Proč jste začal vyrábět vlastní džem?
O Vánocích 2011 jsem stál před regálem a hledal „tu rybízovou“ na slepovaná kolečka. Jenže žádná tam nebyla. Jen různé přeslazené věci, kde bylo navíc 50 procent jablek a podobně. Naštěstí mě tenkrát zachránila maminka. A tak když jsem v létě 2012 dostal větší misku domácích malin, oprášili jsme starou kuchařku a uvařili jsme prvního Mlsného Filipa. A jak to bývá, když vám něco chutná, nejde přestat. Začali jsme vařit jahodový s vanilkou, meruňkový s amarettem, švestkový s vanilkou nebo rybízový s badyánem.
O co opíráte slogan ve vašem internetovém obchodě: Nejlepší český džem se vaří v Radešíně?
To tvrdím na základě toho, že jsme jediná česká firma, která dokázala obhájit medaili na prestižním klání kvality potravin Great Taste Awards. Loni jsme do Anglie poslali švestkový džem s vanilkou a dostali jsme zlatou hvězdu. Jenže pak nastala situace, že lidé chtěli jen ten švestkový. Tak jsem letos poslal hned šest druhů. Vyhrály všechny. Třeba meruňkový s višní a badyánem byl vyhlášen jako velmi inovativní chuť letošního ročníku.
V Česku jste získal ocenění Regionální potravina, proč jste džemy posílal ještě do Anglie?
Chtěl jsem srovnání s nejvyšší kvalitou a tato soutěž je nejprestižnější hodnocení potravinářských výrobků na světě. Říká se jí také Oscar v potravinářství. Tam, kde restaurace mají michelinského průvodce, my máme Great Taste Awards. Je tam hodně složité hodnocení, které nejde zkorumpovat. Asi 70 procent firem, co tam pošle své výrobky, nedostane žádný certifikát. Dává se jedna až tři hvězdy, naše produkty dostaly jednu hvězdičku a angreštový džem se skořicí a kardamomem dvě.
V čem je tajemství úspěchu vašich džemů?
Chceme vynikající chuť přirozeného ovoce, jasnou barvu, vůni a jemnost. Pracujeme jen s čerstvým ovocem, sladíme bílým cukrem, dochucujeme citronovou šťávou a zahušťujeme citrusovým pektinem. To je celé. Jen dobré ovoce a někdy trocha koření. Chemické věci nepoužíváme. A samozřejmě hodně práce, protože vše vyrábíme ručně, každou jahodu, každou kuličku rybízu i angreštu máme ve svých rukou a co se nám nelíbí, zkrátka letí pryč. Továrny na džemy jedou celý rok, proto se zásobují a zamrazují. Jenže nejlepší chuť má džem dělaný z čerstvého ovoce.
Od koho vykupujete ovoce a další potřebné suroviny?
Regionální pěstitele jsem hledal dlouho a pečlivě. Například jahody beru ze Svádova, což jsou podle mě nejlepší jahody v republice. Vybírám z odrůd, které jsou sladké, a trpělivě přitom čekám na slunce. Nedaleko Úštěku máme malý sad, kde pěstujeme meruňky a švestky, a to nám pro vlastní produkci stačí. Ještě mám asi dva další ovocnáře, od kterých kupuji jejich kvalitní ovoce.
Co všechno k výrobě džemů potřebujete kromě surovin?
Máme v Radešíně postavenou malou výrobnu, což byl původně zděný zahradní domek. Zůstaly tam jen původní zdi. Dnes je to z poloviny sklad a výrobna. Navrhnul jsem a nechal postavit kotel, který dokáže splnit mé nároky na vaření. Najednou pracujeme asi jen s deseti kily ovoce, což je kolem 40 sklenic džemu.
Kolik celkem druhů děláte?
Už jsem jich vyzkoušel asi 32, letos jich máme necelých dvacet. Pořád přitom experimentuji a hledám nové chutě. Roční produkci máme kolem 2 500 skleniček.
Za jak dlouho je prodáte?
Za chvilku. Například loni jsem udělal 120 sklenic hruškového džemu, 80 jsem jich vzal na jednu výstavu a za dvě hodiny jsem neměl co prodávat. Těch čtyřicet sklenic jsem si už musel držet pro známé. Nechci ovládnout byznys s džemem, naopak to dělám pro kamarády a známé, a nechci, aby lidi byli smutní, že pro ně nic nemám.
Provozujete ale e-shop s džemy, takže něco na skladě musíte mít.
Musím to regulovat. Například loni mi volala firma, že chce 200 sklenic švestkového džemu s onou hvězdou, já jich udělal celkem 400. Nedal jsem jim je, protože bych je pak neměl pro ostatní. Pro mě je důležitý klient, který to sám ochutná a ocení. Nyní už mám na skladě asi jen polovinu letošní výroby.
Všechny vaše produkty stojí 97 korun. Proč?
Nechci to selektovat, i když třeba jahoda a malina jsou hodně drahé.
Proč je nezdražíte, když je o vaše produkty velký zájem?
Nechci. V Praze na farmářských trzích prodávají džemy o 200 gramech za 150 korun, my máme 300 gramů za 97 korun. Řekl jsem si, že stovku má každý, a nepotřebuji na tom vydělávat. Dělám to jen kvůli tomu, že mi tento produkt chyběl na trhu. My toho vyrobíme opravdu málo, a tak se snažíme, aby to, co vyrobíme, stálo za to. Vaříme džem pro sebe, naše kamarády, a pokud ještě někomu dalšímu chutná a koupí si ho, máme radost.
Máte přesto nějakého většího odběratele?
Měl jsem možnost prodávat do jednoho velkého supermarketového řetězce, který mi nabízel super podmínky. Nelicitovali. Já to ale nevzal. Právě kvůli těmto velkým řetězcům je náš trh zkažený. Oni tlačí na výrobce, aby jim prodávali své produkty za nízké ceny, a kvůli tomu výrobci začali hledat náhražky. Říkám tomu, že jsme na tom podobně jako po druhé světové válce, kdy se hledaly samé náhražky. V tomto světě nechci žít.
Mohl byste se výrobou džemů uživit?
Určitě, ale musel bych změnit výrobu. A to neplánuji. Zatím jsem v minusu. Toho času, který do výroby džemů věnuji, je hodně. Je to můj koníček, do kterého zapojím celou rodinu. Lidé si nevěří, myslí si, že trh je vším zaplavený, jenže není tomu tak. Můžete dělat cokoli, ale musíte to dělat naplno a pořádně a pak se uživíte, protože najdete své zákazníky. I já už jsem dostal nabídky od různých investorů na rozjetí velké továrny. Ale nechci dělat džemy z dováženého levného ovoce z ciziny, těch je v krámech plno. To nebude moje cesta.
