Ústecký krajský soud šestasedmdesátiletému Schaidtovi původně uložil čtyřleté odnětí svobody, odvolací senát mu nyní trest o rok zmírnil. Zdůvodnil to delší dobou, která uplynula od spáchání činu, a tím, že Schaidtova výpověď usvědčila ostatní pachatele.
„Zároveň ale nelze přehlédnout jeho výrazné postavení v rámci organizované skupiny a jeho aktivity, které zapříčinily vznik psychické újmy u poškozené,“ konstatoval soudce Viktor Mach.
Případ se odehrál už v lednu 2016. Mediální pozornost si vysloužil především tím, že ženu podle obžaloby unesla trojice sedmdesátníků.
Objednatel únosu Petr Rázl tehdy podle závěrů vyšetřování slíbil právě Schaidtovi peníze, když na určitou dobu „zajistí“ partnerku Rázlova známého, kterého tak chtěl Rázl přimět k vyplacení peněz.
Schaidt si pak přizval na pomoc dva vrstevníky Josefa Voštu a Pavla Hanzálka. Každému z nich Rázl podle spisu slíbil 30 tisíc korun.
Senioři před samotným činem ženu nějakou dobu sledovali a například koupili pouta v obchodě s erotickými pomůckami. 31. ledna 2016 si na ni počkali před mateřskou školou, kam přivezla svou dceru. Když vyšla ven, prokázali se falešným policejním odznakem s tím, že ji musí odvézt k výslechu.
Žena nastoupila, přičemž ji spoutanou s kusem oblečení přes hlavu odvezli do chaty za městem, kde ji několik hodin drželi.
Operace se nezdařila. Nakonec ji senioři zase odvezli a vysadili nedaleko jejího bydliště, aniž Rázl získal výkupné. Partner ženy totiž oproti předpokladům ohlásil únos na policii.
Rázl a Hanzálek už si ve vězení odpykávají šestiletý a pětiletý trest, který jim vrchní soud uložil v prosinci 2019.
Jeden senior již zemřel
U Schaidta a Vošty však tehdy soudci rozhodli, že bude zapotřebí přezkoumat jejich současný duševní stav. Vošta ale v mezidobí zemřel, a na pozorování do pražské Všeobecné fakultní nemocnice tak letos v létě zamířil pouze Schaidt.
Specialisté na psychiatrii a neurologii se pak shodli na tom, že muž trpí nanejvýš „mírným kognitivním deficitem“, rozhodně ne demencí. Poukázali mimo jiné na to, že se na uzavřených odděleních zcela orientoval, nebyl neklidný a spolupracoval s personálem.
Justice původně čtveřici obžalovaných pravomocně potrestala za vydírání a omezování osobní svobody. Nejvyšší soud ale dospěl k závěru, že nejpřiléhavější právní kvalifikací je loupež.
Podle trestního zákoníku ji spáchá člověk, který proti jinému člověku „užije násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci“. Není přitom podstatné, zda pohrůžka násilí směřuje přímo proti olupovanému člověku, nebo vůči jeho blízké osobě.
