protože se tehdy rodilo doma, bylo jasné, že se jedná o našeho ministra. Zajímavé je i to, že ve stejné budově později bydlel a pracoval Viktor Cibich. Slavný železničář, který se dostal na etiketu piva Březňák,“ nastiňuje Darsa.
Veškerá snaha českých obyvatel Velkého Března mít ryze českou školu vyzněla na mnoho let do prázdna. Ani ne rok po jejím otevření totiž československé pohraničí zabrali Němci a do školy umístili své úřady.
Nad vchodem budovy se ale jako zázrakem až dodnes dochoval československý státní znak z rubínového skla. Ten vyrobili a české menšině věnovali skláři z Nového Boru. Svému účelu začala škola znovu sloužit až v roce 1945.
Státní lev vydržel díky tomu, že na začátku druhé světové války přes něj místní Němci dali vlajku s hákovým křížem. Nikdo po další léta nezkoumal, co se pod ní skrývá, a tenhle poklad objevili až vlastenci na konci války.
„Dodnes ale nechápu, jak znak mohl přežít i komunistický režim. Nerozumím, jak mohli komunisti nechat na státní škole prvorepublikový znak a nezničit ho,“ dodává Darsa.
